HELEN DICKSONOVÁ
„Za chviličku.“ Překrásné vlasy měla shrnuté z tváře a odhalovaly tak její dlouhý, štíhlý krk. Dlouho si to nechtěl přiznat, teď už však nemohl popřít, že ho Arlette přitahuje jako žádná jiná žena před ní. Dívala se na něj, jako by měla oči jen pro něj. Viděl v nich smutek a ztrátu. Nedal jí čas cokoli říct. Bez přemýšlení ji uchopil za ruku, vtáhl ji ještě hlouběji do výklenku a společně se schovali za těžký závěs. Na vteřinu pomyslel na Marian, protože už teď věděl, co udělá. Nedokázal však odolat… a s pocitem viny, jenž se jistojistě dostaví, se vypořádá. Popadl ji za nadloktí, přitáhl si ji k sobě a objal ji. Zmocnilo se ho šílenství, a než se stihl zastavit, uchopil ji za zátylek a políbil na rty tak vášnivě, tak smyslně a dlouze, až tím Arlette dočista překvapil. Něco tak smyslného ještě nikdy nepoznala. Připadalo jí, že se vznáší, a opájela se vzduchem, který vydechoval. Klidně by se v tu chvíli mohlo zbortit samotné nebe a svět by mohl zaniknout v plamenech, nevadilo by jí to, pokud by byl po jejím boku právě William. Líbali se hladově, schováni za těžkým závěsem, a nevnímali v tu chvíli nic než sebe, ani smích ani blízkost ostatních dvořanů. Arlette se třásla. Probouzel v ní touhu, jakou jí dosud nikdo nepřinesl. Zapomněla na vše, na své problémy s Hester a Richardem i jeho odhodlání provdat ji za sira Ralpha Cromptona, zapomněla i na 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506454
SETKÁNÍ NA KRÁLOVSKÉM DVOŘE
své obavy, zda jí král vrátí sídlo Mayfield Hall. Zapomněla na to, že je s ní William nevěrný své nastávající Marian. Jak je možné, že má tento muž moc obrátit jí život vzhůru nohama? Nějak se jí podařilo vyvléknout z jeho náruče a zakolébala se, omámena tím, co spolu právě prožili, necítila však ani špetku provinilosti nebo studu. Možná to bylo tím, že sotva před chviličkou viděla Marian v náručí Jamese. Odtáhla se od Williama. „To nejde. Není to správné.“ William znehybněl, ve tváři výraz čiré a neskrývané vášně. Při pohledu na zoufalý hlad v jejích očích chápavě přikývl. „Takže,“ prohlásil tiše, „ses rozhodla.“ „Ano. Uvědomuju si, že bych tě neměla chtít. Jsi zasnoubený s moc milou dívkou. Nemůžeme jí takhle ublížit. Nestojí to za to. Ty ji… miluješ, Williame?“ zeptala se, přestože se odpovědi bála. Nepromluvil hned, až po chvíli přiznal: „Ano. Ano, miluju ji.“ Arlette to však moc přesvědčivě nepřipadalo. „S Marian se známe už dlouho, Arlette, a jejímu otci jsem za hodně dlužný. Zachránil mi život.“ „Marian tě také miluje?“ „Domnívám se, že ano.“ „Zmínil ses, že jsi jejímu otci slíbil, že se o ni postaráš. Jaký to byl člověk? Cítil ses mu zavázán a povinován se o ni postarat?“ Na její otázku několik vteřin neodpovídal a zvažoval, co jí poví. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506454
HELEN DICKSONOVÁ
„Několik let předtím si cholera vyžádala život jeho manželky a krátce potom i jeho dvou synů, jeho jediných potomků, protože Marian není ve skutečnosti jeho vlastní dcera,“ prozradil jí. „Taková hrozná ztráta ho zlomila, a tak se vrhl do války. Jeho život poznamenala obrovská tragédie, která by komukoli zlomila srdce na tisíce kousků, avšak na lásku nezanevřel. Poznal Marianinu matku, která mu pomohla vyrovnat se se ztrátou, a on si tak dovolil opět milovat… a důvěřovat. I Marianina matka však zemřela během plavby do Francie. Rozhodl se, že se o Marian postará a zajistí jí dobrý život.“ „A co ty a Marian?“ zajímalo ji. „Řekl jsi, že jsi jejímu otci zavázaný. Co pro tebe udělal?“ „Pověděl jsem ti, že boje neutichly ani poté, co zde v Anglii skončila válka,“ připomněl jí, „a nechtěl jsem roky na pevnině promarnit. Francií zmítala její vlastní občanská válka. S vévodou z Yorku a dalšími šlechtici jsem se připojil k francouzské armádě a několik let aktivně sloužil. Během jedné potyčky jsem byl zraněn. Skoro jsem nepřežil. Marianin otec mě našel, podařilo se mu dostat mě do bezpečí a sehnal mi felčara. Zachránil mi život.“ „Co se s ním stalo? Vrátili jste se oba do Paříže?“ zeptala se. Hltala každé jeho slovo. „Do Brugg,“ opravil ji. „Marian byla tehdy v Bruggách. Bohužel si na jejím otci roky válčení vybraly daň. Věděl, že mu na tomto světě už nezbývá mnoho času, a obával se o osud Marian, proto mě požádal, abych se o ni postaral, abych z ní učinil svou ženu a vrátil se s ní do Anglie.“ 100 Ukázka elektronické knihy