na kožní, doktorka svraštila čelo a lupou zkoumala její pokožku. „To není pěkný,“ řekla. Flundra se z kožního vrátila v depresi, na terase si vypila kávu, politovala se, přečetla si články o pozitivních vlivech mořské soli na pokožku, koupila si letenku, během měsíce sbalila všechny svý věci včetně krabiček s vlasama a žvýkačkama, snesla je do sklepa, byt pronajala a s trojíma kalhotkama, jedním tričkem a padákovým kluzákem odletěla na jih Španělska a lítala a lítala, dokud to všechno nevylítala. Žádný zvířátko. Zverifikuj se!
97
Paraglajdista vymanévroval z větrné vlny, zakroužil a plynule přistál na pláži pár metrů od ní, byl to dědula, ale ne že šedesátník, byl fakt starej, sbalil padák do batůžku, vytáhl ručník a natáhl se do písku, usmíval se a pobrukoval si a pak se podíval na flundru, zamával jí a z batohu vytáhl lahev prosecca. Flundra ji s ním na slunci vypila a potom šli koupit další, cestou našli rozladěnej klavír a paraglajdista na něm zpaměti zahrál Chopina, flundra měla tyrkysovou sukni s jabkama a bordó tričko bez podprsenky, lehla si do písku, pila prosecco a dívala se do slunce a paraglajdista hrál zpaměti Chopina a Jarmila najednou věděla, že už může bejt zase březen a že tentokrát už ani nebude sychravej, věděla, že se může vrátit do města čelenek a červenejch aut, a čelenek ani červenejch aut si už nebude všímat, bude mít radost ze svý hladký, opálený pleti, nejkrásnější ve střední Evropě. EklektikBastard_kn.bl.indd 97
16.02.22 21:51 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507136
98
Byl typickej červnovej bratislavskej pátek, lidi na Nedbalové popíjeli, Socečka somroval kolem Vanesy a recitoval buddhistický mantry. V hospodě naproti seděly dvě ženy, Jarmila si všimla, že jedna je pěkná a druhá je lesba. A pak si všimla, že po ulici kráčí zvířátko a v první chvíli ji málem j*eblo, ale v druhý ji vůbec nej*eblo, protože si řekla – no a? Zvířátko Jarmilku nevidělo, sedlo si k jinýmu stolu, a není se co divit – zvířátko znalo flundru, a ne Jarmilku, ale Jarmilce to nedalo, přistoupila k tomu stolu: „Tak kouřit jsi nepřestal. A co prostata, v pořádku?“ „Jde to. A kůže?“ „Vidíš.“ … „Slib mi, že nikdy nebudeš nosit kšiltovku.“ „Nebudu.“
„A vyhrň si levej rukáv, prosím tě,“ řekla ještě a on si vyhrnul levej rukáv a pořád to tam bylo, ale už to vůbec nebylo takový. Teď řekne – rád tě vidím, pomyslela si. „Rád tě vidím,“ řekl a Jarmila si všimla, že se jí na ruce začíná tvořit hnusná červená jizva a potom další a další a zase další. A jak jizev přibývalo, fejkový zvířátko mizelo. „Pani, co to máte za hnusnou voňavku! Úplně mě z ní bolí hlava. Běžte si jinam!“ zakřičel nějakej cizí chlap. Po ulici přešel Jamrich. EklektikBastard_kn.bl.indd 98
16.02.22 21:51 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507136
KORPORÁT Kristína ve svých třiceti pěti letech nikdy nepracovala v korporátu. Dosud to nepovažovala za zázrak, i když nejspíš měla, ale to jí došlo až o hodně později. Co je to HR, týmbilding a ovocný den, věděla jen díky kamarádkám a vlastně všem ostatním lidem, které znala a kteří v korporátech trávili své mládí. Ona měla celoživotní houmofis, a že se tomu říká houmofis, věděla taky jen od kamarádek, které soustavně nadávaly, že ho mají málo. Jenže nevědomost netrvá věčně, a tak když jednou Kristína v nasranosti svého dlouholetého zaměstnavatele seřvala, že je židácký kapitalistický hovado, přidala k tomu také – sice ústní, ale zato velkolepou – výpověď. Že byla ústní, to nikomu nevadilo – Kristína se zaměstnavatelem neměla žádnou oficiální smlouvu, všechno jí dával keš a ona tak léta úspěšně odrbávala stát na daních. Kámoši jí kolikrát říkali – zbláznila ses, vždyť nebudeš mít žádnej důchod! Ale koho by zajímal důchod, když je mu pětatřicet. A co, tak půjde dělat do korporátu, no bóže, jako by ještě nikdy nikdo nedělal v korporátu! Jak se říká v její rodné vísce
Měsíc, ve kterém jí zdravotní pojištění platil úřad práce, Kristína opravdu prožila převážně na Netflixu. Současně však nezapomínala ani na praktické věci, jako je například nákup korporátních oděvů, neboť Kristínin šatník se toho času vyznačoval absolutním nesouladem s okolními šatníky běžně zaměstnaných lidí. Dokonce i bývalý zaměstnavatel, židácké kapitalistické EklektikBastard_kn.bl.indd 99
Ukázka elektronické knihy
99
nedaleko Košic: nebude první ani poslední. Kristína se rozhodla, že si dá měsíc volno, které využije ke sledování porna a seriálů na Netflixu a k podobným bohulibým aktivitám nezaměstnaných lidí, a potom si seriózně začne hledat práci, ideálně v bulvárním deníku, kde si nebude muset tolik namáhat mozek.
16.02.22 21:51