„Ani jsem nevěděl, že jsi měla nějakou léčku, která by se dala pokazit,“ řekl Filip. „Myslel jsem, že pracuješ pro Zadkokrka. To jsem se asi mýlil, že?“ Elis zavrtěla hlavou. Zamávala přitom svýma úzkýma ušima ve tvaru banánů, což Filipa zaujalo. Jaké rozkošné uši, myslel si. Pak si nakázal: Nevšímej si těch uší! Jsou s ní jen problémy. „Celé jsi to jenom pokazil,“ řekla Filipovi naštvaně Elis. „Kdyby ses do všeho tak nehrnul, mohla jsem vysvětlit, že –“ „Ticho!“ řekl generál Zadkokrk.
„Teď budete poslouchat vy mě.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507079
„Dobře,“ řekl Filip. „Řekni nám, proč jsme tady. A kde je Zlatá lama – chceme ji zpátky.“ Zadkokrk kývnul směrem k jednomu ze svých osobních strážců, který kvapně přispěchal. Jezevec podal svému pánovi Zlatou lamu. Socha se třpytila v ranním slunečním svitu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507079
„Nádherná!“ vydechl v úžasu Filip. „Děkuji.“ Elis se zachvěly řasy. „Konečně sis toho všiml.“ „Ty ne,“ řekl Filip. „Zlatá lama.“
Elisiny rysy ztuhly a kopla Filipa do kolena. „Auu‑jau!“ křičel a třel si místo, aby si
ulevil od bolesti. Zadkokrk mrštil Zlatou lamou o zem. „Vemte si tu svou vzácnou sochu,“ ušklíbl se zlomyslně. „Stejně jsem ji nikdy nechtěl. Chtěl jsem dostat tebe, Filipe – přišel čas mé pomsty. Už roky jsi jako trn v mé štětinaté zadnici.“ Při zmínce o Zadkokrkově zadnici se Filipovi vybavil snímek jezevce ve slipových plavkách.
100 Ukázka elektronické knihy