manipulace informacemi v médiích, kterou nemá nikdo pod kontrolou. Anebo naopak má, těžko říct, co je horší.“ „Stejně bych z toho nebyl tak vyplašený, všechno se přece dá nějak hlídat,“ zapochyboval Prokop. „Marku, ale roboti nemají přece jenom fyzickou podobu a netahají bedny po fabrice. Vezmi si jen sociální sítě. Tam sice nikdo nic nenosí, ale všechno to řídí umělá inteligence. Nejsou to krabice, ale hromada softwaru někde v datových centrech.“ „A co na tom, že to řídí umělá inteligence? Při tom objemu dat, co tam tečou… to už je nad lidské možnosti,“ namítal Prokop. „No právě. Ale uvaž, jakou moc tím tenhle blbý software získává!“ „Jakou moc, prosím tě?“ „Třeba jenom tím, že vlastníci těchhle platforem stojí úplně mimo demokratický systém.“ „Co s tím má společného demokracie?“ nechápal Prokop. „Protože internet a sociální sítě obzvlášť jsou v podstatě veřejné fórum. Médium jako noviny, rádio, televize. A ten, kdo ty sítě vlastní, má na trhu monopolní postavení. A na‑ víc nejsou politicky neutrální. Filtrujou obsah, blokujou pří‑ spěvky, informace se označují jako hoaxy.“ Galén zkrátka ty‑ hle informatické novoty neměl rád. „Tak si můžeš udělat nezávislou síť a chovat se spraved‑ livě,“ namítl Prokop. „Myslíš?“ ušklíbl se Galén. „Tobě asi ušlo, že před pár lety skončila v Americe síťová neutralita. A Evropu to brzo taky čeká, na to vem jed.“ „Síťová co?“ znejistěl Prokop. „Předtím platilo, že žádný provozovatel na internetu ne‑ smí být zvýhodňován. Teď je to tak, že operátoři můžou roz‑ hodovat, koho pustí a s jakou prioritou. Takže, kamaráde,
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506724
tvoje nezávislá služba by nedostala ani teoretickou možnost soutěžit s kterýmkoli velkým hráčem, protože nikdo by ti ne‑ platil měsíčně takový prachy, aby sis mohl dovolit stejný tok dat. Prostě nemáš šanci, kamaráde! Zatímco běžná stránka se načte, co já vím, za dvě až čtyři vteřiny, tvůj vděčný uži‑ vatel bude čekat třeba minutu.“ „Hm, to máš asi pravdu,“ připustil Prokop. „Na druhé straně přece provozovatel takové služby má právo udělat si ji takovou, jakou ji chce mít, ne?“ „To je ta otázka, Marku. Těžko říct. Když to zasahuje do práv lidí, tak ale spíš ne. Stejně tak když jdeš do nemocnice, tak tam taky musejí dodržovat kdejaký předpis. Každý vý‑ robek musí něco splňovat, aby neubližoval. To platí přece jak pro tvoje výbušniny, tak pro moji farmacii. I když budeš hájit svobodu, musíš dodržovat pravidla, abys neomezoval nebo neohrožoval jiné, to dá přece rozum, ne?“ „Jasně, ale pravidla může hlídat i nějaký automatický sy‑ stém, ne?“ „Jo, ale asi se shodneme na tom, že když nějaký kus soft‑ waru rozhoduje o tom, jestli je tvůj příspěvek politicky ko‑ rektní, tak to z hlediska budoucnosti není úplně v pořádku,“ pokračoval Galén. „To asi jo. Kromě toho to, čemu říkáš politická korekt‑ nost, je akorát jiný název pro cenzuru.“ „To je zajímavá myšlenka,“ zasmál se Galén, „ale máš svým způsobem pravdu. Nebo spíš pro autocenzuru. Každý si řekne – tohle už nemůžu říct, protože by to nemuselo být politicky korektní. Ale nebavme se o politice. Kam si myslíš, že celá ta robotika bude směřovat?“ Prokop chvíli přemýšlel a mnul si nos. V tu chvíli se u stolu objevil kuchař v trochu ušmudlaném rondonu a s nožem v ruce.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506724
Prokop s Galénem na něj koukali trochu vyděšeně, po‑ dobně jako on na ně. „Co se děje?“ zeptal se nechápavě Galén. „To jsem se přišel zeptat,“ pravil opatrně kuchař. „Chtěl jsem se ujistit, že si skutečně přejete brambory s kolínkama a k tomu zmrzlinu.“ „Jak prosím?“ nechápali Galén s Prokopem. Kuchař ukázal na mobilní telefon ležící na stole. „Objednali jste si to. Víte, hosté mají různá přání.“ Prokopovi došlo, co se právě stalo, a vyprskl smíchy. „A pak, že se nemůže nic stát, Filipe. Nemáš si hrát s mo‑ bilem.“ Galén zrudl. „Omlouvám se, to byl omyl.“ Kuchař jen pokývl hlavou a s nožem v ruce opět odešel. Magoři, pomyslel si. Prokop se zajíkal smíchy. „Vidíš,“ zlobil se Galén, „to jsou ty vymoženosti. Kdyby tu chodil číšník s jídelním lístkem jako kdysi, tak by se tohle stát nemohlo!“ „Kde jsme to skončili, než přišel ten kuchař?“ pomalu se uklidňoval Prokop. „Ptal jsem se tě na názor na další rozvoj robotiky.“ „Já bych řekl, že se bude vyrábět všechno na míru a až v okamžiku, kdy to bude potřeba vyrobit. A produkt jako ta‑ kový, ten výrobek, bude sám středobodem celého výrobního procesu. Představ si, že si zkrátka někde přes internet objed‑ náš něco, nějaký výrobek, a ten si sám už zorganizuje svoji výrobu a to, aby se dostal k tobě.“ „To zní zajímavě,“ pokývl hlavou Galén. „Co si tak pamatuju hovory s Helenou – ona nám to asi příště vysvětlí líp – tak největší výzvy teď jsou třeba naučit roboty uchopit měkké věci. Rozumíš? Pevnou krychli vidí,
100 Ukázka elektronické knihy