98
Permakultura je selský rozum
za sektáře. Já sama jsem se bála slovo permakultura vyslovit, abychom neuškodili Lipce. Trvalo pár let, než se nám začalo dařit získávat další nadšence. Máte pocit, že se toho mezitím lidé o permakultuře dozvěděli víc? DKř: Určitě ano, hodně tomu pomohl Jarda Svoboda, který přeložil řadu knížek a zasloužil se tak o PR. Nicméně problémem bylo, že principy permakultury jsou sice univerzální, ale podmínky jsou rozdílné, a on až moc lpěl na původním textu, takže doporučoval sortiment rostlin, které třeba rostou pouze v Austrálii. Navíc tenkrát ještě neměl v Česku vlastní pozemek, takže ani dost zkušeností s místními klimatickými podmínkami, a zejména vhodnými rostlinami k zajištění všech potřeb permakulturního designu. Ale nyní je to již jiné a jeho permakulturní hospodářství i webové stránky jsou velice inspirativní. Proč mluvíte o permakulturním designu? Měla jsem dojem, že jde spíš o způsob života a vztah k přírodě. DKř: Ono to spolu souvisí. Permakulturní design je terminologie převzatá z Anglie a Austrálie, kde obyčejní lidé navrhovali své pozemky, takže se nejedná o architekty, ale designéry. Jde o navržení prostoru k životu tak, aby se tam člověku dobře žilo, ale současně se respektovala příroda. Nejedná se o boj s přírodou, ale o spolupráci s ní. DKe: Možná ještě doplním, jaký je rozdíl mezi permakulturní a přírodní zahradou, protože tyhle termíny se dost zaměňují. V permakulturní zahradě se počítá také se stavbami. Ty nemusí nutně sloužit jen k bydlení, ale spolupracují různým způsobem s pozemkem. Může to být například zelená střecha, kompostovací záchod, sběr dešťové vody ze střech a podobně.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506767
beton a hlína
99
Jaké jsou tedy základní principy permakultury? DKř: Permakultura vznikla z termínu „permanent agriculture“, to znamená z permanentně udržitelného zemědělství. Když se to kdysi rozšířilo v Austrálii ve větším, zjistilo se, že se jedná o natolik univerzální principy, že je lze vztáhnout na celý chod společnosti, kulturu, ekonomiku, a tím vzniklo označení „permaculture“. Jedná se tedy o způsob života. Můžu to ilustrovat na jednom vlastním zážitku: maminka mi říkala, ať jí na pozemku udělám permakulturu. A já na to, že jí permakulturu opravdu neudělám. Takhle to totiž nefunguje, buď principy permakultury pochopíš a budeš je realizovat, anebo ne a pak nemá smysl, abych to za tebe dělala já. Základní podmínkou tedy je, že permakultura se dělá na vlastním pozemku. Stejně jako strom se má sázet jen jednou, tak je to i s půdou. Za půdu, o které máte právo rozhodovat, nesete i zodpovědnost. Permakultura má tři principy: péči o zemi, péči o lidi a spravedlivé podíly všem. Nejdřív má člověk zajistit sám sebe, pak svoji rodinu, a pokud to zvládne, může rozšířit činnost na širší komunitu. Takoví ti nadšenci, co mají holý zadek a chtějí spasit celý svět, nakonec nedokážou nic. DKe: Když jsem se začala permakultuře věnovat, připada la mi myšlenka, že se mám nejdříve postarat sama o sebe, naprosto revoluční. V době socialismu nám do hlavy vtloukali, že nejprve máme myslet na kolektiv, ale tak to v reálném životě nefunguje. Nejedná se o egoismus. Když zvládnu postarat se o sebe a svoji rodinu, dostanu se do rovnováhy, a teprve potom mám sílu postarat se i o další. A co ty spravedlivé podíly? DKř: Příroda je partner a musíme spolu fungovat na principu win-win. Nejen my, ale i příroda včetně zvířat musí dostat svůj podíl. Proto taky v permakultuře rozhodně nenaleznete
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506767
100
Permakultura je selský rozum
velkochovy. Například v dnešním systému stojí výroba jednoho vejce tolik co devět vajec, což znamená, že do ceny je zahrnutá i doprava, prodej a účetnictví. Přitom slepici v chovu to nestojí nic. A konkrétně vzato, když zahradu zakládáte, tak se v prvé řadě musíte vyrovnat s tím, že budete mít zahradu bez chemie, abyste neškodili ostatním organismům, ale i sobě. Nebo třeba i bez často sečeného anglického trávníku, který pozemek příliš vysušuje a nezajistí dostatek potravy i úkrytů pro další obyvatele zahrady, kteří to potřebují. DKe: Důležité ale je, aby zahradu člověk nezakládal sám, ale aby o její podobě panovala shoda mezi členy rodiny. DKř: Proto ani já sama permakulturní zahradu nemám, jen zahradu s permakulturními prvky, protože manžela v jeho věku už nepředělám. Manžel chce mít jesetery v jezírku, a já už jsem vzdala ho měnit. Ale pokud se shodnete a chcete jít tímto směrem, je dobré pozemek nejdřív pozorovat v průběhu celého roku, aby se zjistilo, odkud fouká vítr, kam dosvítí sluníčko v létě a v zimě, odkud jde smrad a kravál. To jsou všechno věci, které je třeba zohlednit. V permakultuře se preferují všechny technologie a činnosti, které energii produkují, to znamená fotovoltaika, větrná čerpadla nebo turbíny, topení dřevem, protože je to obnovitelný zdroj. Člověk má být pokud možno samozásobitel v potravinách. Dokonce i voda je zdroj, který můžete na pozemku zmnožit, což je v téhle době dost aktuální otázka. Základním pravidlem je, že když vám na pozemek přiteče voda, měla by odtéct čistější. Pak jsou neutrální zdroje a jako poslední se objevují zdroje, které energii spotřebovávají. Nejhorší je spotřebování fosilních zdrojů, jako například ropa. Permakultura se snaží do krajiny vrátit přirozené děje: zadržet vodu, ochránit půdu, zvýšit biodiverzitu. DKe: Proto máme na pozemku třeba i bodláky a kopřivy, protože čím více je druhů rostlin, tím více druhů živočichů přilákají.
Ukázka elektronické knihy