mapučského odporu a o rudých kavalériích. Když chtěl podesáté slyšet o Panně Marii z Iquique, Hector Bracamonte mu odpovídal, že by měl spíš sledovat trpělivou, ukázněnou a metodickou práci dělníků. „Největší bitvy se vyhrávají na tom hřišti, na kterém zápasíme,“ říkal. Hector to dítě miloval, jako by bylo jeho vlastní, ale nedával to na sobě vůbec znát. Chlapská mlčenlivost nahrazovala polibky, každodenní úkolování zastupovalo mateřskou shovívavost, náročnost povinností nedávala prostor k laskání. Jako kdyby mrzoutského pracanta a nemanželské dítě pojila dohromady mužná dohoda, jeden čerpal z vyprahlosti druhého, přičemž oba už byli zvyklí, každý v opačné fázi života, na povinnosti plynoucí ze závazků. Náklonost tohoto marxisty a dělníka učinila z Ilaria Da chytré a houževnaté dítě, kterému vyhovovala suchopárnost duše a které se mělo až do konce života vyhýbat zbytečnému mazlení a ženským něžnostem. Jeho náboženstvím bylo, že žádné nevyznával. Stejně jako dělníci jedl z ešusu zeleninu uvařenou ve vodě, ráno čtyři vajíčka a ohromnou spoustu mazlavého choclo. Naučil se bez postěžování odolávat zimě, odmítat privilegia. V šesti letech se v Margotině náruči zúčastnil pochodu na podporu mladého socialisty Salvadora Allendeho, který kandidoval v prezidentských volbách, ale prohrál proti generálu Ibañezovi. Na událost si uchoval tak hlubokou vzpomínku, že od tohoto okamžiku se nikdy nenechal zlákat bohatstvím a nenašel zalíbení v luxusu, a právě v té době v něm, díky styku s lidmi, kteří burcovali davy, jednou provždy zakořenilo znechucení nad společenskou hierarchií a obdiv k utlačovaným třídám. V devíti letech by se býval podobal jakémukoli jinému mladému Francouzovi v Chile, kdyby tu nebylo ono mystické tajemství krve. Když byl Ilario Da malý, nacházela u něj Margot rysy podobné bledému a hranatému obličeji Helmuta Drichmanna, ale to jen do dne, kdy svého syna uviděla, jak si svlečený do půli těla
97
Bonnefoy-Miguel_Dedictvi_SAZBA.indd 97
11.02.2022 16:43:18 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507293
hraje na zahradě, lhostejný k ptákům ve voliéře, a náhle jí došlo, že se svému otci podobá jen v tom, že je také mužem. Jednou večer se cestou ze školy Ilario Da matky zeptal: „Kdo je můj táta?“ Margot si řekla, že všichni mají právo znát pravdu, i děti. A tak co nejpoctivěji odpověděla: „Já.“ Po tomto rozhovoru už se o původu Ilaria Da nikdy nemluvilo a on začal říkat, že jeho táta a máma jsou jedna a ta samá osoba. A tak se jeho dětství odehrávalo mezi dělnickými shromážděními kolem hostií a každý měsíc se opakujícími návštěvami Aukana, který vždycky přinesl zásobu povídaček a výmyslů a cestou do továrny si poskakoval, celý omládlý prožitými milostnými dobrodružstvími, politý omračujícím parfémem z ochlazené kůry, s bylinkovými bonbony, sáčky kukuřice a s marcipánem po kapsách. Tento muž mnoha úžasných talentů a zářné mluvy byl už unavený z toho, jak se neustále vláčí se svými kouzly po nevzdělaných končinách, unavený z toho, jak mrhá svým uměním na zloděje slepic a pum, unavený z toho, jak běhá z jednoho čarodějnického trhu na jiný. Rozhodl se usadit v Santiagu v malém domě na kraji města, kam zval Ilaria Da, aby mu v místnosti plné v telecí kůži vázaných knih, které se přes Andy dostaly na hřbetech mul, otevřel truhly své představivosti. Vyprávěl mu o světech, kde žijí společenství bojovných žen, kde se obři mění na dřevěné sochy a kde se dívky rodí v ohni cukrové třtiny. Když se ho Ilario Da zeptal, kde se tahle země divů nachází, Aukan ukázal za sebe na knihovnu a se vzrušeným gestem zvolal: „Ta země je v těch knihách!“ To Aukan naučil Ilaria Da číst a psát, napřed v mapučtině, protože se podle něj jednalo o prvotní řeč, a potom když jednoho dne usoudil, že pohotový duch Ilaria Da dokáže snadno pojmout jeden starý a jeden současný jazyk, ve španělštině. Ilario Da brzy dokázal, bělostným husím brkem namáčeným do kalamáře ze slonoviny a s posvátnou úctou, psát písmena
98
Bonnefoy-Miguel_Dedictvi_SAZBA.indd 98
11.02.2022 16:43:18 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507293
neroztřesenou rukou. Když dokončil své první slovo, nahlas a s posunkem recitátora ho přednesl: Revolución. Zavřel se u sebe v pokoji, aby slovo přepsal na několik různých papírů větším písmem, přitom ušpinil všechny koberce černým inkoustem, a těmito deseti prorockými písmeny, jež v jeho očích ještě neznačila vítězství, jímž být měla, popsal celé sešity. Stránky s obrovským a ještě neohrabaným písmem Margot schovala do malé červené krabice, kterou uklidila v prvním patře továrny v Lazarově kapli na polici, kde zůstaly dalších dvacet let, odkud je pak ze zapomnění vytáhla diktatura. Ve dvanácti letech byl Ilario Da tak vyzáblý, že jakmile zhubl o několik gramů, obávali se, že se dočista vytratí. Začal růst znepokojující rychlostí, ale na váze nepřibíral, takže jeho dříve nenápadná hubenost začala být strašně vidět. Ve třinácti letech měřil metr šedesát pět a vážil čtyřicet šest kilo. Byl vysoký a tenký jako jeho země. Jeho svaly se svazovaly a zase rozpojovaly v uzlech slabých jako větvičky černého rybízu, a přestože byl stále ještě více dítětem než dospělým, Margot usoudila, že nastal čas, aby ho představila jeho pradědečkovi. Jednu zářijovou neděli tedy odjeli do Limache, aby se setkali s El Maestrem. Ale Étiennu Lamarthovi nebyl dopřán čas, aby svého vnuka poznal, protože zemřel ještě téhož odpoledne během zkoušky Belliniho opery s trubkou v ruce, obklopen svými nástroji a dvaceti studenty v sále hospodářské správy. Držel tenkrát velmi skromnou dietu, jedl jen semínka a mrkev, ořechy v medu a syrové ryby, trávil celé dny adaptací libret a poslechem desek se slavnými operami. Opálený, oslavy milující chlapec dobrodružné povahy, který kdysi přeplul oceán s třiatřiceti hudebními nástroji v bednách, se proměnil ve starého muže s řídkými vlasy a přízračnou postavou, z neustálého sklánění se nad dirigentský pultík byl lehce shrbený a přepadala ho únava, takže se občas musel zastavit uprostřed ulice a přidržet se pouliční svítilny. V den své smrti dirigoval. Držel se svého pultíku, taktovku v ruce, a byl zrovna u třetí věty, když mu náhle v hrudi třeskly
99
Bonnefoy-Miguel_Dedictvi_SAZBA.indd 99
Ukázka elektronické knihy
11.02.2022 16:43:18