Spolkla jsem první dvě slova, která se mi drala na rty. „Takže vy podporujete obchodování s vidoucími?“ užasla jsem. „A ještě za to berete peníze od Scionu?“ „Bereme peníze od Muže se železnou maskou. O jejich původ se nestaráme,“ řekl Le Latronpuche. „Ujistil nás, že ti vidoucí získají nový domov. A ještě poslouží dobrému účelu.“ Začal si prohlížet nehty. „Chápej, upozorňujeme ho pouze na jedince, které je potřeba z našich ulic odstranit. Na vrahy. Sadisty. Zbabělé zrádce našeho syndikátu. Dostáváme peníze za to, že chráníme vidoucí, kteří si to zaslouží, kdežto Inkvizitor Ménard dělá, co může, aby nás vyhladil všechny.“ „Takže vám tohle nepřipadá jako zrada?“ řekla jsem chladně. „Spolupráce s režimem kotvy?“ „Spolupráce s vidoucím, jedním z nás.“ opravil mě Le Latron puche. Neměl zjevně sebemenší skrupule. „Získáváme tím peníze, které nutně potřebujeme. Máš snad pro nás výhodnější nabídku?“ Alsafi byl po smrti a s ním odešla i naše finanční jistota. I kdybych mohla nabídnout to, co platil Jaxon, těmhle obchodníkům s lidmi bych nebyla ochotná dát ani halíř. „Měli byste vědět, že mám s šedým trhem osobní zkušenost,“ řekla jsem. „Prodal mě jeho prostřednictvím bývalý londýnský Kmotr Hektor z Haymarketu. Ne proto, že bych měla násilné sklony. Ani proto, že bych zradila syndikát. Udělal to proto, aby si vyřídil účty s mým vidopánem. A taky z chamtivosti.“ „To se k nám doneslo,“ pokývala hlavou La Reine des Thunes. „Hektor ovšem trh zneužíval. My stejnou chybu neuděláme.“ „Pochopitelně je nám velmi líto, žes musela trpět,“ dodal Le Latronpuche. „Ale nepochybuj o tom, že my vybíráme uvážlivě. Uvážlivě a objektivně.“ Sevřel prsty područky trůnu. „Pro mnoho našich vidoucích jsi hrdinka. Mučednice revoluce. Pokud dokážeš akceptovat dohodu, kterou jsme uzavřeli s Mužem se železnou maskou, třeba budeme ochotni podat přátelskou ruku Vidořádu. Bojovat po vašem boku nechceme — tady v Paříži vá-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506731
lečné nálady nepanují —, ale mohli bychom tobě a tvým lidem poskytnout útočiště.“ Z hloubi duše jsem jim toužila říct, kam si to svoje přátelství můžou strčit. „Máme tady k dispozici míle a míle prázdných carrières,“ poznamenala La Reine des Thunes. „S penězi z šedého trhu bychom je mohli nachystat k bydlení pro spoustu lidí, Kmotryně.“ Pomyslela jsem na Elizu a Bluďáka, kteří místo mě vládli Londýnu. Senshield byl sice vyřazený z provozu, ale bylo jasné, že dříve nebo později Scion stejně vykouří Vidořád z doupěte. Když ho ještě k tomu budou podrývat špioni a vrhnou se na něj vojáci — což se bezpochyby brzy stane —, jak dlouho může vydržet? „A pokud vaši dohodu akceptovat nebudu?“ zeptala jsem se, jak nejklidněji jsem dokázala. „Pokud se rozhodnu proti šedému trhu bojovat?“ „To by byla opravdu škoda,“ pronesl Le Latronpuche uhlazeně. „Naše země jsou si sice blízko, ale pořád jsi hodně daleko od domova.“ Hrozba zůstala viset v zatuchlém vzduchu jako oblak páry. Le Latronpuche mě obdařil posledním zlověstným úsměvem. „Věříme, že se ti v naší citadele bude líbit, Kmotryně. A že budeš respektovat mír, kterého se nám tak pracně podařilo dosáhnout,“ uzavřel. „Doufáme, že nás zase brzy poctíš návštěvou. Do té doby sbohem.“ Za ním se tyčila socha Johanky z Arku, jejíž oči nic z toho neviděly. Otočila jsem se k velkovévodům zády a odešla. ✳
✳
✳
Z carrières nás vyvedl Le Trouvère — vzal nás jinou cestou, než použila Mélusine. Upínala jsem se k naději, že se mi podaří uzavřít spojenectví, a místo toho jsem našla další zkorumpované podsvětí. Velkovévodové měli zjevně pod palcem všechny vidoucí
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506731
v Paříži — jak na ulicích, tak hluboko pod nimi. Mohli mi házet klacky pod nohy, kdykoli se jim zachce. S každým krokem mě zabolely svaly v celém těle. Když už jsem si myslela, že ta noční můra snad nikdy neskončí, prolezli jsme v předklonu poslední úzkou chodbou vedoucí nahoru a ocitli se na slábnoucím denním světle. Nacházeli jsme se pod viaduktem přes nepoužívanou železnici, dovtípila jsem se, že to musí být Petite Ceinture na jižním břehu řeky. Mezi pražci bujel plevel. Z carrières na ulici se vycházelo tak úzkou štěrbinou, že ji pouhou náhodou nemohl nikdo objevit. „Děkujeme, Kmotryně, žes navštívila naši Říši smrti,“ pronesl Le Trouvère a obřadně mi podal můj nůž. „Kdybys ráčila opět přijít, stačí, když chvíli postojíš u tohohle vchodu, a někdo se tě ujme.“ Uklonil se mi a odkráčel. Čekala jsem, až bude z doslechu, a pak jsem si vylila nahromaděný vztek na prorezlém sudu, který stál opodál. Nakopla jsem ho, až odletěl, ovšem spotřebovala jsem na to veškeré zbylé síly. Opřela jsem se o nejbližší zeď a zády po ní sklouzla na zem. Sněhové vločky tvořily po obou stranách mostu průsvitný závěs. Arcturus se posadil vedle mě. „Po tom všem, co jsme udělali, abychom vymýtili šedý trh z Londýna, si Hadrokost prostě uteče ze země a začne znovu pod novým jménem. A teď má další syndikát, který může vysávat.“ Zavřela jsem oči. „V tomhle svinstvu má ty svoje kostnatý prsty Jaxon. Je to jeho práce.“ „Ty myslíš, že je zapletený i do téhle větve šedého trhu?“ nadhodil Arcturus. „Přestože teď slouží Sargasům?“ „Já si to nemyslím. Já to vím.“ „Roky ždímal z Nashiry peníze, nutil ji platit obrovské sumy za neobvyklé jasnovidce a celou dobu se přitom schovával v podzemí. Nashira by nikdy nedopustila, aby se to opakovalo jinde.“ „Jsem přesvědčená, že Nashira o téhle pařížské odnoži šedého trhu nemá ani tušení,“ řekla jsem. „Vsadím boty, že jakmile se Jaxon dozvěděl, že Druhý Šeol bude v Paříži, zasel si tu pár semínek, aby
100
Ukázka elektronické knihy