DIANE GASTONOVÁ
uprostřed místnosti. „Tenhle stůl patřil pradědovi a vyrobila ho slavná firma Gillows z Lancasteru.“ Rebece to nic neříkalo, jen si uvědomila, že nejnovější kus nábytku musí být starý přes půl století. Pak je jejich průvodce zahltil jmény předků na portrétech visících na zdech, ale Rebeka je samozřejmě okamžitě pustila z hlavy. Pamela stála během výkladu tiše u dveří, kdežto malá Ellen hopsala po pokoji a prohlížela si vše, co ji zaujalo, například porcelánové figurky na úrovni jejích očí. Zastavila se u glóbusu, na který je lord Brookmore upozornil. Když přešel k dalšímu zařízení v místnosti, Ellen ho roztočila. Rozesmála se a zkusila to znovu. Potřetí se rozmáchla, aby se točil rychleji, a srazila ze stolu porcelánovou orientální dózu. Sletěla na dřevěnou podlahu a roztříštila se na tisíce malých kousků. „Ellen!“ vykřikla Pamela zděšeně. Ellen vytryskly slzy a vrhla se na zem, aby střepy posbírala. Rebeka se k ní rozeběhla, vzala jí kousky vázy z rukou a začala sbírat porcelánovou spoušť z podlahy. Ellen nepřestávala hlasitě hořekovat. „Nechte toho,“ zaburácel lord Brookmore a zamířil k nim. Pamela stála jako socha a nápadně se chvěla. „Nechte toho,“ opakoval méně přísně. Vzal Ellen za ruce a pomohl jí na nohy. Pak se otočil k Rebece. „Uklidí to služky.“ Položila kousky, které držela v ruce, na úhlednou hromádku na zem. Proč chtěla, aby je děti doprovodily při prohlídce? A proč na ně nedávala lepší pozor? Není to nejlepší začátek její vychovatelské kariéry. „Nemusíš hned plakat,“ konejšil Ellen strýc a sehnul se k ní. „Věci se někdy rozbijí.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506452
UROZENÁ GUVERNANTKA
Rebeka nevěřila vlastním očím. On se nezlobí? Dóza musela stát celé jmění. Pamela se dál tvářila zděšeně a Ellenino tělíčko se otřásalo vzlyky. Garret odvedl Ellen k divanu a pak sem přivedl i její sestru. Posadil se mezi ně a ukázal na modrobílou vázu na tulipány z kolekce Delft, která stála vedle krbu. „Vidíte tu vázu? Před dvěma sty lety jeden z našich předků sbíral holandské tulipány. Byl ochotný zaplatit za jejich cibulky cokoliv. Později se o téhle době mluvilo jako o éře tulipánového šílenství. Dívky se na něj dívaly, jako by mluvil hotentotsky. „Ale k věci,“ pokračoval. „Když jsem byl malý, stálo tam deset takových váz. Byla to chlouba mého otce, každou chvíli nám vykládal o sbírce tulipánů svého předka. Jednou jsem se tady honil s vaším papá, i když jsme to měli zakázané.“ Dívky hned zbystřily. „Vrazil jsem do jedné vázy, která spadla na sousední, a postupně popadaly všechny kromě poslední. Jen tahle to přežila.“ Ellen ztichla. „Nabil ti tvůj papá?“ Strýc kývl. „Dostal jsem bičíkem a samozřejmě mě pořádně seřval.“ Pamela se do sebe schoulila. „Ale tenkrát jsem si z toho vzal důležité poučení,“ pokračoval. „Že už nic nerozbiješ?“ ozvala se Ellen. „Ne.“ Pevně ji objal. „Pochopil jsem, že žádná věc nestojí za to, abych na někoho křičel, natož ho bil.“ Podíval se z Ellen na Pamelu. „Občas se něco takového stane, ale vím, že teď obě budete opatrné. Věřím vám.“ Rebeka nevěřila vlastním uším. Málokterý chlap by stavěl pocity dítěte nad vzácný kus porcelánu. Posléze vzhlédl lord Brookmore k ní. „Chcete k tomu Ellen něco říct, slečno Tilsonová?“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506452
DIANE GASTONOVÁ
Překvapilo ji, že se jí ptá, ale rychle si uvědomila, že tu je jako vychovatelka. „Ano.“ Odkašlala si. „Slečno Ellen, musíte být opatrnější.“ Lord Brookmore nevypadal, že by byl z její odpovědi nadšený, ani ona se sebou nebyla spokojená. Pravá vychovatelka by si uměla s takovou situací hravě poradit. Ona ovšem myslela jen na to, jak se chudinka Ellen vylekala. Prošli celým prvním patrem – knihovnou, hernou a ložnicemi, které patřívaly rodičům dětí. Rebeka si nebyla jistá, jestli je vhodné brát sem dívky, ale nezasáhla. Ukázalo se, že sestry nikdy nebyly v otcově ložnici, ale v matčině pokoji se Ellen začala rozpomínat. Pamela mlčela jako pěna. Mladší dívka se dotkla kartáče na toaletním stolku. „Maminka mi někdy dovolila, abych ji česala,“ pronesla. „Měla stejnou barvu vlasů jako já.“ „Chtěla by sis její kartáč vzít?“ navrhl strýc. Elleniny oči se rozšířily úžasem. „To bych mohla?“ Lord Brookmore se usmál. „Samozřejmě, když ti to nabízím!“ Pak se obrátil k druhé dívce. „Vyber si taky něco na památku, Pamelo.“ Rebeka byla dojatá. Pamela se na strýce dlouze zadívala. Pak zamířila k prádelníku a vyndala ze zásuvky malý obrázek. Lord Brookmore souhlasně pokýval hlavou. „Obrázek maminky. Dobrá volba.“ Rebece se sevřelo hrdlo, ale podařilo se jí ze sebe vypravit: „Než budeme pokračovat v prohlídce, měly byste si svoje poklady odnést do pokoje.“ Když vyšli z ložnice, dívky zahnuly doprava a rozběhly se po zadním schodišti nahoru. Garret za nimi ještě zavolal: „Sejdeme se v hale!“ 100 Ukázka elektronické knihy