97 KG
jeho asistent. My jsme se nemuseli zbavovat vedoucího ateliréu, protože Malejovský skončil už v 88. a pak tam měl nastoupit, podle neoficiálních informací, sochař Hošek, který byl nějakým způsobem přijatelný, dělal realisticky, podepsal Několik vět, tak se to trošku oddálilo, přišla revoluce a my jsme pak nemuseli řešit změnu tím způsobem, že bychom někoho museli vyhazovat. Zůstal tam jenom asistent, kterej pak odešel po nějakých nedorozuměních ze školy sám na jaře. Takže jsme v klidu mohli vybírat, koho jsme chtěli, a s těma lidma mluvit. To říkal Martin hlavně: musíme je poznat, jak uvažujou, jaký jsou, co nám tam asi pak budou předvádět, když do toho ateliéru nastoupí. Takže Preclík ti ukazoval, jaký má dláta. Nakonec jsme odcházeli a říkali si: to nás asi vlastně nezajímá. MP: Kolíbal nám zase vysvětloval, že se nesmí pohnout stolem v místnosti, pak to ztratí kompozici. JS: Kolíbal, když přišel do ateliéru, tak si stoupl a rozhlížel se a říkal: tak tohle bych zboural. To byla jeho první věta. JK: Kolíbal tím stolem myslel takovou dřevěnou lísku na brambory, to tam měl na těch parketách, nějaký ty tři křesla na tom čistým holým… a tam byl stolek, kterej ovšem nebyl stolek, ale byla to ta přepravka na brambory, dřevěná, vypiglovaná. JS: Já jsem věděl, že na tý návštěvě nemůžem udělat nějakou fatální chybu. JN: Něco přemístit… JS: Když se ptal, jestli bysme si dali něco k jídlu, a my jsme říkali, že bysme si dali, tak nám dones jabko a to jabko bylo rozčtvrcený na kulatým talířku s příborem. MP: Myslíš, že jsme se tam museli zouvat, nebo ne? JK: Já myslím, že jo. JN: Ale jenom jednu botu. LK: U Kurta to vypadalo jak? JK: U Kurta jsme u jedinýho nebyli.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506888
98 KG
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506888
99 KG
2. Doba písková LK: Co se vám líbilo na Kurtovi? JK: Asi to, že to není strejda z ÚV? JS: Myslím, že se takhle rozhodlo, protože třeba ve srovnání s Beránkem u něj mohli přežít různí lidi. On se jevil hrozně tolerantní. U Beránka by prostě některý lidi nepřežili, on by je vyhodil, mně přišel jako strašně razantní. LK: Vyhodil Kurt někoho? MP: Vodešli sami. JS: On jim to nějak dobře rozmluvil. JN: Kurt opravdu dokázal do lidí opravdu cíleně rejt. MP: Je fakt, že Kurta jsme znali z různejch výstav, v Lidovým domě a tak, a on působil strašně otevřeně a bylo na něm od začátku vidět, že má přesah přes všechny ty varianty sochařství, který můžou bejt, a že o tom přemýšlí, a to bylo to základní. To bylo strašně příjemný, že neprosazoval žádnou jasnou linii. JN: Nebyl to manýrista. JK: Dokázal si hrát s čímkoli. JN: Dokázal se vcítit do tohodle a do tohodle a hodiny mluvit a takhle se přelejvat. MP: Některý lidi toužili po tom, aby tam byl větší modelér, někdo, kdo má Hořice, takový hlášky tam taky probíhaly.
Ukázka elektronické knihy