CHANTELLE SHAWOVÁ
„Protože to je pravda. Nespravedlivě tě obvinil a bylo jen správné uvést tu věc na správnou míru.“ Zaváhala a po chvilce tiše dodala: „Je mi líto, že jsem ti nepověděla, že máš dítě. Měl jsi právo to vědět.“ Carlos ucítil, jak mu jihne srdce. Betsyina omluva pro něj byla důležitá a byl jí za ni vděčný. Několik otázek však stále zůstávalo bez odpovědi. Prozradila by ti někdy sama, o vlastní vůli, že dala život tvému synovi? Kdyby osud náhodou nevyslal do dorsetské vesničky všetečného novináře, tajila by před tebou Sebastiana až do smrti? Večery, kdy byl s Betsy o samotě, se změnily ve zkoušky pevnosti jeho vůle. Bylo stále těžší předstírat, že jsou si lhostejní. Celou dospělost předstíral, že je někdo jiný. Dlouho se skrýval za fasádu bezstarostného playboye, kterému jsou ženy víceméně lhostejné – tak dlouho, až jej samotného překvapilo poznání, že to ve skutečnosti byla jen maska. Příčinou poznání, že lhostejnost jen předstíral, byla žena, která právě seděla proti němu. „Byla chyba, že jsem tě cestou na galavečer políbil,“ zamumlal. Začervenala se, pak ale jen suše odtušila: „O nic nejde, Carlosi. Všechno jsem si domyslela, už když jsme se po tom galavečeru vrátili do tvého apartmá. Těžko můžu zapomenout, jakou jsem ze sebe udělala hlupačku.“ Naklonil se k ní s pohledem upřeným na její hrdlo. Nepřehlédl, jak jí těsně nad klíční kostí vzrušeně pulzuje tepna. „Byla to chyba jen proto, že jeden polibek nestačil. Ani mně, ani tobě. Mám pravdu, querida?“ Ztěžka polkla a sklouzla špičkou jazyka po dolním rtu. „Co znamená slovo querida?“ „Asi by se to dalo přeložit jako drahá nebo miláčku.“ „Nejsem pro tebe ani jedno, ani druhé.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506423
HOSPODYNĚ Z TITULNÍ STRANY
„Jednou jsme byli milenci…“ Věděl, že na něj před domem čeká řidič, který ho má odvézt na letiště, nedovedl se ale od Betsy odpoutat. Připadalo mu, jako by byly její oči až nepřirozeně velké. „Prožili jsme spolu jednu noc. Nezdá se mi, že by se dalo říct, že jsme byli milenci,“ namítla tiše. „Nikdy jsem nezapomněl ani na jedinou vteřinu z té noci.“ Vzpomínky na její kypré tělo a sladkou dychtivost jej pronásledovaly celé dva roky. Vklouzl jí dlaní pod závoj hedvábných vlasů, položil ji na šíji a naklonil si její tvář. „Ty ano?“ Její odpověď zanikla v horkém polibku. Konečně udělal to, co si představoval za dlouhých bezesných nocí, kdy se jen převaloval na posteli a bojoval s touhou vydat se přes halu do její ložnice. Líbal ji, jako by se jí nemohl nabažit. Oplácela mu se stejným zaujetím a s lačností, která jen posilovala jeho touhu znovu pocítit na vlastním těle její křivky. Vtiskl rty mezi její klíční kosti a sklouzl jimi po šíji k uchu. Když podráždil rty jeho měkký lalůček, zalapala po dechu. Tiše se zasmál a znovu ji políbil na rty, znovu se opájel jejich vlhkou měkkostí. Zapomněl, že je Betsy jediná žena, které se kdy povedlo proniknout pod tvrdou slupku chránící jeho zatvrzelé srdce. Ve chvíli, kdy si to znovu uvědomil, mu už bylo lhostejné, že se znovu dopouští stejné chyby, jakou už jednou udělal. Jeho svět se zúžil na chuť Betsyiných úst, citrusovou vůni vlasů a lahodný tlak ztuhlých bradavek, které cítil na rozložité hrudi. Sklouzl jí dlaní podél páteře, roztáhl jí prsty na boku a prudce ji přitiskl k pulzující tvrdosti vzrušeného mužství. Jeho mysl se teď soustředila jen na to, jak ji co nejrychleji uložit do postele. Pochyboval, že by se jim povedlo dojít až do ložnice, za dveřmi jídelny se ale nabízela obývací hala s gaučem. Jen mátožně si uvědomoval, že jeho letadlo už touto dobou čeká 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506423
CHANTELLE SHAWOVÁ
s plnými nádržemi na rozjezdové ploše, aby jej přepravilo do Jižní Afriky, a že na něj v Kapském Městě kromě benefičního utkání čeká několik důležitých obchodních jednání. Vtiskl jazyk do horkosti jejích úst. K čertu s cestou, blesklo mu hlavou a v příští chvíli začal přemýšlet, jak by se mohl z exhibičního utkání vyvázat. Nic se teď nezdálo důležitější než ukojit lačné zvíře touhy, které se mu zahryzlo do útrob. Ztuhl, a když se v jeho mysli trochu opožděně probudil hlas rozumu, mátožně se sám sebe optal, co právě dělá a proč se právě Betsy povedlo zbourat všechny hradby, jimiž v dobách nelehkého dospívání obrnil svoje srdce. Dios! Uvědomil si, že jestli ihned nepřijde k rozumu, bude se s ní za pár okamžiků chtít milovat přímo uprostřed pokoje, do kterého může každou chvilkou vkročit někdo z domácího personálu. Při představě tak trapné chvilky ho zamrazilo, ještě více jej ale vyvedla z míry myšlenka na to, že před několika chvílemi zcela vážně uvažoval o zrušení dlouho plánované cesty… jen proto, aby mohl zůstat s Betsy. Spustil paže k bokům a o krok od ní ustoupil. Zdála se teď překvapená stejně jako. I teď ještě cítil dozvuky touhy tisknout ji k hrudi a jednoduše ji dál objímat. Rychle je zapudil a okázale se zadíval na hodinky. „Musím už jít,“ zamumlal. Byl rád, že jeho hlas neprozradil, jak mu buší srdce. „Vrátím se za týden.“ Po tváři jí přeběhl výraz, který se dal snadno vyložit jako zklamání. „Napadlo mě, že když budeš pryč, mohla bych vzít Sebastiana s sebou do Anglie. Z Fradlingtonu jsme odjížděli narychlo. Potřebovala bych dořešit pár věcí s přáteli ze vsi.“ Zamračil se. „Pochybuju, že už bude domek obyvatelný.“ 100 Ukázka elektronické knihy