P L U KOV N Í K M A R S H A L L A VO J ÁC I , K T E Ř Í N E S T Ř Í L E L I
101
(Mimochodem, jen málo kmenů je „kontaminovanějších“ než Janomamové. Chagnon daroval členům tohoto národa výměnou za spolupráci sekery a mačety a následně usoudil, že mají značné sklony k násilí.)170 A závěr, že vrazi mají větší počet dětí než ti, kdo nevraždí? I to je nesmysl. Chagnon se dopustil dvou hloupých chyb ve výpočtech. V prvé řadě zapomněl při výpočtu zohlednit věk. Vyšlo najevo, že vrazi v jeho databázi jsou v průměru o deset let starší než „bábovky“. Není příliš překvapivé, že někdo, komu je v průměru pětatřicet let, má víc dětí než pětadvacátník. Chagnon se dále zaměřil pouze na počet dětí vrahů, kteří byli stále naživu. Ani to nedává smysl. Lidé, kteří někoho zabijí, to často schytají taky. Říká se tomu pomsta. Pokud něco takového neberete v úvahu, můžete stejně tak dospět k závěru, že sázením člověk zbohatne, když se díváte jedině na výherce.171 Aby té ironie nebylo málo, přidali si Janomamové po návštěvě antropologa Chagnona do slovní zásoby nové slovo. „Antro“. Pojem označuje „mocnou, divoce výstřední nelidskou bytost hluboce zlých sklonů“.172 Chagnon má od roku 1995 zakázáno se do země Janomamů navrátit. Chagnonův bestseller tedy raději necháme stranou. Jak si ovšem stojí nejvlivnější důkaz tvrzení, že jsme od přírody plní násilí? Tlustopis čítající 802 stran plný grafů a tabulek, který napsal psycholog Steven Pinker? V knize The Better Angels of Our Nature (Lepší andělé naší přirozenosti) vypočítal Pinker u osmi primitivních národů průměrnou míru zabití. Vyšlo mu celých 14 %. Toto šokující číslo se dostalo do předních časopisů jako Science a donekonečna se omílalo v novinách a v televizi. Když ale Pinkerovy zdroje prozkoumali jiní vědci, přišli na to, že spletl páté přes deváté. Následující část bude poněkud technická, ale je zásadní pro pochopení toho, kde Pinker udělal chybu. Otázka zní: která společenství dnešních lovců a sběračů jsou reprezentativní pro způsob života, jaký jsme vedli před 50 000 lety? Po 95 % historie jsme totiž byli nomádi. Pohybovali jsme se po světě v malých relativně rovnostářských skupinách.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507039
102
K A P I TO L A Č T V R TÁ
A teď to přijde: Pinker využíval téměř výlučně studie zkoumající hybridní kultury. Představte si pod tímto pojmem lidi, kteří se sice živí jako lovci a sběrači, ale usadili se na jednom místě, jezdí na koni nebo si přivydělávají jako zemědělci. Víme, že toto všechno jsou (relativně) nové jevy. Zemědělství vzniklo teprve před 10 000 lety a kůň byl domestikován až před 5 000 lety. Pokud chcete zkoumat, jak žili naši dávní předkové před 50 000 lety, není úplně logické sledovat lidi vlastnící koně a zeleninovou zahrádku. I kdybychom brali Pinkerovu metodu vážně, čísla by neseděla. V případě prvního a třetího kmene z jeho seznamu — Aché z Paraguaye a Hiwi z Venezuely a Kolumbie — by 30, respektive 21 % lidí zemřelo násilnou smrtí. Mohlo by se zdát, že jsou to nebývale krvelačné národy. Do Pinkerových původních zdrojů se ponořil antropolog Douglas Fry. Přišel na to, že všech 46 „válečných obětí“ kmene Aché ve skutečnosti „zastřelil [nějaký] Paraguayec“. Čtete dobře. Příslušníci kmene Aché spolu neválčili, ale, jak se píše v primárním zdroji, byli „nelítostně pronásledováni obchodníky s otroky“ a „napadáni paraguajskými kolonisty“, přičemž oni sami „toužili mít se svými mocnými sousedy mírumilovný vztah“. Kmen Hiwi na tom byl stejně. Muži, ženy a děti, které Pinker uvádí jako válečné oběti, byli v roce 1968 zabiti místními zemědělci.173 Takže tady máte ty šokující počty vražd. Tito lovci a sběrači nešli po sobě navzájem; zabili je takzvaně „civilizovaní“ zemědělci disponující pokročilými zbraněmi. „Grafy a tabulky […] vyvolávají zdání vědecké objektivity,“ píše Fry. „V tomto případě se však jedná o iluzi.“ 174 Co nás tedy moderní antropologie může naučit? Co se stane, když budeme pozorovat společenství bez osad, zemědělství a koní — společenství, které může stát modelem pro to, jak jsme žili v pravěku? Zřejmě už to tušíte: vyjde najevo, že se v nich válčí jen výjimečně. Nomádští lovci a sběrači zkrátka nemají násilí v oblibě, konstatoval Douglas Fry, když v roce 2013 sestavil pro časopis Science seznam reprezentativních společenství.175 Nomádi raději řeší konflikty tak, že si je vyříkají nebo se přesunou do jiného údolí. Připomíná to řešení
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507039
P L U KOV N Í K M A R S H A L L A VO J ÁC I , K T E Ř Í N E S T Ř Í L E L I
103
chlapců z ostrova ‘Ata: když byli ve sporu, taky si šli na chvíli z očí, aby se uklidnili. A je tu ještě něco. Vědci se celá léta domnívali, že jsme v pravěku měli jen malou síť kontaktů. Že jsme táhli deštným pralesem ve skupinkách s třiceti až čtyřiceti příbuznými. Pokud jsme se setkali s jiným společenstvím, došlo záhy k válce. V roce 2011 však tým amerických antropologů zmapoval sociální sítě 32 primitivních společenství, od Nunamiutů z Aljašky až po Veddy na Srí Lance. Co se ukázalo? Nomádi jsou nebývale společenští. Neustále jí, oslavují, zpívají a uzavírají sňatky s lidmi z jiných skupin. Jistě, lovu a sběračství se věnují v malých skupinách po třiceti až čtyřiceti lidech. Tyto skupiny však sestávají především z přátel, nikoli z příbuzných. Jedinci navíc skupiny pravidelně střídají. Výsledkem je, že mají velkou síť sociálních kontaktů. Vědci v roce 2014 přišli na to, že příslušníci kmene Aché v Paraguayi a Hadza v Tanzanii za celý život potkají průměrně tisíc lidí.176 Zkrátka a dobře lze přepokládat, že naši dávní předkové měli velký okruh přátel. Člověk, který pořád poznával nové lidi, se mohl neustále učit nové věci. Jedině tak jsme v chytrosti mohli předčít neandertálce.177 Existuje ještě druhý způsob, kterým lze přijít na to, jak násilní byli první lidé: můžeme kopat v zemi. Zkrátka provést archeologický výzkum. Domnívám se, že je to nejlepší možnost, jak diskuzi mezi Hobbesem a Rousseauem ukončit, protože fosilní důkazní materiál nemůže být „kontaminován“ moderními výzkumníky. Má to jediný háček. Lovci a sběrači toho po sobě moc nezanechali. Vždyť hovoříme o kočujících tábornících s minimem věcí. Naštěstí existuje jedna zásadní výjimka: jeskynní malby. Pokud v přirozeném stavu došlo k „válce všech proti všem“, jak soudí Hobbes, dalo by se čekat, že ji někdo přetavil do podoby malby. Žádná taková se ale nikdy nenašla. Naši předkové přitom vytvořili tisíce jeskynních maleb zobrazujících lov bizonů, koní a gazel.178 A jak je to se starými kostrami? Steven Pinker ve své knize píše o jednadvaceti vykopávkách s průměrným podílem vražd činícím 15 %. Opět
Ukázka elektronické knihy