láhev s limonádou nevadila, skleněnou by mi vyhodili. Ovšem občerstvení se v kulturním domě žádné neprodávalo. Chtěla jsem si odložit bundu v šatně, ale paní šatnářka mi řekla, ať si jí nechám, v sále bude zima. Aha, dneska je nějaký koncert asi po dlouhé době a tak tu není ještě vytopeno a asi další koncert bude za dost dlouho, tak ani nemají důvod v sále zatopit. Vyřešili tu docela chytře, aby lidé seděli jen po dvou a neshlukovali se. Vždy nechali jen dvě sedadla vedle sebe a další dvě vysadili. Velmi promyšlené řešení, aby si lidé nepřesedávali. Koncert začal poměrně přesně, jednalo se o koncert orchestru Lautarii, který by měl být profesionálním moldavským orchestrem lidových nástrojů. Jeho primášem a uměleckým vedoucím je Nicolae Botgros, který byl vyfocen na všech propagačních materiálech a podle informací z Wikipedie to musí být velmi významná osobnost v oblasti moldavské lidové hudby. S orchestrem měli vystoupit nejlepší moldavští folklorní zpěváci. Vše nasvědčovalo silnému kulturnímu zážitku. Zážitek to byl vskutku silný, jen v trochu jiném smyslu, než jsem předpokládala. Tento orchestr si dal za cíl diváky oslnit, a to zcela doslova. Jen, co muzikanti zahráli první tóny, rozsvítily se za nimi obrazovky a na nich byly během celého koncertu zobrazovány
pohyblivé
motivy,
například
tradiční
vzory
moldavských výšivek, fotky jejich krajiny apod. Celé jeviště bylo nasvíceno, každý zpěvák jinou barvou světla a to zezadu jeviště směrem k divákům tak, že byli oslňováni. Světlo bylo prudké a nepříjemné, pohybovalo se a odráželo různé pohybující se vzorce. Za dvě hodiny koncertu jsem byla téměř osleplá tím různobarevným 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506295
světlem. Ani nemohu říci, zda se mi koncert líbil, nebo ne, neboť umění hudebníků se v té světelno-video show zcela ztratilo, celá tahle show předčila koncert. Jak se vše pohybovalo, tak se divím, že žádný z diváků nezkolaboval, ne každý zvládne se dvě hodiny dívat na pohybující se obrázky. Místo, abych si užívala umění předních moldavských umělců, tak jsem se dívala na oslňující pohybující se různobarevná světla a běhající obrázky. Určitě ten umělec, co vymyslel tuto show, dostal více zaplaceno než umělci, kvůli kterým lidé na koncert přišli. Pro mě byl koncert hrůzou a děsem, tohle již vícekrát ne! Ukázka, jak by folklorní koncert vypadat neměl. U nás chodím často na koncerty folklorní a klasické hudby, ale při nich jsem nikdy takovouto nemožnou světelnou show nezažila. Slavný houslista André Rieu své koncerty doplňuje videem, ale umí to udělat velmi decentně tak, že video hudbu doplňuje a nepřebíjí ji. Toto bylo přebití veškerého toho, kvůli čemu lidé na koncert přišli. Nemohla jsem se z koncertu vzpamatovat, byl to pro mě šok. Nejvýstižněji bych zážitek označila slovem „úžas,” ale v ruském slova smyslu i s tím pěkným ruským přízvukem. (Pro neznalce: v ruštině znamená slovo „úžas“ přesný opak toho, co v češtině.) Po koncertě stála v předsálí kulturního domu reportérka a ptala se diváků na dojmy. Mě si nevšimla. Určitě jsem byla jedinou cizinkou v publiku a rusky bych jí klidně řekla pravdu, že jsem přišla na koncert a ne na světelnou show, byl to „úžas.” Jelikož jsem z koncertu měla unavené oči, ještě jsem se hodinu procházela v temném, málo osvětleném parku, abych si z tohoto zážitku odpočinula. Večer jsem se podívala na Youtube na záznamy 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506295
z koncertů tohoto orchestru a všechny, ať se odehrávaly kdekoliv, třeba v Londýně, byly doplněny těmito z mého pohledu nemožnými světelnými efekty. Na koncert tohoto orchestru mě již nenapadne jít, dobrý orchestr nepotřebuje světelné efekty. Nakonec jsem šla na nákup večeře do samoobsluhy N°1 v centru města, koupila jsem si se slevou dvě obložená masa a salát a k snídani plněný lavaš, obojí bylo moc dobré. Jak jsem zjistila, tak tato na české poměry luxusní samoobsluha byla součástí obchodního domu, v jehož čtvrtém patře sídlil i můj hostel a zadními dveřmi bylo možné vstoupit přes kočičí kavárnu z hostelu hned do obchodního domu, ani nebylo třeba si oblékat bundu. Toto se mi líbilo, až přijedu příště do Kišiněva, tak zcela jistě si zarezervuji ubytování opět zde, ani není divu, že je tento hostel vždy plně obsazen.
100 Ukázka elektronické knihy