Cestou domů jsem pak přemýšlela nad tím, komu z dospělých říct, že otčím Zuzce asi ubližuje. Napadla mě její máma, ale to se mi moc nezdálo. Není přece slepá, aby si nevšimla, co se u nich doma děje. Bylo mi Zuzky líto a opravdu jsem jí chtěla nějak pomoct. Ale jak?
ZUZCE ZASE „ŠIBE“ Další školní dopoledne vypadalo jako každé jiné, ale na hodině fyziky jsem pochopila, že tomu tak nebude. Právě při psaní testu, přesně ve dvanáct, vstala Zuzka z lavice a začala si pískat nějakou písničku. Všichni jsme na ni civěli jako blázni. První se probral Radek a hlasitě se rozchechtal. Tím se z úžasu vzpamatovali i ostatní, včetně učitele. Ten se na Zuzku zamračil a ukázal prstem ke dveřím. „Slavíčková, počkej na mě venku!“ přikázal dost naštvaně. Čermák byl známý tím, že když ho někdo o hodině něčím rozzlobí, posílá ho okamžitě za dveře. Jen co za sebou Zuzka zabouchla dveře, začal pro změnu ukazovat na hodinky, abychom pochopili, že se blíží čas, který nám na test vyměřil. Po chvíli ale někdo zaklepal. „Dále!“ zařval vztekle. Dveře se pootevřely a dovnitř strčila hlavu vystrašená Zuzka. Myslela jsem, že kvůli té předchozí situaci, ale ona začala koktat něco o tom, že se na chodbě udělalo špatně soudružce Vomáčkové a jestli by tam mohl jít. JINÁ, ALE POŘÁD JÁ
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505457
„Tohle si nechte!“ ukázal naštvaně na naše testy. „Příští hodinu si napíšete jiný. Snad konečně celý a na známku!“ zařval ještě a zmizel za dveře. „Ta holka je fakt nenormální!“ prohlásila Iveta. „Měli by ji dát spíš někam do pomocný školy, tam by zapadla,“ přidala se Veronika. Pak se otočila na mě. „Tě vážně lituju, že se s ní musíš bavit. Ale je jasný, že její máma ví, jak jí šibe, a tak chce, aby na ni někdo raději dohlížel. Já bych to bejt ale nechtěla! Máš vážně smůlu, protože je to magor! Já bych ji poslala do cvokhausu hned!“ „Hmm, ty seš ale fakt hustokrutopřísná!“ vyletěla mi z pusy ironická pochvala. Iveta zmlkla a asi nechápala, co mělo to zvláštní přídavné jméno přesně znamenat. Ostatní to všechno sledovali, jako by byli v divadle. Ani já netušila, co to do Zuzky vjelo a proč takovou hloupost udělala, ale cítila jsem, že se jí musím zastat. „Vždyť nikdo netušíme, co se jí honí hlavou. Třeba ji něco trápí a možná by potřebovala spíš pomoct!“ „Kdyby jí nebylo třináct, myslel bych si, že snad chlastá. To by jí pak pomohla léčebna,“ prohlásil Radek a začal se tomu, co řekl, okamžitě smát. Hned se k němu přidala většina, a tak jsem měla trochu problém je všechny překřičet. „A jak to má být asi lepší, když se s ní tady nikdo nebavíte? Jak by bylo vám?“ Všichni na mě koukali jako opaření. Nikdo nečekal, že se jí budu zastávat. „A co si asi máme myslet?“ probrala se jako první zase Iveta. „Ve škole každou chvíli chrápe, tváří se jak trpitelka, a když 98
JOLANA DAJBYCHOVÁ
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505457
o ní člověk zrovna neví, upozorní na sebe nějakou kravinou. Pískání při fyzice je vlastně proti tomu s tím autobusem úplná maličkost.“ K tomu nebylo moc co dodat, protože jsem pořád nevěděla, co se vlastně stalo v autobuse. Naštěstí v tu chvíli vstoupil do třídy opět Čermák. Řekl, že je naše třídní v pořádku, prý jí asi jenom klesl tlak. Do konce hodiny zbývalo už jen pár minut, přesto jsme si museli vyslechnout ještě pár „zajímavostí“ ze světa fyziky. Bez Zuzky.
LEKCE ANGLIČTINY Po vyučování jsme se všichni vyvalili na chodbu a pospíchali na oběd. Jako první vystřelil Radek. Letěl jako blázen, a když mu zkřížil cestu učitel na občanku, zabrzdit už pochopitelně nestihl. Oba srážku sice ustáli, ale „soudruh“ učitel byl totálně vytočený. Když navíc viděl na Radkově tričku nápis „I stole her heart“, úplně zrudnul. „Hlavně, že nosíš americký tričko, a chovat se neumíš!“ Podíval se na nápis a vztekle pokračoval: „Víš ty vůbec, co na tom hadru nosíš?“ A než mu Radek odpověděl, vztekle dodal: „Já jsem pitomec všech pitomců. Víš to?!“ Radek anglicky neuměl, tak jen pokrčil rameny. „Ukradl jsem její srdce,“ vyjelo mi z pusy a učitel mě málem zabil pohledem. Vlepil Radkovi pohlavek a na mě se podíval JINÁ, ALE POŘÁD JÁ
Ukázka elektronické knihy
99