Kapitola čtrnáctá
O dvě hodiny později Nina otevřela dveře jejich operační centrály v budově FBI ve Phoenixu a s Perezem v závěsu vstoupila do místnosti, kde jejich příchod očekávali všichni zbylí členové příležitostné pracovní skupiny. „Právě jedeme z místní kriminalistické laboratoře,“ oznámila jim Nina. „Perez dostal povolení vzít si fyzické důkazy z případu Llorona ze skladu a poslat je na forenzní analýzu.“ Buxton se zmateně zamračil. „Myslel jsem, že materiály pošleme do naší laboratoře v Quantiku.“ Takový byl původní plán, Nina ale učinila operativní rozhodnutí přímo v terénu. „Volala jsem do naší laboratoře,“ vysvětlila Buxtonovi. „Mají plno. Předpokládají, že by na zpracování materiálů potřebovali asi dva týdny.“ Snažila se své rozhodnutí obhájit. „A to nepočítám čas, o který bychom přišli, než bychom důkazy dopravili odsud až do Virginie.“ Perez se postavil vedle ní. „Naše laboratoř bude mít už zítra předběžné výsledky a pozítří i kompletní zprávu.“ Buxton, zjevně uspokojený vysvětlením, jim pokynul ke dvěma prázdným židlím u konferenčního stolu. Nina si
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506858
HADÍ OČI
99
teprve teď uvědomila, že židle jsou rozestavěny po třech stranách místnosti tak, aby všechny mířily k velké ploché obrazovce na čtvrté stěně. Buxton svolal online poradu zainteresovaných kanceláří FBI. Obrazovka byla rozdělená na šest částí, z nichž každá patřila jednomu pracovišti Úřadu po celé zemi. Drobné nápisy vespod každého obdélníčku pak oznamovaly, odkud jsou účastníci porady připojení – Los Angeles, Filadelfie, Chicago, Houston, San Diego a New York. V každém z nich byl teď vidět pověřený agent příslušné kanceláře FBI v daném městě. Buxton tak měl všechny v pohotovosti. Nina pohlédla na nadřízeného. Všimla si, že má kolem úst a očí vyryté hluboké vrásky, když odkládal kávu a obracel se k Breckové, která kliknutím aktivovala zvukové propojení z terminálu na obrazovku na zdi. „Děkuju všem, že jste se připojili,“ oslovil Buxton celou místnost i vzdálené účastníky porady. „Po prozkoumání dostupných informací jsme dospěli k závěru, že všechny podezřelé případy spolu souvisejí.“ Tvářil se zachmuřeně. „Je jasné, že zde operuje velmi pečlivý sériový vrah, který téměř tři desetiletí zůstal úplně nepovšimnutý. Své zločiny plánuje tak dobře, že je nikdo nikdy nepovažoval za vraždy.“ „Až na dva poslední případy, v New Yorku a Phoenixu,“ doplnil ho Kent. Buxton přikývl. „Myslím si, že úmrtí v těchto případech byla rozpoznána jako trojnásobné vraždy jedině proto, že forenzní věda a technologie udělaly značný pokrok. Skrýt nebo odstranit stopy je stále těžší.“ Nina si vzpomněla na otisk boty, který spojoval dva nesouvisející zločiny spáchané čtyři roky a více než dva tisíce kilometrů od sebe, a musela souhlasit. „Začneme přehledem případů,“ pokračoval Buxton. „Nejdřív New York a pak se vrátíme zase do Phoenixu.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506858
100
Isabella Maldonado
Brecková otevřela digitální soubor od newyorské policie a rozdělila obrazovku monitoru na stěně tak, že půlka teď připadla newyorskému agentovi, který je seznámil se svými informacemi. „V našem případu subjekt nestihl zločin dokončit, protože matka trpěla komplikacemi po císařském řezu a měla srdeční arytmii,“ spustil newyorský agent. „Lékař ji proto nechal napojit na takový ten přístroj, který v případě zástavy srdce zavolá na devět set jedenáctku.“ Nina fascinovaně uvažovala nad schopností lékařských technologií narušit plány neznámého vraha. „Takže ve chvíli, kdy ji zabil, vyrazili záchranáři?“ „Zřejmě o tom vůbec nevěděl,“ odpověděl New York. „Rodinu už vyvraždil a právě inscenoval scénu, když se záchranáři objevili na místě.“ „Podle všeho se z toho poučil, protože když před pár dny přijel do Phoenixu,“ ozval se Kent, „začal s tím, že zlikvidoval bezdrátový poplašný systém v domě Doyleových.“ Nina oslovila přímo newyorského agenta. „Ve vašem případě k vraždám došlo na Manhattanu v pětipatrovém činžovním domě se společným vchodem, takže subjekt musel volit jako vražednou zbraň nůž – pistolí by na sebe upozornil ostatní nájemníky.“ „Nožem byli zabiti jenom rodiče,“ upřesnil New York. „Kojence udusil.“ Wade si vyměnil pohled s Kentem. „Vypadá to, že je to další část jeho vzorce,“ promluvil Wade. „Nikdy nezabíjí brutálně dítě, vždycky jen rodiče. Ani v jednom případě nemělo dítě žádné viditelné zranění, takže to skoro vypadalo, že spí.“ „Nebude to ale proto, že by s těmi dětmi soucítil nebo snad měl otcovské pudy,“ doplnil ho Kent. „Chová se k nim takhle, protože ví, že tak se mu to nejlépe podaří hodit na matku.“ Ukázka elektronické knihy