98
MAGNUS JONSSON
trstva, dodal Erik v duchu. Odemkl. Mahdi vesele vyskočil z auta, rukou udělal znamení „respekt“ na pozdrav a rozběhl se do kopce k metru. Erik zůstal odevzdaně sedět v autě a zíral do prázdna. Sakra, to je den. Pomalu se rozjel. To by pro tento týden stačilo. Být prorokem ve vlastním městě bylo vyčerpávající.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505235
Kapitola 10
L i n n p ř e k v a p e n ě p o t ě ž k a l a dopis v ruce. Na obálku velikosti A4 Ylva lihovou fixou napsala: Pro Linn Ståhlovou. V případě potřeby. Ledabylým písmem, jako by spěchala. A pak Linninu adresu. Anton se tvářil vážně. Z jeho vyčkávavého postoje pochopila, že čeká, až se Linn podívá na obsah obálky. Dopis byl předem oznámkovaný. Přesto se rozhodl, že jí ho doručí osobně. Linn nevěděla, co si myslet. Působil skoro stejně jako posledně. Nikoli nemile, ale také nepříliš empaticky. Spíš lhostejně, jako by se snažil co nejefektivněji vyplnit zadaný úkol. Otázkou jenom bylo, pro koho pracuje. Otočila obálku. Nezdálo se, že by ji někdo otevřel. Vyhlédla do ulice Katariny Banové. Venku poprchávalo. Za oknem po chodníku pospíchali lidé se psy a choulili se, aby neprochladli. Křižovali mezi holými lípami a dávali si bedlivý pozor, aby se vyhnuli štěrku, dešťové vodě a bahnu, které se smíchaly v konzistenci podobnou válečným zákopům. Linn si všimla jejich pohledů, když zahlédli je dva s Antonem v osvícené prosklené verandě Café Modrý lotos a zjevně zatoužili zajít dovnitř. Anton odložil čaj latté s ovesným mlékem a naklonil se přes stůl k Linn. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505235
100
MAGNUS JONSSON
„Leželo to v krabici na jednom z míst, kde jsme se scházeli.“ Zbytek vynechal: že obálka ležela zastrčená v jedné skříni s dokumenty v plynárně a že ji našel Ivan, když tam včera zašel. Linn opatrně uložila dopis do batohu a podívala se na Antona. Pohled mu potemněl, když pochopil, že se Linn o obsah dopisu nehodlá podělit. „Chce s vámi mluvit policie. O tom napadení v chatě. A o Ylvině sebevraždě. Slíbila jsem, že se ozvete.“ Tiše seděl. Linn rozčíleně pokračovala. „Je to pro vaše dobro, jestli vás náckové vážně sledujou.“ Jestli po vás jdou, pomyslela si. Pokud je mezi vámi infiltrátor. Pátravě se na něj zadívala. Bylo skoro směšné, jak moc splýval s prostředím Södermalmu. Hezky upravené strniště, košile značky Dickies, na tmavých loknách černý baret jako Che Guevara a na talířku před sebou raw dortík. Otáčel porcelánovým hrnečkem a ani brvou nenaznačil, co si myslí. Linn věděla, že podobné záležitosti vždycky vyřešili sami, bez zapojení policie. Ale Anton by měl pochopit, že tentokrát je to jiné. Past. Pokus o vraždu. Možná dokonaná vražda. Anton pokývl hlavou na někoho, kdo vešel do kavárny, a zářivě se usmál. Pozdrav mu opětovala dívka s rastacopánky. Linn si zkusila vybavit, co o Antonovi ví. Před rokem zašli po prvomájové demonstraci na náměstí Sergels Torg na kávu. Nic dalšího nebylo. Ona měla větší zájem než on. Tehdy si Linn přes společné přátele trochu prověřila, o koho jde, a poslala mu pár zpráv, ale pak se na všechno vykašlala. Anton byl dlouho u syndikalistů. Na internetu Linn našla komentáře a fotky z demonstrací. Ukázka elektronické knihy