smícháno s pilinami. Asi třetina obsahu bylo jídlo, zbytek bylo smetí, které slepice nejí. Druhý den vědci zvážili obsah obou misek, aby zjistili, odkud slepice jedly. Polovina krmiva zmizela z misky s pilinami, kde byly slepice nuceny prohrabávat piliny a vyklovávat zrníčka, aby se dostaly ke krmení. Možná máme za to, že zvířata jsou líná a vrhnou se na lehce dostupnou stravu. Ale radost ze samotného hledání potravy je ovládne natolik, že raději velkou část krmiva vytřídí, než aby přišly o možnost hledání pochoutky na vlastní pěst.
Jediná zábava v boxu jsou kamarádi
Ve velkých produkčních chovech žijí prasata a slepice s potlačenou touhou prozkoumávat a hledat potravu. Ale prostředí, ve kterém je chováme, jim nenabízí moc možností. Boxy prasat jsou holé a bez možnosti se zabavit. Slepice žijí v nepřirozeně velkých hejnech a jen stěží v nich najdou klid a stabilitu. Velké haly nejsou právě stimulující pro zvídavý slepičí mozek. Mnoho zvířat se mačká na malém prostoru. Co mají dělat se svou potlačenou frustrací? Jediné, co se zdánlivě nabízí, je vybít si frustraci na něčem, co může nabídnout alespoň trochu rozptýlení – kamarádi ve skupině. Pokud nemohou hrabat, rýpat, okusovat a klovat v zemi, je možnost to praktikovat na jiných jedincích. A v tom případě je důležité vybrat si části těla, které nejsou příliš blízko tlamě nebo zobáku, protože to by jim kamarád mohl oplatit. Proto si prasata navzájem okusují především ocásky a slepice vyklovávají peří druhým ze zad nebo zadku. A když už napadání v hejnu začalo, hrozí, že bude rychle eskalovat. Pokud je kousání a klování tak silné, že se objeví krev, najednou se nudný a nezajímavý život promění v něco napínavého. Krev zajímavě voní i vypadá. Rána přitahuje další jedince, a ti do ní začnou kousat a klovat ještě víc, čistě Zvířata nejsou bez citu
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506061
z frustrované potřeby prozkoumávat. A pak už to může jít rychle. Krvácející prase nebo slepice může být ukousáno nebo uklováno k smrti za velmi krátkou dobu. V tomto chování však stále není žádná agrese, je to přirozená zvídavost, která má příšerné následky. Někoho z vás možná napadne, že není nic závažného amputovat ocas nebo zobák, pokud to může zabránit kaniba lismu. Možná si myslíte, že zobák je něco jako nehet a ocas je necitlivý výrůstek, bez kterého se dá žít. Ale oba tyto orgány jsou bohatě protkány nervy a velmi citlivé. Slepičí zobák je jako konečky prstů. Díky němu při každém klovnutí slepice cítí, co našla, a může rozlišovat mezi různými jedlými věcmi. Výzkum ukázal, že jak slepice, tak prasata cítí bolest dlouhou dobu po amputaci, a dokonce můžou zažít fantomové bolesti – cítí bolest i v místech amputovaného orgánu. Slepici tedy může zobák bolet celý život, přestože žádný nemá. A prase může bolet neexistující ocas. Vzniku kanibalismu můžeme do určité míry předcházet. Můžeme dát zvířatům něco, čím se zabaví, něco, co uspokojí potřebu hledání. Pro prasata je nepřekonatelná sláma. Nikdy je neunaví slámu okusovat a přežvykovat, ráda ryjí ve slaměné podestýlce, a dokonce slámu i pojídají, přestože neobsahuje moc živin. Totéž platí pro slepice. Také může pomoci, pokud zvířatům poskytneme více prostoru, aby měla dostatek místa pro prozkoumávání a hledání potravy. To jsou velmi jednoduché metody, díky kterým švédští zemědělci zvládnou vykrmovat prasata s ocasy a slepice s celými zobáky. Ale v ostatních zemích se jde jinou cestou. Tam kanibalismu předchází tím, že zvířata mrzačí a podávají jim antibiotika v krmivu, aby snížili riziko, že ze všech ran a stresu onemocní. Vlastně je opravdu zvláštní, že trocha slámy a pár metrů čtverečních navíc dokáže zabránit praktikování tak bolestivých zákroků. Zvířata nejsou bez citu
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506061
Ryby mají speciální smyslový orgán, který se nazývá postranní čára. Pomocí tohoto orgánu cítí jemné změny tlaku ve vodě a používají ho k tomu, aby se udržely v hejnu či aby odhalily dravou rybu.
Krávy se v přirozených podmínkách mohou dožít až dvaceti let. V mléčném průmyslu se však jen stěží dožijí více než tří až čtyř let.
Na světě existují stovky různých plemen slepic. Asijská hedvábnička má bílá, hladká peříčka a úplně černé kosti. Japonská fénixka onagadori má ocasní peří, které může být až osm metrů dlouhé.
Ukázka elektronické knihy