rodiči, ale tentokrát se mu to vůbec nehodilo. Bylo to vytržení z jeho a z Alanovy jiné reality. Markova schopnost vybírat si sny se nijak nezměnila, naopak zjistil, že si dokáže nový sen dopředu připravit. Bavil se každý večer před usnutím tím, že si vymýšlel scénář. A tuhle noc se mu zdál opravdu zajímavý sen. Markovi se stále honila hlavou představa, že by z něj mohl být člověk, který by dokázal léčit ostatní lidi a tyto představy se mu promítly i do jednoho snu. V tom snu našel způsob, jak léčit ostatní. Byl v nějaké klinice, kterou vedl jeho otec a kam za ním chodili lidé s nejrůznějšími chorobami a úrazy. Nemocný se posadil na lůžko a Marek ho vzal za ruku a poručil svým nervům, aby rostly, až prorostly do pacientovy ruky. Tak se napojil na jeho nervovou soustavu a dokázal s ní manipulovat, jako sám se sebou. Proto dnešního rána po snídani vyrazil nedočkavě za Alanem. Hned u vrátek narazil na Frantu s Kubou, kteří znuděně pozorovali kočky, znuděně se slunící na střeše jejich stodoly. „Nazdar. Kde se s Alanem pořád touláte? Neviděli jsme vás už kolik dnů,“ pokáral ho Franta. „No, my, víš,“ zakoktal se Marek, který to setkání nečekal. „Já jsem se rozhodl zhubnout a tak jsme si s Alanem udělali přesný denní plán, který teď dodržuju. Dopoledne běhám, odpoledne plavu ve velkým rybníce a večer jezdíme na kolech. Alan mi dělá osobního trenéra,“ řekl víceméně po pravdě. „Tlustej jsi byl vždycky dost,“ podotkl souhlasně Kuba. „Jak to chceš dlouho vydržet?“ „Dokud nezhubnu o deset kilo.“ Franta hvízdl. „To je tvrdý.“ „Co vy, co budete dneska dělat?“ zeptal se Marek. Oba kluci pokrčili rameny. „Půjdeme asi ke skalám a pak k Hornímu. Je to tady letos nuda. Většina kluků je s rodičema někde na dovolených a zůstalo nás tu jen pár. Ještě že v sobotu bude mistrák, to bude určitě vzrůšo,“ řekl Kuba. „To se hraje už tuhle sobotu?“ podivil se Marek. „Myslel jsem, že se hraje vždycky první sobotu v srpnu.“ Mistrák bylo fotbalové utkání mezi Mroukovem a Lítěmi. Oba celky hrály v okresním přeboru a pravidelně tam obsazovaly po98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505994
slední dvě příčky, na kterých se spolu střídaly. Protože z okresního přeboru nebylo možné nikam spadnout, hrály ji už dlouhé roky a pravidelně každé léto pořádaly vzájemný prestižní zápas. Jeho výsledek byl pro ně důležitější než umístění v divizní soutěži a ti, kdo vyhráli, se potom po celý rok pošklebovali druhé vesnici. Poslední dva roky vyhrály Lítě a to Mroukovské deptalo a letos se navíc mělo hrát v Lítích, což pro ně nevypadalo dobře. „Letos je změna, protože v Lítích mají v srpnu opravovat hřiště,“ informoval ho Franta. „Co tam chtějí opravovat, vždyť tam nic není? Jen trávník a dvě branky.“ „Chtěj tam prý stavět tribunu, asi aby byli lepší než my. Letos to určitě bude moc zajímavý. Lítěňáci tam na nás budou připravený a určitě se tam něco semele. Doufám, že si to s Alanem nenecháte ujít. Bude dobrý, když nás tam bude co nejvíc,“ řekl Franta. „Rozhodně si to nenecháme ujít,“ slíbil Marek. „Zatím zdar.“ „Zdar,“ pravili Kuba a Franta a vrátili se ke sledování koček. Marek, oblečený v kraťasech a tričku, doklusal před Alanův dům a jako každé ráno zazvonil, aby Alana vytáhl ven. Alan byl také připravený a vyběhl, vybavený hodinkami, propiskou a tabulkou, do které zapisoval dosažené časy. „Víš, že se v sobotu hraje mistrák?“ zeptal se ho Marek. „Už tuhle sobotu? Půjdeme se tam podívat, ne?“ „Jasně. V neděli přijedou naši a budou tady celý týden,“ oznámil mu druhou novinu. „Ale, tak to nebudeš mít tolik času, co?“ „Snad jo, ale možná, že pojedeme někam na výlet, uvidíme. Hele, pamatuješ, jak jsme zkoušeli, jestli nemůžu léčit ostatní? Tak dneska mě napadlo, jak by to možná šlo. Až se proběhnu, tak to vyzkoušíme.“ „Co tě napadlo? Nějaký jiný způsob?“ zajímal se Alan. „Kdybych dokázal propojit tvojí a mojí nervovou soustavu, tak bych mohl s tvým tělem dělat to, co se svým,“ vysvětlil mu Marek podstatu svého nápadu. „To je zajímavý. To by mohlo fungovat. Jak nás ale chceš propojit?“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505994
„To právě musíme vyzkoušet.“ Alan byl nedočkavý, ale Marek trval na tom, že si nejdříve musí odbýt svoji povinnost a odběhnout ranní trasu. Po těch několika dnech už měl trénink a tři okruhy pro něj neznamenaly takové vypětí, jako napoprvé. Přesto se stále ve třetím okruhu trápil. Nohy pracovaly dobře, ale plíce nestačily okysličovat krev. Marek se rozhodl, že se na ně doma večer soustředí a něco s nimi provede. „Jsi na tom skoro stejně jako včera,“ oznámil mu Alan výsledný čas. „Já si myslím, že jsi už dost unavený, protože trénuješ každý den. To i vrcholoví sportovci si dávají víc odpočinku.“ „Na tom něco bude, zkusíme ten běh zítra vynechat a uvidíme, co to udělá,“ souhlasil Marek. „Trochu se vydýchám a pak zkusíme, o čem jsem ti říkal. Musíme ale zalézt někam, kde na nás nebude vidět. Kdyby sem někdo přišel zrovna, když budu na tebe napojený a soustředěný, mohl bych se leknout a něco s tebou provést.“ „Zalezeme do jeskyňky, tam nikdo z místních nechodí a i kdyby, uslyšíme ho, jak se k nám hrabe,“ navrhl Alan. To byl dobrý nápad a oba se vydali vzhůru po úzké stezičce, klikatící se mezi balvany. Stěny lomu byly strmé, ale ne kolmé a místy i porostlé skupinkami stromů. Několik borovic se také uchytilo uprostřed stěny na pravé straně a skrylo mělkou jeskyni ve skále. Nebyla to ani tak jeskyně, jako spíše prohlubeň, která nedokázala pořádně chránit ani před deštěm. Nicméně byl od ní dobrý výhled a nebylo k ní odnikud vidět. Marek s Alanem tam došplhali bez potíží a usadili se na oblý kámen u jejího prahu. „Tak co mám dělat?“ zeptal se Alan. „Ty nebudeš dělat nic. Musíš být jen v klidu a necukat s sebou. Podej mi ruku a čekej.“ Alan podal Markovi levou ruku a Marek ji pevně stiskl ve své dlani. Zavřel oči a soustředil se na svoji ruku. Pronikl vědomím až ke konečkům nervů v dlani a dal jim příkaz, aby rostly. To se mu podařilo, ale po několika minutách snažení si uvědomil, že takto se k Alanovu nervovému systému nedostane. „Máš u sebe ten tvůj nůž?“ zeptal se. „Jasně, je dokonce nabroušený,“ pochlubil se Alan a sáhl do kapsy. „Nač ho chceš?“ 100 Ukázka elektronické knihy