4. Plynoucí město
98
a inspirativní, ale v jednom důležitém ohledu se mýlila. Pro danou dobu bylo neobvyklé, že Goethe dokázal v tisících zdánlivě zmateně navrše‑ ných detailů gotické fasády rozeznat jednotící estetickou dynamiku. Mínil však (a nebyl sám), že tato gotická architektura, o níž dnes víme, že je francouzského původu, je bytostně a triumfálně německá. Rozezněl romantické akordy geniality a národního svérázu prohlášením: A jak se nyní nemám hněvat, svatý Erwine, když německý umělecký kritik, ovlivněn řečmi závistivých sousedů, zneuznává vlastní přednost a umenšuje tvé dílo nepochopeným slovem „gotické“ – když by přitom měl děkovat Bohu, že může nahlas zvěstovat: toto je německé stavitelství, naše stavitelství, neboť Ital se žádným vlastním pyšnit nemůže a Francouz ještě méně.
Štrasburská katedrála, stojící ve městě, které už skoro sto let patřilo Francii, se pro Goetha stala polnicí, jež Němce vybízí ujmout se znovu svých národních tradic a zaujmout mezi evropskými kulturami náležité místo. Je zcela příhodné, že právě ve Štrasburku se Goethe seznámil s tehdy šestadvacetiletým filozofem Johannem Gottfriedem Herderem, tvůrčím vůdcem hnutí Sturm und Drang, které bylo předchůdcem ro‑ mantismu. Herder, někdejší Kantův student v Královci, ve svých úva‑ hách o literatuře energicky hájí jedinečnou expresivitu a emocionální sílu německého jazyka: Přirozenost nám ukládá povinnost pouze k vlastní mateřské řeči; ta je totiž přiměřená našemu charakteru a odpovídá našemu způsobu myšlení… Nemůžeme se vzdělávat jinak než v jazyce vlastního lidu a vlastní země; takzvané francouzské vzdělání musí v Německu německé duše pokřivit a zmást.
Od nástupu renesance se německá kultura podřizovala vzorům, jež skýtal starověký Řím a novodobá Itálie a Francie. Ve Štrasburku konce 18. sto‑ letí si tito dva nadaní mladíci uvědomili, že se to musí změnit.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506490
99
NĚMECKO VZPOMÍNKY JEDNOHO NÁRODA
Angelika Kauffmannová, Johann Gottfried Herder — 1791
Na podporu mínění, že německé duchovní a kulturní hranice po celá staletí – způsobem, který by pro Brita byl nepochopitelný – neodpoví‑ daly hranicím politickým, by si bylo možné zvolit mnoho měst, avšak Štrasburk je nejspíš zvláště přesvědčivým důkazem. Žádná kulturní historie Německa nemůže toto město – jež je dnes jazykově, politicky i administrativně francouzské – pominout. Působil zde Gottfried ze Štrasburku, autor Tristana, mistrovského díla německého středově‑ kého básnictví. Coby významné německé renesanční sídlo zajišťoval Štrasburk ekonomický a intelektuální kontext pro Habrechtovo mecha‑ nické mistrovství a místní tiskaři a kazatelé pomáhali šířit Lutherovu reformaci po celé Evropě. Herder tu pojmenoval jedinečné a životo‑ dárné rysy německého jazyka. A díky Goethově rapsodické oslavě se Štrasburk stal podnětem pro první velký chvalozpěv německého kul‑ turního nacionalismu. Decentní lehkost a snášenlivost počáteční francouzské správy ne‑ mohla přečkat sílící státní centralizaci 19. století. Ve stále nacionalistič‑ tějším světě už Štrasburk nemohl být německý a francouzský zároveň,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506490
a když vláda nad městem v posledních dvou stech letech přecházela z jednoho státu na druhý, dělo se tak se stále větším násilím, represemi a důsledněji. Další německý tisk ze sbírek Britského muzea – tentokrát vydaný na oslavu vítězství v prusko-francouzské válce v roce 1871 a znovudo‑ bytí Štrasburku – zachycuje štrasburskou katedrálu ve dvojici s dómem v Kolíně nad Rýnem, dostavěným krátce předtím coby symbol prus‑ ké národní hrdosti a jednoty. Obě velké německé katedrály propojuje Vojáci německých knížectví vzdávají v roce 1871 hold novému německému císaři.
Ukázka elektronické knihy