82
Důstojnost v medicíně
uveďme dva příklady z právní judikatury, které nám problém mnohovýznamovosti a jeho dopadů představí v praxi. První případ je známý případ pana Manuela Wackenheima33 a jeho sporu s Francií předloženou Radě OSN pro lidská práva, označovaný populárně jako případ „létajícího trpaslíka“. Věc byla předložena v roce 1999 a rozhodnutí padlo v roce 2002. Pan Wackenheim trpěl diastrofickým dwarfismem a živil se na atrakcích tím, že byl vystřelován z děla v ochranném obleku do sítě. Tato činnost byla nejprve zakázána v jedné oblasti Francie, následně pak na celém území. Odůvodnění tohoto zákazu spočívalo v tom, že vrhání lidí do sítě je v rozporu s inherentním pojetím lidské důstojnosti. Pan Wackenheim se bránil nejprve před vnitrostátními soudy a po neúspěchu pak i před Výborem pro lidská práva (zřízeného podle článku 28 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech). Pan Wackenheim jako stěžovatel poukázal na to, že zákaz výkonu práce měl nepříznivý dopad na jeho život a představuje urážku jeho důstojnosti. Tvrdí, že je obětí porušování jeho práva na svobodu, zaměstnání, respektování soukromého života, diskriminace a přiměřené životní úrovně ze strany Francie. Vrhání z děla pro něj nepředstavuje zásah do důstojnosti, naopak omezení jeho práva na autonomii a nemožnost konat práci podle svého přání zásahem do důstojnosti nepochybně je. Výbor tedy posuzoval, zda je vrhání trpaslíků proti „obecnému standardu“ lidské důstojnosti nebo zda je jím spíše zásah do práva na sebeurčení.34 Účelem zákazu bylo chránit veřejný pořádek, když hlavním cílem bylo chránit hodnotu lidské důstojnosti. Výbor se tedy přiklonil k objektivnímu standardu důstojnosti. Druhý případ se odehrál před Evropským soudem pro lidská práva, a to ve věci paní Prettyové proti Spojenému království. Paní Prettyová trpěla neléčitelnou neurodegenerativní chorobou spojenou s postupným oslabováním svalů. Jednalo se o pokročilé stadium, přičemž postup nemoci byl neodvratitelný. Za těchto okolností si pacientka přála, aby jí její manžel mohl beztrestně pomoci při sebevraždě nebo dokonce mohl beztrestně provést aktivní eutanazii. Právo Spojeného království však tuto beztrestnost vylučovalo a soud odmítl dát manželovi paní Prettyové záruky beztrestnosti. Ačkoliv se argumentace týkala více jiných otázek,35 obě strany argumentovaly jiným standardem lidské důstojnosti. Paní Prettyová tvrdila, že má právo na to zvolit si důstojnou smrt. Spojené království pak poukazovalo na doktrínu posvátnosti lidského života, která má význam pro lidskou důstojnost. Právo na smrt by tuto hodnotu mohlo ponížit. Evropský soud pro lidská práva nijak důstojnost neinterpretoval, nicméně vyjádřil se, že „samotnou podstatou Úmluvy je respektování lidské důstojnosti a lidské svobody. Aniž by soud jakýmkoli způsobem 33 Manuel Wackenheim proti Francii. Sdělení č. 845/1999, U. N. Doc. CCPR/C/75/D 854/1999 (2002). Dostupné na http://juris.ohchr.org/Search/Details/1010. 34 V meritu věci se Výbor zabýval také tím, zda zákaz „vystřelování z děla“, který se vztahoval pouze na trpaslíky, není diskriminační. Výbor nicméně usoudil, že u jiných osob není „vystřelování“ objektivně možné z důvodu jejich výšky. 35 Evropský soud pro lidská práva (ESLP) posuzoval zejména to, zda byla porušena práva v článcích 2, 3, 8, 9 a 14 Evropské úmluvy o lidských právech. Při interpretaci článku 2, který zajištuje právo na život uvedl, že toto právo zároveň neobsahuje i negativní aspekt, tj. právo na smrt. Zásadní pak byla i otázka interpretace čl. 8 a práva na sebeurčení.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507174
Lidská důstojnost – užitečný koncept, nebo pouhý vágní slogan?
83
popíral zásadu posvátnosti lidského života chráněnou Úmluvou, má Soud za to, že na významu nabývá i pojem kvality života…“36 Opět se tu ale v argumentaci střetávala dvě odlišná pojetí lidské důstojnosti.
Některé současné významy (mnohovýznamovost) Jak je tedy vidět, důstojnost jako historický polysém působí velké potíže i při soudním rozhodování a legislativě. Nejistota trvá ohledně obsahu tohoto pojmu, o čemž budeme mluvit níže, v právu pak ale i z důvodu formálního. Lidská důstojnost totiž může být vnímána: a) jako důvod pro přirozená práva, tj. veškerá lidská práva jsou odvozena z důstojnosti jako primární základní normy, v podobném smyslu se jedná o „právo mít práva“, b) důstojnost jako norma, která má za všech okolností přednost před ostatními normami, v takovém smyslu vylučuje poměřování s jinými hodnotami, taková důstojnost je nedotknutelná, c) důstojnost jako jeden ze základních principů, který může být poměřován s jinými principy na základě proporcionality.37 Z obsahového hlediska působí význam lidské důstojnosti ještě více nejasností. Na mnoho z nich jsme již upozornili v historickém exkurzu a zde tyto významy popíšeme ve smyslu moderní debaty vedené v bioetice a krátce je shrneme: a) lidská důstojnost jako kontingentní termín – tj. navazující na původní římské použití, spojené s hodností, či později s určitým charizmatem či kvalitou, v tomto smyslu bývá chápáno jako právo související s ochranou osobní cti a dobré pověsti;38 b) lidská důstojnost jako posvátnost – v teologické rovině je tento prvek stále zdůrazňován a v tomto kontextu je pak vnímán život jako inherentní hodnota, která musí být chráněna; c) lidská důstojnost jako autonomie – filozofové jako Ruth Macklinová nebo právní teoretik Conor O´Mahony argumentují, že lidská důstojnost sama o sobě nemá jiný význam než jako autonomie. Jestliže však v sobě zahrnuje pouze autonomii, bylo by přesnější tento termín opustit a používat pouze termín autonomie, aby nedocházelo k nedorozumění.39 Tento přístup vede k subjektivnějšímu nahlížení na pojetí důstojnosti, tj. jako na právo rozhodovat sám o svém životě. V podobném duchu je vnímána důstojnost jako autenticita. Často zmiňovaný bývá citát Isaiaha Berlina, který zdůrazňuje vlastní individualitu člověka, v níž je rozpoznána jeho jedinečnost, konkrétní lidské vlastnosti a cíle.40 36 Pretty v. Spojené Království, stížnost č. 2346/02 ze dne 29. 4. 2002. 37 Srov. ALEXY, R. Lidská důstojnost a princip proporcionality. Právník. 2015, 154(11), s. 867– 1005, podobně i ANDORNO, R. The dual role of human dignity in bioethics. Medical Health Care and Philosophy. 2011, 16(1), p. 967 a násl. 38 HENRY, LM. The Jurisprudence of Dignity. University of Pennsylvania Law Review. 2011, 160(1), p. 190 a násl. 39 MACKLIN, R., op. cit., p. 1419–1420, O’MAHONY, C., op. cit., p. 555 a násl. 40 BERLIN, I., HARDY, H., HARRIS, I. Liberty: incorporating four essays on liberty. Oxford: Oxford University Press, 2002, p. 201.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507174
84
Důstojnost v medicíně
V tomto smyslu je navazující i kantovské vnímání druhého jako účel nikoliv jako pouhý prostředek; d) lidská důstojnost jako rovnost – jde o odpověď na kontingentní, hierarchický přístup. Objevuje se, jak již bylo řečeno, v sociálním zákonodárství a v přístupu ochrany před nerovností, který odmítá jakoukoliv diskriminaci; e) lidská důstojnost jako morální status osoby – s plným morálním statusem jsou spojeny morální povinnosti, takto plný morální status má pouze osoba. Koho ovšem můžeme považovat za osobu? Podle jedné linie uvažování je možné považovat za osobu každého příslušníka druhu Homo sapiens. Je to totiž právě příslušenství k tomuto druhu, z něhož vyplývá vyšší morální status než u ostatních živočišných druhů.41 Jen lidská bytost v obecné rovině má racionální přirozenost. Oproti tomu funkcionální přístup k pojetí osoby42 je spojen s konkrétními charakteristikami konkrétní bytosti. V tomto smyslu byla krátce představena teorie referenčního utilitarismu Petera Singera, která koncept „lidské důstojnosti“ značně oslabuje. Jak se pokusíme ukázat níže, pro účely pragmatického užití pojmu v právních, politických a bioetických dokumentech takovýto atak pojmu důstojnost nemusí vadit.
Závěr: lidská důstojnost jako užitečná fikce? Ukazuje se, že názorová shoda na jednotném konceptu lidské důstojnosti není reálná. Tento pojem je používán v tolika různých kontextech, že nalezení jeho skutečné podstaty, která by byla použitelná na všechny výše uvedené situace, není možná. Tím více, že se jedná spíše o konstrukt západní civilizace a jeho přenesení do odlišných kultur přináší další obtíže. Zdá se tedy, že lidská důstojnost není vhodným nástrojem, na němž by měla být postavena nekontroverzní etická teorie. Pokud by tomu tak bylo, zřejmě by vycházela nahrazením jiného pojmu, jako je autonomie, rovnost nebo respekt k druhému. To ještě nemusí znamenat, že nemůže být tento koncept užitečně užíván jako pragmatický nástroj na poli mezinárodní politiky a také práva, ať už mezinárodního nebo národního. Politické dokumenty velmi často využívají zastřešující slogany, v právu je zase velmi rozšířená teorie užitečných fikcí a právních domněnek. V tomto smyslu má pragmatická koncepce lidské důstojnosti vyšší smysl než koncepce metafyzická. Pojem důstojnosti v tomto smyslu konstruujeme, nenalézáme. V třetí části jsme proto jako důsledek této pragmatické politické koncepce akceptující kulturní diverzitu představili McCrudenův minimální základ pojetí důstojnosti, který spočíval v přijetí elementárních prvků důstojnosti jako konceptu inherentního pro každého člověka, tato důstojnost má být respektována jinými a chráněna státní mocí. 41 FUKUYAMA, F., op. cit., p. 160 a násl. 42 Funkční pojetí osoby spojuje morální status s určitými charakteristikami či vlastnostmi, nikoliv s ontologickým příslušenstvím k určitému druhu. Typicky se mluví např. o vědomí, zejména o vnímání sebe sama v první osobě, cítění a kognitivních vlastnostech, někdo mluví např. o řeči apod. Autoři jako např. Michael Tooley, či John Harris, kteří zastávají tuto argumentační linii, pak dovozují, že pod kategorii osoby nemusí spadat pouze lidé.
Ukázka elektronické knihy