98
E M M A
H A U G H T O N
•
N E Ž
P A D N E
T M A
„Provedu,“ řekne, věnuje mi krátký pohled a opět se soustředí na práci. Je očividné, že mu je naše konverzace nepříjemná. Byl to on? přemítám, když se zvednu a zamířím do kuchyně. Šmejdil v mém pokoji Tom? Přestaň, Kate. Takhle nepřemýšlej. Mohl to být kdokoliv. Vezmu si Caroinu radu k srdci a připravím si velký sendvič se sýrem a nakládanými okurkami. Chci si k tomu uvařit čaj, jenomže v kuchyni už žádný nezbyl. Zamířím tedy do skladu pro novou krabici s čajovými sáčky, přičemž se snažím všechny starosti pustit z hlavy. Když dojdu zpátky do kuchyně, zavadím loktem o tác položený na nerezové lince, a ten s hlasitou ránou dopadne na zem. Krucinál! Zírám na způsobený svinčík – po celé podlaze se lesknou rybí filety. Na tácu nejspíš rozmrzaly filety k večeři. Popadnu tác, začnu roztroušené kousky sbírat, potom je ve dřezu opláchnu a doufám, že si toho nikdo nevšimne. Koneckonců tohle místo je naprosto čisté, takže se nemůže nic stát. „Co to děláš?“ Polekaně se točím a spatřím Rajiva. „Moc se omlouvám,“ špitnu zahanbeně. „Chtěla jsem si udělat čaj a převrhla jsem tác.“ Mlčí, oči upírá na rozházené kousky ryb. „Nech to být,“ řekne stroze. „Rajive, já –“ „Nemusíš se omlouvat.“ Zvedne tác a obsah vyhodí do koše. „Vymyslím pro Toma něco jiného.“ To snad ne. Úplně se mi vykouřilo z hlavy, že Tom má dnes narozeniny. A to jsem s ním před chvílí mluvila. Rajiv mu zjevně chystal nějakou specialitu a já to celé zkazila. „Pomůžu ti.“ Rozhlédnu se po kuchyni a hledám nějakou inspiraci. „Ne,“ odsekne. Dělá, co může, aby vztek udržel pod kontrolou. Do očí se mi nahrnou slzy. „Dovol mi, abych –“ „Nech to být, Kate. Prosím!“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507061
99
E M M A
H A U G H T O N
•
N E Ž
P A D N E
T M A
Myslí to vážně. Nechám sendvič sendvičem a uteču jako malá holka. Přiřítím se do ordinace, zamknu za sebou dveře, sesunu se do křesla a složím hlavu do dlaní. Nemám daleko k hysterickému pláči. Vzchop se, rozkážu si. Dýchám zhluboka, abych dostala emoce pod kontrolu. Není to však nic platné. Cítím, jak se mi už tak podlomená duševní rovnováha rozpadá pod rukama. Kocovina, nezdařilý rozhovor s Alexem, ztracené prášky a incident v kuchyni mě dostaly na okraj propasti. Než tomu stihnu zabránit, přenese se moje mysl k hádce s Benem, která začala naprosto bez příčiny. Bylo to v neděli, pár dní před nehodou. Ben byl odtažitý a nepříjemný. Pochodoval po domě a skoro na mě nepromluvil. Vybavuju si, jak jsem byla naprosto zmatená a čím dál popuzenější. V nemocnici jsem trávila sedmdesát hodin týdně a k tomu jsem renovovala naši kuchyň a plánovala blížící se svatbu. Ben taky pracoval od rána do večera a nikdy mi s ničím nepomohl. Nezapomenu na jeho vzteklý výraz, když jsem si na něm to odpoledne vylila zlost. „Ano, já vím! A ty jsi učiněný anděl!“ vyštěkl na oplátku. „Celá vaše famílie je naprosto dokonalá a nikdo se vám nevyrovná. S tím se holt nedá nic dělat.“ Zírala jsem na něj, neschopná slova. Co se mu proboha stalo? Nikdy předtím o mé rodině neřekl jediné křivé slovo. Naopak, při těch vzácných příležitostech, kdy jsme se všichni sešli, se zdálo, že si s nimi skvěle rozumí. „Co to má sakra znamenat, Bene? Dělám pro nás první poslední. Snažím se, aby naše domácnost fungovala, a ty mi to oplácíš takhle?“ Povzdechl si a odvrátil se. „Takže co, to mě začneš ignorovat?“ Otočil se na patě. „Už nemůžu, Kate. Ať udělám cokoliv… já nebo někdo jiný, není ti to dost dobré. Nikdy ti to kurva není dost dobré. Ty jsi tak…“ Zarazil se, na okamžik zavřel oči, potom vyšel z domu, nasedl do auta a odjel pryč. Když
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507061
100
E M M A
H A U G H T O N
•
N E Ž
P A D N E
T M A
se v noci vrátil domů, bylo nejjednodušší předstírat, že se nic nestalo. Ty jsi tak… Ta slova mi rezonují v hlavě. Nikdy tu větu nedořekl. V srdci ucítím ostrou bolest, jako by do něj někdo bodl. Chce se mi brečet. Smutkem a zlostí. Jdi do prdele, Bene. Jdi do prdele! Vytáhnu z šuplíku klíče, zvednu se a odemknu skříňku s diazepamy. Prohlédnu si krabičky naskládané na poličce, okouzlená jejich běloskvoucím balením. Seberu tu nahoře a vytáhnu plato s pilulkami. Když prstem přejedu přes hliníkový povrch, zmocní se mě neodbytná vlna touhy. To myslíš vážně, Kate? Zaženu sestřin hlas do pozadí, vyberu dvě tabletky a rychle je spolknu. Potom na vteřinu nebo dvě zaváhám, načež si pro jistotu vezmu ještě jednu. Zbytek balení schovám do kapsy. Zamknu skříňku a položím hlavu na stůl. Soustředím se na svůj dech, dokud vše nezahalí temné stíny.
11 27. května „Už jsem ti jednou řekla, že to s potrubím nemá co dělat! To jsem už dávno opravila.“ Caro zní rozčileně. Při cestě do skypeové místnosti jsem ještě chtěla zajít do prádelny, ale hádka za jejími dveřmi mě zarazila. „Předpokládám, že je ucpaná odtoková hadice,“ řekne Caro. „Pořád samé výmluvy,“ odsekne Luuk agresivním tónem. „Na tomhle místě nic nefunguje. Sprchy, pračky. Prostě… podívej se na to!“
Ukázka elektronické knihy