komnata se vymykala všemu ostatnímu, a přesto jsem to byl já. Dveřník mi dovolil vstoupit, svěřili jsme si klíče a Albert Camus si do deníku napsal dokázat nevyzradit své tajemství. Doufám, že má síla a má slabost je v této komnatě, která mne drží nad vodou silou tajemství a která mne podráží, když je příliš plná podivných věcí. Vrátil jsem se k hudbě Gesualda da Venosa a v baroku jsem nahmatal odvrácenou stranu porozumění. Tehdy neměl Santini daleko k tomu, aby se stal mým bratrem souputníkem a já mu věru jeho život nezáviděl, protože takové dílo dokáže vytvořit jen člověk nejednoznačný, který mnoho trpěl a nejspíš se provinil. Kdo má sílu tohle unést až ke světlu?“ Prudič se odmlčel. Myslel na Boha a trest, ale v duši se mu radostně nad zmatkem klenula duha smlouvy, pod kterou klesal. Myslel si: „Tak kvůli tomu se podobám Plasům?“ poznámka: První část textu byla psána pro paní Marii Holečkovou do jedné z jejích dvou knih o Santinim. Pravda, v té druhé mám text delší a objevnější, ale já přeci nepíšu proto, aby lidé četli mé věty, ale aby jeli do Plas, Rajhradu nebo do krásného Želivu. Druhá část textu byla psána kvůli Miltonu Prudičovi, Vladimíru Mertovi a Margit tlové. Je to sice zmatený text, ale snad jej osvětlí odstavec z díla E. Goreye: „Poté byl nalezen zlatý prsten zdobený rytinami listů, hroznů atp., na vnitřní straně bylo vyryto ŽELEZNÉ HORY a písmena N. S. G., která znamenala ‚Nehýbej se, Gertrudo‘.“
místa z druhé strany
Dychat s ptaky_sazba.indd Sec14:98
29.9.2008 1:33:46 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506457
Olomouc – neviditelné město záznam improvizované promluvy na ekologických dnech v olomouci laskav zaznamenaný panem michalem bartošem
OLOMOUC SKORO ZALOŽIL GAIUS JULIUS CAESAR Na Ekologických dnech v Olomouci se mi nejvíce líbí, že organizátoři vůbec nepočítají s tím, že lidé by měli také jíst a dýchat. Když někam jedu, zkomplikuji si situaci zpravidla tím, že mám připravena dvě až tři témata, a podle toho jak se cítím, nebo jak se den vyvíjí, vyberu z nich v podstatě až na místě. Prošel jsem si Olomouc, jak večer, tak dneska ráno… Své pocity z procházek musím sdělovat rovnou, protože mám zkušenost, že první dojmy často bývají ty nejsilnější. Například, když jsem přijel poprvé na Pálavu, velmi silně na mne zapůsobila, ale pak… když jsem se tam opakovaně vracel, tyto pocity zeslábly. Bavili jsme se před chvílí se Zdeňkem Kratochvílem o tom, nakolik je Olomouc doopravdy město antické. Zdeněk si myslí, že je to jedno z nejantičtějších měst v Čechách a na Moravě. Projdete-li si všechny ty výzdoby od roku , od renesance, nebo spíš od baroka, až po historické styly . století, zjistíte, že Olomouc je prostě celá zaplavená antikou. Podle německých pověstí se traduje, že Olomouc byla založena Juliem Caesarem jako římské město. A doopravdy: pokud škrtneme Caesara a nahradíme ho nějakým Římanem, město nahradíme obchodní stanicí nebo opevněným táborem, jsme najednou téměř v reálu. Teď odpoledne to není pravda, ale ráno to pravda byla. Když jsem procházel městem, uvědomil jsem si, že je jedním z těch neviditelných měst Itala Calvina, o kterém Marko Polo vypráví Kublaj-chánovi. Olomouc vzbuzuje dojem, že je doopravdy posvátná. Má něco společného s Prahou. Brno, to už je něco jiného – spíš soubor míst.
VÍDEŇ, PRAHA A OLOMOUC Teď naprosto improvizuji. Věci, o kterých jsem chtěl mluvit, znám, olomouc – neviditelné m sto
Dychat s ptaky_sazba.indd Sec13:99
29.9.2008 1:33:46 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506457
ale to, co vám chci říct, jsem si ještě nenaformuloval, takže to ještě neznám, a to mě zajímá víc. Někdy se studenty podnikáme cestu, která začíná na Dívčím Kameni u Třísova, u keltského oppida v Jižních Čechách a končí na Děvíně u Bratislavy. Míjíme méně významné lokality, jako je Bratislava, Budapešť a Vídeň. Je to takové putování po charakteristických místech vysoko nad řekou. Vezmu to chronologicky a snad dojdeme k tomu, jak to souvisí s Olomoucí. Na ostrožně Křemžského potoka a Vltavy stojí významné keltské oppidum Třísov. Má dvě akropole. Donedávna se tam scházeli keltofilové a keltomani a na jedné z akropolí postavili sochy keltských bohů. Dnes už sochy nestojí, ale místo nich se objevila podivná skrumáž stromů. Jako by místo nějakým způsobem reagovalo a odpovídalo. Třísov je takové maličké město v oceánu přírody. Dále od královského města Prahy leží aristokratický Český Krumlov. Při poslední návštěvě jsem si tam udělal noční vycházku. Největším zážitkem pro mne bylo, že renesanční nebo ještě starší město obsahovalo obrovské množství přírodních prvků, které už vlastně ani necítíme a neslyšíme. Byla slyšet řeka. Byly vidět hvězdy. V okrajových nevydlážděných místech bylo bláto. V úvozové cestě byly na mnoha místech odkryty kořeny stromů. Opodál drobný výchoz krystalického vápence. Ve vzduchu voněl kouř a zetlelá tráva. Dříve by tam byla cítit ještě domácí zvířata. Bylo to zajímavé a podnětné pozorování. O kolik takových vjemů, včetně vůní, oblohy, a tak dál, jsme ve městech přišli. Jsou nějakým způsobem chudší. Nehodnotím to, jen říkám, jak se to odehrává. Když přijedete do Vídně, zastřeně cítíte její historii. Vznikla také na keltském oppidu. Ve Vídni se stavujeme na univerzitním campusu, což je bývalá vojenská nemocnice. Já tam někde v koutě vidím polooběšeného Oskara Kokoschku a Almu Mahlerovou, jak ho jde zachraňovat. Všechny ty amputace první světové války. Campus je postaven ve stylu strohého, užitného baroka. Z tohoto docela jednoduchého zdroje potom Adolf Loos a Otto Wagner vymysleli modernu. Za univerzitním campusem je možná jediná neopravená historická budova ve Vídni – Narrenturm, proslulá věž bláznů. Jedna z nejpozoruhodnějších budov jaké znám. Je zhruba z roku , utilitární, kulatá, s úzkými okénky, za každým z nich byl blázen. Celá je trošku jako od Markýze de Sade. místa z druhé strany
Dychat s ptaky_sazba.indd Sec13:100
29.9.2008 1:33:47
Ukázka elektronické knihy