„To je pro mě?“ zírala jsem na taštičku. Na další mikinu nebo boty byla moc malá. Kalhotek a ponožek jsem měla dost na každý den v týdnu. „Tak do toho,“ vybídla mě teta Růženka. „Ty si ji neotevřeš?“ „Můžu?“ Vzala jsem si taštičku a nakoukla dovnitř. „To je…“ Najednou jsem nemohla mluvit. Měla jsem úplně stažený krk. Prsty se mi třásly jako křídla vážky. „Ach, drahoušku. Udělala jsem něco špatně?“ Růženka mě láskyplně objala. „Je to jen malý dárek ode mě a strejdy Martina… abychom ti řekli, že tě vítáme u sebe doma.“ „Pero Plameňák!“ Zvedla jsem tu nádher nou věc. Byla opeřená a načechraná a růžová a dokonalá. „Děkuju! To je ten nejnádhernější dárek, jaký jsem si kdy mohla přát!“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507098
„Je to jen malé pero,“ usmála se Růženka. Pohladila jsem se hebounkými peříčky po tváři. „To je to nejhezčí, co pro mě kdy někdo udělal!“ „Ty ubohé malé kuřátko.“ Teta Růženka vydala hlasitý vlhký lokavý zvuk, jako když uvízne noha v bažině. Rychle se ode mě odvrátila, ale stihla jsem si všimnout, že má v očích slzy. „Měla bys jít dolů a ukázat to pero strej dovi Martinovi,“ popotáhla teta Růženka a ukázala k zahradě. „Určitě ho moc rád uvidí.“ „Tak jo,“ souhlasila jsem a trochu se lekla toho, jak jsem ji rozesmutnila. Ale teta si otřela oči a usmála se jako sluníčko. „Je venku a pozoruje ptáčky jako obvykle,“ mrkla na mě. „I když nic tak exotického jako plameňáka u nás na zahradě rozhodně nenajdeš.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507098
„Tak mu ukážu aspoň tohohle,“ zamávala jsem ve vzduchu perem a rozběhla se ke schodům. „A já si skočím do vsi,“ volala za mnou teta Růženka. „Každou chvíli začne bazar. Vezmu tam ty tvoje staré šaty, jestli už je určitě nechceš.“ „Rozhodně,“ křikla jsem přes rameno. Ty hloupé krajkové mařenkovské šaty už nechci v životě vidět.
100 Ukázka elektronické knihy