Společnými silami dostali malou dřevěnou loďku na vodu. Měla i stříšku, takže je mohla chránit před deštěm i ostrými slunečními paprsky. Byla prostě úžasná. „Tuhle už neztratíme!“ prohlásil odhodlaně Vltavínek a jeho společnice s úsměvem přikývla. Po proudu minuli další přívoz. Převozník a pasažéři jim mávali a volali na ně vodácké: „Ahoj!“ V Klecanech propluli zdymadlem a pozorovali krásy okolní krajiny. Na levém břehu spatřili zámek. Byli v Nelahozevsi. „Co kdybychom přespali na zámku?“ napadlo Vltavěnku. Vltavínek neprotestoval. Už se pomalu začínalo stmívat a malá loďka si nejspíš taky potřebovala odpočinout, protože sama zamířila ke břehu. Když vylezli na břeh, přeběhli přes cestu, přelezli koleje a vyšplhali po kamenné zdi, uviděli před sebou hezký zámek. Ve večerním šeru se nenápadně protáhli dovnitř pootevřeným oknem a pak už zbývalo jen najít nějakou postel. Netrvalo to ani moc dlouho a našli ji. Byl na ní dokonce i polštář a pěkně nadýchaná peřina s bílým krajkovým přehozem. Když se do ní zavrtali, připadali si jako princ s princeznou, a tak nebylo divu, že usnuli s úsměvem na rtech.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505461
NELAHOZEVES Nelahozeves se nachází na vyvýšenině nad řekou a patří mezi nejvýznamnější pozdně renesanční zámky. Zajímavá je expozice, která představuje životní styl a rodovou sbírku umění vlivné šlechtické rodiny Lobkoviců. Probíhají zde i prohlídky určené dětem, které jim umožní představit si, jak v dávných dobách žily na zámku právě děti.
ZDYMADLO Zdymadlo slouží ke zvýšení (zdýmání, vzedmutí), nebo snížení hladiny na vodním toku, čímž umožňuje převézt plavidla mezi horní a dolní hladinou a obráceně.
když se řekne… BÝT JAKO VELKÁ VODA …znamená to BÝT HLUČNÝ, PRUDKÝ NEBO BEZOHLEDNÝ
98 | 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505461
SETKÁNÍ S LABÍNKEM Skřítek ani víla se ráno nemohli probrat. Vyrušili je až návštěvníci, kteří si přišli během dopoledne zámek prohlédnout. „Zde máme hezky zachovalou postel z období renesance. Všimněte si ručně vyřezávaných přízdob,“ vykládal průvodce a přitom ukázal na postel, ve které se protahovali víla se skřítkem. Návštěvníci nevěřícně kulili oči. To průvodce donutilo se na postel podívat. Když si všiml dvou podivných bytostí, vůbec ho to nepolekalo. Naopak. Návštěvníkům vysvětlil, že na zámku občas v noci strašívala bílá paní, ale už ji dlouho nikdo neviděl. „Nejspíš ji vystřídala jiná strašidla, jak můžete na vlastní oči vidět.“ Návštěvníci byli z toho nečekaného setkání rozrušení mnohem víc než Vltavínek s Vltavěnkou. Jakmile se i s průvodcem přesunuli do vedlejší místnosti, skřítek s vílou rychle vyskočili z postele a utíkali pryč. Když naskočili do své loďky, museli se stále smát. Odrazili se od břehu a nechali se houpat jemnými vlnkami, které je unášely dál po proudu. Povídali si o Vltavě, o povodních, o tom, jak se v zimě tvoří na hladině ledový škraloup a že se nedá vstoupit dvakrát do stejné řeky.
Ukázka elektronické knihy