V r a ž dy
v
C h e r r i n g h a m u – T a j e m s tv í
prázdného trezoru
Nakonec dospěli do úzké uličky plné krámků a barů; mezi nimi se nacházela také moderně vyhlížející kavárna, a právě do ní Sitwell zamířil a zmizel uvnitř. Jack vyčkával ve dveřích trafiky, dokud k němu Sarah nedošla. Na hlavě měla nataženou vlněnou čepici a dalo se celkem spoléhat, že by ji takhle Sitwell nepoznal. Přes ulici viděli, že se akademik usadil u okna kavárny u stolku pro dva. Jinak bylo uvnitř prázdno, Jack usoudil, že na další hosty není právě vhodná doba – příliš časně na večeři a pozdě na oběd. Odpolední čaj, pomyslel si. Příšerně staromilské. „O kousek dál je naproti další kavárna,“ ozvala se Sarah. „Mohli bychom ho pozorovat odtud.“ „Víš to jistě?“ „Ale ano, je to něco jako čajovna pro matky s dětmi, ale prodávají tam nejlepší zákusky v Oxfordu,“ tvrdila. „Nesnesla bych pomyšlení, že projdu po Walton Street a nedám si aspoň jeden. Obsadím pro nás stůl.“ Jack ji pozoroval, jak svižně popošla po chodníku a rychle se vydal za ní. Otevřel dveře kavárny a labužnicky nasál vzduch provoněný čerstvou kávou. Tohle tedy za ten výlet stálo, pomyslel si. V podniku bylo dost rušno, spousta matek, dětí a kočárků. Sarah jako zázrakem našla volný stolek v koutě u okna. Spokojeně si přisedl. Perfektní místo – přes ulici zřetelně viděli Sitwella, ale sami zůstávali skrytí. Jejich okno bylo zalomené do rohu, a navíc je pokrývala spousta divadelních plakátů. Jack si objednal kávu a za chvályhodné považoval, že se zapřel a nedal si zákusek, ovšem když ho přinesli Sarah, nedokázal odmítnout aspoň jednu lžičku na ochutnání.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506982
V r a ž dy
v
C h e r r i n g h a m u – T a j e m s tv í
prázdného trezoru
„Tak, co dál, detektive?“ zeptala se Sarah, a přitom si olizovala prsty. Pokrčil rameny. „Já fakt nevím,“ přiznal. „Tohle všechno zatím směřovalo k tomu, abychom si ho osahali. Co je zač. Co dělá. S kým žije – nebo nežije.“ „Takže pokud by opravdu odnesl ten podnos, mohli bychom přijít na to, kde ho schovává?“ „Ano, tak,“ přikývl Jack. „Bože můj, ta káva je výborná.“ Pořád přes ulici pozoroval Sitwella, jak za svým stolkem netrpělivě někoho vyhlíží. Přišla k němu číšnice, ale zdálo se, že si nic neobjednal – i z toho Jack usoudil, že pořád čeká, až se k němu někdo připojí. „Víš, já jsem už měla nějaké podezření, když ke mně tehdy vtrhl a vykládal mi, jak je ten podnos bezcenný,“ poznamenala Sarah. „Měl jsem z toho dojem, že je taky nějak zaujatý proti Cartwrightovi.“ Jack viděl, že v té chvíli Sitwell vytáhl z aktovky notebook a položil jej na stolek. „Co bych za to dal, kdybych mohl vidět, co na tom hodlá dělat,“ zamumlal Jack. „Neříkej, opravdu?“ Sarah zalovila v kabelce a vytáhla tablet, zapnula ho a několikrát přejela prstem po displeji. „Jak jsi na tom v této době s morálním kompasem, Jacku?“ zeptala se a s lišáckým úsměvem se mu podívala do očí. „Přijde na to.“ „Takže ten kompas nějak zvlášť nefunguje…“ „Nač se to vlastně ptáš, Sarah?“ „Co kdybych ti mohla říct, co ‚hodlá dělat‘ na tom svém notebooku?“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506982
V r a ž dy
v
C h e r r i n g h a m u – T a j e m s tv í
prázdného trezoru
„Ty si ze mě utahuješ.“ „Před pár roky, když se moje manželství řítilo do kanálu, jsem, ech… se postarala… o určité vylepšení svých schopností v práci s počítačem. Tedy v takové práci, která v praxi znamená, že máš v úmyslu hackovat e-mail manžela, který tě podvádí, a mrknout na historii jeho hledání v internetovém prohlížeči a vychytat všechny jeho lži, které ti pomohou definitivně ho vykopnout z tvého života.“ „Auvajs,“ vzdychl Jack. „Zní to, jako by to ještě nepřebolelo.“ „No, nepřebolelo. Ale když se mě někdo zeptá, jestli už jsem se s tím vyrovnala, tak samozřejmě odpovím, že ano.“ Jack dosud nespouštěl pohled ze Sitwella, ale teď to udělal. Viděl, že Sarah se zlobí už kvůli tomu, že si vyvolala řadu nepěkných vzpomínek. „Myslím, že jsem se tě právě proto na tohle nikdy nezeptal,“ řekl. „Předpokládal jsem, že by se ti o tom nechtělo mluvit.“ „A já si toho opravdu vážím.“ Jack přikývl a zaměřil pohled znovu na Sitwella, který něco klepal na svém notebooku. „Dobře. Něco si ujasním. Ty se dokážeš nabourat do notebooku toho chlapa i na tuhle vzdálenost? Tímhle tabletem?“ Sarah přikývla. „V té kavárně funguje otevřená síť Wi-Fi. To tady vidím. Není nijak kódovaná. On je jediný, kdo tam teď sedí, a vsadím se, že se přihlásil do jejich sítě. Dokážu přečíst jeho přihlašovací údaje a hesla vlastně ke všemu, co zrovna dělá. A neuškodím přitom nikomu, kdo by tam náhodou také seděl.“
100 Ukázka elektronické knihy