Z údajů výrobce vyplývá, že se nesplnily předpovědi o rozlišení videa 4K a že nebudou k dispozici snímky RAW. Nijak zvlášť mi to nechybí; 4K zatím nechtějí ani TV studia a RAW častěji požadují nároční amatéři než profesionální redakce. Možná trochu horší je nízké bitrate, ale co by taky člověk chtěl od dronu velikosti dlaně. Důležitější je, že od jiných dronů téhle velikostní kategorie se Mavic Mini odlišuje tříosým gimbalem, který dokáže otočit kameru nejen kolmo dolů, ale i 20 stupňů nad horizontální rovinu.
Nastavení kamery dronu Mavic Mini v ovládací aplikaci DJI Fly pro fotografování
Nastavení kamery pro natáčení videa
Ovládací aplikace kamery umožňuje korekce expozice (stupnice vpravo dole)
98
Drony – kompletní průvodce včetně přehledu nové legislativy
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505567
Ovládání kamery Mavic Mini Základní ovládání kamery je stejné jako u předešlých dronů DJI: na přední stěně ovladače vpravo spoušť fotoaparátu, vlevo videa. Další běžné ovládací prvky jsou po levé straně plochy dotykového LCD displeje. Jsou tu ale i odlišnosti. K nejdůležitějším patří písmenka EV na displeji vlevo dole: i když možnosti manuálního nastavení kamery jsou omezené, tady můžete automaticky nastavenou expozici korigovat až o 3 EV nahoru nebo dolů. Další odlišnost představuje obdélník nad červeným kruhem spouště vlevo, po jehož odkliknutí můžete vybírat mezi natáčením videa a focením (k tomu ale stačí i prostý stisk skutečných tlačítek na přední straně ovladače). Když chcete fotit, dostanete možnost výběru mezi pořizováním jednotlivých snímků a pár dalších věcí. Pokud klepnete na ikonku kamery, můžete si dál vybírat obrazovou frekvenci a rozlišení. Úplně vpravo dole na základní obrazovce ovládací aplikace je obdélník s nápisem AUTO, který se po klepnutí změní na M. Můžete pak nastavovat ISO a rychlost závěrky. Hlouběji do nastavení vedou tři tečky v levém horním rohu displeje, když si následně vyberete volbu Camera. Pak si můžete vybrat formát snímku a po případném výběru Advanced settings i pár dalších věcí. Víc k focení a natáčení s Mavic Mini pro začátek není nutné vědět, takže startujeme.
Mavic Mini v akci Příběh DJI
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505567
Fotografování i natáčení videa je standardně pohodlné, zvlášť když v tom máte praxi z jiných dronů DJI, protože je to prakticky stejné. Opravdu zajímavé jsou ostatně hlavně výsledky – a ty jsou celkem předvídatelné. Mavic Mini samozřejmě nemůže fotit a natáčet tak jako třeba Mavic 2 Pro, ale soubory jsou nesrovnatelně lepší než z jakéhokoliv jiného dronu stejné velikosti. Fotografie jsou slušné nejen za slunečného dne, ale i pod mrakem nebo ráno či v podvečer. Výstupy sice nepůjde použít jako podklady k velkoplošným tiskům nebo do reprezentačních publikací, ale stačí na mnohem víc než jen na sociální sítě nebo weby. Ne tak skvělé už jsou obrázky pořízené v noci, což může souviset i s tím, že stroj přece jen nedrží ve vzduchu jako přibitý. Ale možná je to také jen nedostatkem mých zkušeností s novým strojem. Prakticky totéž se dá říci o videu: vzhledem k rozměrům dronu a kamery jsou výsledky v běžných světelných podmínkách slušné. Příjemně překvapilo, že navzdory nízkému bitrate je záběr plynulý i při prudkých obratech stroje. V neposlední řadě máme na Mavic Mini k dispozici gimbal, kterým se zatím žádný se srovnatelně velkých dronů nemůže pochlubit. Až doteď tedy všechno nasvědčuje tomu, že Mavic Mini není jen drahá hračka, ale mohl by se hodit třeba jako druhý stroj i náročnějším uživatelům, kteří chtějí mít létající kameru pořád všude sebou. Nebo ji brát tam, kde dopředu nevědí, jestli budou létat, ale co kdyby. Nebo kteří cestují někam, kde je to s větším dronem nepohodlné, nebo kde není dobré na sebe moc upozorňovat. Možností uplatnění pro dron, který se vejde do kapsy, je hodně. Ale pořád ještě nevíme všechno: jestli to tak opravdu je, záleží i na výkonech a spolehlivosti ve vzduchu. A tady se najednou objevila spousta otazníků…
Mavic Mini ve vzduchu Moje seznamování s Mavic Mini začalo v Praze, což je nejen matička stověžatá, ale mnohé z těch věží mají také antény sítí WiFi (zatímco tisíce dalších antén nejsou vidět) a ještě ke všemu se tu překrývá hned několik bezletových zón. Se stroji jako Mavic Pro nebo Mavic 2 nic z toho nebyl problém, ale s Mavic Mini to bylo jinak – a to tak, že hodně. Abychom se v tom neztratili, uděláme to tady, jako to dělají doktoři: nejdříve popíšeme příznaky a teprve pak se pokusíme o diagnózu. Poprvé jsem Mavic Mini zapnul doma na svém pracovním stole a z displeje ovladače jsem se dověděl, že bydlím ve Vzdušném prostoru třídy D. Vzdušný prostor třídy D znám jen z leteckých předpisů a kdybych ho měl doma, tak se nacházím nejméně 300 metrů nad povrchem, ale možná taky až skoro tři kilometry vysoko, což mě trochu překvapilo, protože bydlím v prvním patře. A cestou z pokoje do lednice bych měl navazovat oboustrannou radiovou komunikaci s řízením letového provozu, což jsem dosud nedělal, ale polepším se. Zajímalo mě proto, v jakém prostoru se ocitnu, až opustím svůj byt – a v parku před domem mě Mavic Mini překvapil podruhé. Pořád jsem se nacházel ve vzdušném prostoru třídy D, ale nejen to: nově se objevila hláška upozorňující na více než kilometr (přesně 1,219 km) vzdálenou Arenu Eden. Není to ani letiště, ani vojenský objekt, dokonce ani sídlo prezidenta, ale fotbalový stadion Slávie. Patří společnosti Sinobo, která je čínská – stejně jako výrobce dronu DJI Mavic Mini. Chci věřit, že si tu Číňané nevytyčují bezletové zóny, jak se jim zlíbí, ale že je to jen náhoda, ovšem moji důvěru v DJI to rozhodně nezvýšilo. 100
Drony – kompletní průvodce včetně přehledu nové legislativy Ukázka elektronické knihy