98
Hotel Alcron v éře budování socialismu
ního Německa.327 Stoupla také návštěvnost na 30 tisíc i přesto, že ji mělo nově regulovat vstupné, nastavené na 5 Kčs za osobu.328 Ani prostory Lucerny a přilehlého Alcronu však zájmu návštěvníků nedostačovaly, proto byla další Gastroprag (1978) přesunuta na pražské Výstaviště (dobově Park kultury a oddechu Julia Fučíka). Na akci se utkalo opět devět týmů, z nichž tři přijely ze Západu (Rakousko, Západní Německo a Švýcarsko). Novinkou Gastroprag 1978 se stala soutěž barmanů. Barmani patřili v československém pohostinství k okrajovým povoláním. Zásluhou tehdejšího ředitele hotelu Alcron Karla Kroupy, který začínal jako barman a v této dovednosti se také proslavil, byly barmanské dovednosti zařazeny mezi soutěžní disciplíny. Karel Kroupa se postavil do čela komise, která barmany hodnotila. V čele komise posuzující kuchařské dovednosti stál Ladislav Koreček.329 Čtvrtý ročník (1982) se ještě konal na pražském Výstavišti. Pokračoval trend stoupající návštěvnosti, která dosáhla 50 tisíc. Vzrostl i počet soutěžních družstev na 13 a představili se i zástupci exotických kuchyní (Kuba a Vietnam). Soutěžilo se ve čtyřech kategoriích: kuchař, cukrář, číšník a barman.330 Následující pátý ročník Gastroprag 1986 již našel nové místo v nedávno otevřeném Paláci kultury. Tradice Gastroprag pokračovala až do roku 1990, kdy byla tato kulinářská přehlídka v nových poměrech zrušena. Úkolem pracovníků interhotelů bylo i zajišťovat zdárný průběh různých akcí, jak v podobě kongresů, tak i nejrůznějších sjezdů, z nichž vrchol tvořily sjezdy vládnoucí KSČ.331 Rok 1978 přinesl Praze vedle Gastroprag ještě jeden kulinářský zážitek. Miroslav Hříbek, v této době již ředitel krajského podniku Interhotely Praha, inicioval „návrat do Bruselu“, který odkazoval na úspěch československé účasti na EXPO 1958. Do bruselského restauračního pavilonu na pražské Letné se vrátily výstavní jídelní lístky i tehdy připravované pokrmy. Prostorem pro měření sil domácích pracovníků pohostinství se od druhé poloviny 60. let stávaly soutěže mezi číšníky, kuchaři a cukráři československých a zvláště i pražských interhotelů. Dříve byly obvyklé spíše kuchařské výstavy. I do těchto soutěží se promítala specifická situace na trhu potravin a také nově přicházející trendy. Příkladem může být ročník 1975, kdy v přípravě pokrmů se měli soutěžící zaměřit na masa, kterých byl na trhu dostatek (telecí hrudí, vepřové plecko, skopový hřbet a kýta). Na nový trend reagoval 327 Vracíme se na Gastroprag 74, Československé pohostinství a cestovní ruch 21, č. 2 (1975), s. 26. 328 Ohlédnutí za II. ročníkem mezinárodní přehlídky Gastroprag 74, Pohostinství a cestovní ruch 36, č. 5 (1990), s. 10. 329 Jiří Tunkl: 3 zastavení. Československé pohostinství a cestovní ruch 25, č. 1 (1979), s. 4–5. 330 Ohlédnutí za VI. ročníkem mezinárodní přehlídky Gastroprag 82, Pohostinství a cestovní ruch 36, č. 7 (1990), s. 4. 331 Miroslav Vodička: Pro zlepšení služeb Čedoku, Československé pohostinství a cestovní ruch 22, č. 10 (1976), s. 220.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507217
Hotel Alcron v éře budování socialismu
99
úkol cukrářů, kteří měli připravit nízkokalorické moučníky. V tomto zmiňovaném ročníku se tým hotelu Alcron umístil až na čtvrtém místě (za Internationalem, Olympikem a Parkhotelem).332 Obdobný výsledek si Alcron odnášel i v roce 1979, kdy na prvních třech místech ve všech kategoriích (kuchař, cukrář, číšník) chyběl.333 Je to do jisté míry symptomatické k celkové pozici hotelu Alcron ve druhé polovině 70. let. Hotelu se pomalu blížily abrahámoviny, a to bez větších oprav a modernizací. Mezi hosty si sice udržoval stále dobré jméno, ale platilo to více mezi konzervativními turisty a zvláště pro domácí klientelu, pro kterou se stávala důležitou symbolika jména Alcron a pro něž návštěva přinášela návrat do starých dobrých časů a míst, kudy kráčely dějiny. Moderním, nově postaveným hotelům mohl komfortem jen obtížně konkurovat. Vedle klasických kulinářských soutěží se objevovala i poněkud netradiční měření sil. Příkladem může být gastro-rallye Lucerna– Barrandov, ve které soutěžily posádky zaměstnanců pohostinských podniků nejen v dovedném ovládání automobilů, ale i v gastronomických činnostech např. servis stanoveného menu, výpočet cen v různých cenových skupinách apod.334 Posun ve stavu československé gastronomie, která přestávala být v socialistickém státě popelkou, se promítl i do produktů cestovního ruchu. Budování nových restauračních podniků (salaší, sklípků, jizeb atd.) vedlo k uplatnění regionálních kulinářských specifik a podpoře tzv. gastroturismu. V rámci podniku Interhotely Čedok byly připraveny návrhy gastronomických tras (gastro-tours) zahrnujících návštěvu atraktivních středisek kulinářského umění. Důraz byl kladen na krajová specifika české, moravské a slovenské kuchyně ve stylovém prostředí, často byla součástí programu i beseda se šéfkuchařem. V rámci tras (produktů) docházelo k propojování návštěvy kulturních památek a poznání místní kuchyně. Pro zahraničního turistu bylo potřebné doplnit ještě složku zábavy, tedy návštěvu zábavních podniků. Oblíbené byly různé „beer-party“. Zájem o gastroturismus byl u Čedoku patrný i v souvislosti s úpadkem poptávky po klasických trasách, většinou vedených jen po kulturních či přírodních památkách.335 Nové produkty Čedoku měly nabízet zážitek a některé také zavést turisty mimo Prahu a ukázat jim i jiné lokality. Hasičský masopust v Čechách začínal na Vysočině ukázkou lidových tradic a vrcholil v Praze hasičským bálem s dechovkou. V rámci týdenního programu se turisté mohli vydat po stopách českého skla. Nejpopulárnější 332 Interhotely soutěžily, Československé pohostinství a cestovní ruch 21, č. 3 (1975), s. 63. 333 Soutěž interhotelu tentokrát v Bratislavě, Československé pohostinství a cestovní ruch 25, č. 6 (1979), s. 128–129. 334 Jaroslav Vašek: Pražská Lucerna už podesáté, Československé pohostinství a cestovní ruch 28, č. 11 (1982), s. 250. 335 Jan Sváček: Novinka: Gastronomické trasy, Československé pohostinství a cestovní ruch 22, č. 11 (1976), s. 248.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507217
100
Hotel Alcron v éře budování socialismu
však byly pražské akce, jako Plavba historickou lodí po Vltavě či Pražské posví cení, které v oblibě stálo na vrcholu. Konalo se v pražském Internationalu a v roce 1987 bylo zopakováno 169krát s účastí 44 tisíc hostů z devíti zemí, velkým lákadlem byla neomezená konzumace plzeňského Prazdroje.336 Snaha posunout československou gastronomii k běžným evropským standardům narážela na latentní problémy v podobě obsluhujícího personálu a jeho poctivosti. Celý sektor pohostinství se dlouhodobě potýkal s nedostatkem pracovních sil, které obvykle z ekonomických důvodů směřovaly do průmyslu. Mzdová politika nebyla k sektoru služeb příliš vstřícná. Personál tak bylo i obtížné v zaměstnání udržet. Na jedné straně stál směnný provoz, časté překračování pracovní doby, čemuž však obvykle neodpovídalo mzdové ohodnocení. To se, ve srovnání s jinými sektory, nacházelo setrvale v podprůměru. Snahy zlepšit mzdovou situaci byly obvykle spojeny se zvyšováním cen, což naráželo na odpor ze strany hostů. Příkladem může být zvýšení cen provedené v roce 1964. K dosavadním cenám byla zavedena přirážka 5 až 10 % v závislosti na cenové skupině podniku. Výnos přirážky měl z velké části směřovat na odměny personálu. To mělo přispět k růstu kvality služeb. Hosté na to reagovali zvýšeným zájmem o nákup surovin a zajišťování pokrmů svépomocí.337 Ukazovalo se tak, že řešení složité situace v pohostinství není jednoduché. Z druhé strany byl na personál vyvíjen tlak na zvyšování hospodářských výsledků, produktivity práce a kvality poskytovaných služeb. To mělo za následek nemotivovaný a unavený personál, který nebyl vstřícný k hostu. Nešvary se začasté stávaly terčem kritiky oborové i uživatelské veřejnosti, což však příliš ke zlepšování situace nevedlo.338 Nízké mzdy dorovnávalo zpropitné, které personál obvykle očekával a očekává i dnes, a také šizení zákazníka. To sice mohlo být v době normovaných pokrmů náročnější, ale kuchaři a číšníci si cestu samozřejmě našli. V době 50. a 60. let se o problému šizení zákazníků příliš nehovořilo, nicméně byl tu přítomen setrvale. Ačkoli by se mohlo zdát, že se interhotelům vyhýbal, neboť spokojený zahraniční turista byl zdrojem zpropitného často ve valutách, tak opak byl pravdou. V části interhotelů tak dosud „stále přetrvává významný protispolečenský jev – nepoctivost a poškozování spotřebitelů“.339 Šidilo se na pokrmech i na nápojích. U pokrmů byl tradiční objekt šizení řízek. Menší kus masa byl několikrát obalen a hmotnost se přiblížila normě, nápoje se ředily vodou nebo vydávaly v menším množství. Jak vy336 Jiří Tunkl: Stovka atraktivních nabídek, Československé pohostinství a cestovní ruch 34, č. 3 (1988), s. 70–71. 337 SNA, fond Výbor SNR pre cestovný ruch, k. 1, i. č. 2, Informatívna správa o vplyve cenových opatrení zavedených od 1. 4. 1964. 338 P. Mücke: Šťastnou cestu..?!, s. 34. 339 Miroslav Vodička: Pro zlepšení služeb Čedoku, Československé pohostinství a cestovní ruch 22, č. 10 (1976), s. 220.
Ukázka elektronické knihy