nad zápěstím. Na pěstěných nehtech měla hennou udělané tečky, na palci jednu, na ukazováku tři, na malíčku dvě nad sebou. Motýl s lidskýma očima seděl na svém místě, na trůnu vládce nádherné šíje. Ester nečekaně sáhla do kabelky, přivezla si ji z Rhodosu, jak poznamenala jakoby mimochodem, a vytáhla tlustou knihu. Jiný díl té, ze které mu četl doktor Andres. „Chtěla jsem tě potěšit…“ Chytil se toho slova jako ryba návnady. „Čím?“ „Poznala jsem na dálku stovek kilometrů, že tě Mariino evangelium zasáhlo svou otevřenou nenávistí k Židům. Byla snad tvá matka Židovka?“ „Ne, ale chodím každý den přes kovové tabulky vsazené v chodníku se jmény těch, kteří se nevrátili z koncentračních táborů. Mosazné dlaždičky se jmény se spojí na jednom místě, před dnešní vinotékou, v celou rodinu. Je mezi nimi dokonce holčička stará jako moje Sofie. To je strašné.“ Ester otevřela knihu, měla ji založenou listem jitrocele. „Tady jsem našla také Mariino evangelium. Je strašně staré, snad již z druhého století, to si nedovedu představit. Pokládá se za gnostické, říká se v úvodu, ale to nás nemusí zajímat. Taky nebudeme řešit další věc, totiž o jakou Marii se tu vlastně jedná. Snad o Marii z Magdaly. Prostě Marie. Tuhle Marii vybídne Petr, víme přece, hlavní z učedníků, aby jim vyprávěla něco neznámého o Ježíši. A ona začne vyprávět o zjevení, které měla. Tady ovšem text chybí, jako vždy, když se máme něco dozvědět. Petr jí nevěří, odmítá její zjevení, ale je okřiknut: ,Petře, tvoje prchlivost je vždy s tebou.‘“ To Ester četla a prstem se třemi tečkami si ukazovala v textu: „,I nyní se přeš se ženou jako její protivník. Jestliže ji Spasitel měl za hodnou, kdo jsi ty, že jí pohrdáš?‘ To je nádherné, nemyslíš?“ „Žasnu, Ester. Prostě Marie, jedno jaká, to jsi našla úžasnou věc. Právě to by pro mne mohlo být východisko. Má to pokračování?“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505419
Ester dopila sklenici vína. Na okraji zůstal otisk jejích rtů, jasná stopa její přítomnosti. Pohotový číšník nabídl další sklenici. Přikývla. Choc ještě ani neochutnal. „Pokračuje to zvláštně, moc tomu, Jakube, nerozumím. Zbožné stařenky by to asi vyděsilo. Nebo ne? To je těžké rozhodnout. Prostě ten Lévi, asi to byl učedník Matouš, jak mi objasnil jeden známý, pokračuje a namítne rozhorlenému Petrovi,“ sklonila se nad knihu a četla:„,Spíše se styďme, oblečme dokonalého Člověka a učiňme to, co nám bylo přikázáno – kázat evangelium, nic nevymezovat, ani nedávat žádné zákony…‘“ Zaklapla knihu. „…kázat, nevymezovat, nedávat žádné zákony… to je úžasné. Je mi jasné, že takové evangelium nemohlo být zařazeno mezi ta správná. A přece se neztratilo, Ester. To dává jistou naději…“ Bylo jasné, že Jakub Choc má v hlavě pěkný zmatek. Dívala se na něj, motýl na hrdle ho upřeně pozoroval a chvíli byli oba zticha. „Znáš nové pokračování Twin Peaks? Znovu po pětadvaceti letech. Úplná senzace, Jakube. Na tom ulítneš, ani nevíš jak. Je to dokonalé. Prostě over.“ „Opravdu? Já byl z první série nadšený, mohl jsem se na to dívat stále dokola, Lynch mi tím svým příběhem nahradil všechny moje příběhy.“ „Je to o propojení světa, a to tě přece zajímá. Občas mi připomínáš agenta Coopera. Pořád něco hledá, všechno mu uniká a netuší, že hledá sám sebe. Své výhry a prohry. Své běsy a strachy. Ale i jiné světy, které jsou s tím jeho tak nečekaně provázány. To všechno se v tom pokračování umocní a hlavně se úplně zbortí hranice mezi realitou a nadrealitou. Dokonce tam jde, představ si, i o proniky mezi galakticky vzdálenými prostory. To prostě musíš vidět, ztratíš se v tom. To podle mě potřebuješ.“ „Ještě dneska se na HBO podívám. Těším se.“ Chtěla ještě něco říci, ale její mobil lehce zabzučel. Přečetla esemesku, mezi obočím jí naskočila hluboká vráska. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505419
„Budu muset hned odejít, Jakube.“ „Už zase?“ „Jo. Zase. Se mnou je to těžké, megatěžké, jak se dnes říká. Měj se…“ Rozplynula se. Choc cosi zahuhlal, sám nevěděl co. Zaplatil, víno nedopil a plazil se domů. Hadími pohyby se smýkal ulicemi, netečný a moudrý had. Had nočního nebe pokrytý pery ptáka quetzala. V pracovně si svlékl těsnou kůži, sedl si do rozvrzané židle a přes špinavé sklo okna sledoval prostor světa. Žádná zjevení, jen zářící věž televizního vysílače byla jejich náhradou. Co pro něj Ester znamenala? Vlastně nic, musel přiznat. Pár náhodných setkání, nic víc. Tahle zjevná lež ho uklidnila a mohl jít spát. Dnes schválně bez seriálu. Ten se odehrál ve snu. Za vteřinu poté, co usnul, se probudil. Nad postelí, ve zvláštním světle, stál obr s lysou hlavou a propadlými čelistmi. „Co mi zase chceš?“ ptal se Jakub ve snu a zdálo se, že jeho tenký hlas obr uslyšel. „Teď se…“ rozsekával svou odpověď na kousky, „…to …nedá …říct …nahlas…“ Sehnul se z výšin a podal Chocovi panenku s porcelánovou hlavou. Měla dlouhé hnědé vlasy a na očních víčkách, patrně hennou, vyznačenou řadu teček. Od největší k nejmenší. Pak sen ve snu odvál prudký vítr, jenž zmítal korunami jedlí. Další sny se převalovaly jako vlny, plné úzkosti a strachu. Přílivy a odlivy. Bouře, nebezpečné víry. Panenka s porcelánovou hlavou se v nich už neobjevila. Obr ano. „Sovy nejsou tím, čím se zdají.“ Choc v těle agenta Coopera se snažil si vzkaz zapamatovat. Agent FBI v těle Choce se snažil vzkaz zapomenout. „Co sovy vědí o obrazu svatého Šebestiána od Guida Reniho?“ Slova padala z obrových úst jako kusy omítky a odhalovala jakousi podstatu zdi mezi oběma bytostmi. Byla to zeď stavěná z mohutných kamenů, takovým říkáme kyklopská. „Netuším,“ přiznal se Jakub. 99
Ukázka elektronické knihy