z otázky vykořisťování na otázku efektivnosti tohoto boje, čímž depolitizuje nerovné mocenské vztahy v současném globálním ekonomickém systému a vede k intervencím, jako jsou podpora svépomoci či mikroúvěry (Dogru 2014: 47; Eriksson Baaz 2005: 132; Wilson 2012: 45, 49). Pozitivní obrazy Jiných tedy mají v tomto ohledu stejný dopad jako Jejich negativní reprezentace. Zatímco negativní charakteristiky legitimizují nerovné mocenské vztahy (Oni jsou líní, a proto chudí) a Náš vztah k Nim není problém, pozitivní charakteristiky nerovné vztahy ignorují nebo zakrývají (Oni jsou snaživí, a proto si zaslouží Naši pomoc). Ani v jednom z případů nedochází k problematizaci nerovného mocenského vztahu založeného na rase nebo úrovni rozvoje. Navíc akceschopnost je prezentována v těchto reprezentacích „jako dar věnovaný konzumenty těchto obrazů [...] implicitně potvrzující civilizační misi. Představa zachraňované oběti, kterou tyto obrazy údajně zpochybňují, tak není eliminována, ale je pouze propracována do jiné podoby“ (Wilson 2012: 68). I zdánlivě pozitivní obrazy tak v konečném důsledku mohou působit negativně. Bojovat proti rasismu by mělo podle vlastních cílů Globální rozvojové vzdělávání (GRV). Analýza české Národní strategie globálního rozvojového vzdělávání však ukazuje podobně jako analýza německých materiálů GRV, které využívají německé NNO (Bendix, Danielzik, Kiesel 2015: 52–53), a analýza britské výuky GRV (Andreotti 2011: 101), že navzdory zdůrazňování kritického myšlení zde přetrvává představa lineárního teleologického pojetí rozvoje. Existence „rozvinutých“ (MZV ČR 2016: 3) či „vyspělých“ (Tamtéž: 17) a „rozvojových“ (Tamtéž: 3) zemí je dána. Je rovněž zřejmé, že cílem rozvoje je dosáhnout stavu rozvinutosti, tedy podobnosti s rozvinutými zeměmi. Z analýzy strategie vyplývá, že rozvoj je to, čeho tzv. rozvinuté země dosáhly, naopak tzv. rozvojové země jsou na cestě k tomuto typu rozvoje (Kunová, Sobotková, Profant 2017). Hrubeš a Vávrová (2015) poukazují na absenci hlubšího kritického vypořádání se se stereotypy a jejich reprodukcí v hodinách GRV na základních a středních školách v ČR. Samotný rasismus není v německém GRV chápán jako strukturální mocenský vztah, ale je obvykle redukován na pravicový extremismus, popř. na stereotypy, předsudky a klišé, tedy na jeho diskurzivní rovinu. Globální materiální rasistické struktury a jejich koloniální původ jsou v takovém pojetí rasismu ignorovány (Bendix, Danielzik, Kiesel 2015: 49; pro podobný argument ve vztahu ke GRV v ČR viz také Hrubeš, Vávrová 2015: 19–20). Pozitivní vyobrazování spolu s koncepty partnerství a participace a boj proti stereotypům v GRV však narušují rozvojový diskurz. V tomto smyslu se rasizovaný projekt dá považovat za rasistický pouze tehdy, „pokud vytváří nebo reprodukuje struktury dominance založené na esencialistických kate-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505232
goriích rasy“ (Omi, Winant 2014: 128, viz i White 2002: 416). A z tohoto důvodu White (Tamtéž) hodnotí rasismus na základě dvou měřítek: „jako druh významu, který je připisován rase, a jako výsledek ve smyslu struktur dominance“ (Tamtéž). Z toho vyplývá, že rozvojová spolupráce nemusí reprodukovat rozvojový diskurz, a tím přispívat k rasistickému diskurzu, a může mít dopad na změny ve strukturách dominance, a tím bojovat proti rasismu ve druhém měřítku (pro opačný argument viz Ziai 2013). Kritická literatura je v obou případech skeptická. Podle Marie Eriksson Baaz existuje zřejmý rozpor „mezi poselstvím partnerství a obrazy Sebe a partnerů u dárců“ (Eriksson Baaz 2005: 9). Rasismus v rozvojovém diskurzu nachází množství dalších autorů (Noxolo 2006; Ziai 2004a; Goudge 2003). Systémová kritika rozvoje zároveň vnímá rozvojovou spolupráci jako neschopnou změnit globální rasovou strukturu (Wilson 2012; Ziai 2013). Zároveň však platí, že samotní rozvojoví pracovníci podléhají antirasistickému diskurzu partnerství a kritizují eurocentrismus (Tamtéž: 153). Někteří nechtějí být experty (Goudge 2003: 181). Jiní litují své účasti na rozvojové spolupráci na globálním Jihu (Heron 2007: 139). Podle dalších se lidé samotní musí rozhodnout, co pro ně rozvoj znamená (Ziai 2004a; 2014: 9), přičemž neexistuje jedno řešení pro všechny v podobě západního rozvoje (Tamtéž: 11). Naopak diskurz udržitelnosti tento typ rozvoje zásadním způsobem zpochybňuje (Ziai 2014: 10–11). Jednoduše řečeno, rozvojový diskurz je dnes v otázce rasismu mezi Námi a Jimi nesoudržný. To je i základní teoretické zjištění této části. Přestože dominantním postojem je podřízené vyobrazování Jiných, ať už negativní, nebo pozitivní, rozvojoví aktéři diskurz narušují reprezentacemi Jiných, které neodpovídají pravidlům formování tohoto diskurzu. Klíčové pak je zkoumání materiálního propojení diskurzu s aktivitami rozvojových organizací na globálním Jihu.
5.4
Globální rasistický systém a rozvojová spolupráce
Rasové základy současného globálního kapitalistického systému byly položeny během kolonialismu. Nucená práce, která se zejména ve formě otroctví postupně rozšířila do celého světa, se stala součástí kapitalistického systému a umožnila bohatnutí evropských (a později i japonských) kolonizátorů. Jejím specifikem byla produkce komodit určených pro světový trh. Čtyři století transatlantického rasizovaného obchodu s otroky vedly ke vzniku rasistického módu produkce. Rasová odlišnost nelegitimizovala jen privilegia a dominanci na jedné straně a zabírání půdy a bohatství na straně druhé, ale i rasovou dělbu práce spojenou s různými formami donucování (Mullings
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505232
2008). Rasizovaná dělba práce přetrvává i v současném globálním kapitalismu. „Koloniální rasizace [...] byla vždy neoddělitelně spojena s globální dělbou práce legitimizující odlišné zapojení pracujících do koloniální ekonomiky“ (Wilson 2012: 169). Velmi náročnou práci v technologicky náročné výrobě vykonávají bílí zaměstnanci, jež doplňují zruční kolegové z jihovýchodní Asie. Méně technologicky náročná průmyslová výroba se přesunula zejména (ale nejen) do Asie. Rasové znevýhodnění nových migrantů, jakož i jejich potomků z druhé a třetí generace v západní Evropě či Spojených státech, má za následek na rase založenou dělbu práce v konkrétních národních státech, a to přesto, že studenti z etnických minorit ve školách např. ve Velké Británii dosahují lepších výsledků než jejich spolužáci z majority (Kapadia, Nazroo, Clark 2015). Globální dělbu práce determinuje nejen barva pleti (rasa), ale i úroveň rozvoje. Propojení rasy a přesunu průmyslové výroby ze zemí Západu do Asie se dá sledovat na klesajících výměnných relacích. Výměnné relace klesají nejrychleji pro produkty vyráběné v Číně a v zemích s nízkým příjmem, tedy tam, kde žijí společnosti rasově (a rozvojově) odlišné od dominantně bílých bohatých zemí. Naopak nejpomaleji klesají výměnné relace v zemích s vysokým příjmem, tedy pro bílé (Kaplinsky, Farooki 2017: 206). Rozdíl mezi podílem sektorů s klesajícími výměnnými relacemi prokazuje přetrvávající rozdělení světa ve smyslu sofistikovanosti výroby. Toto rozvojové rozdělení silně koreluje s rasou. Korelace rasy a úrovně rozvoje však není úplná. Existují dominantně bílé země, které nepatří mezi nejrozvinutější, např. České republika. Problémem je zde tautologie způsobená dvěma významy pojmu rozvoj. V prvním případě jde o rasistické označení vývojového stadia země (např. rozvojová země, popř. země s nízkým příjmem v žebříčku Světové banky), v druhém případě jde o „objektivní“ postavení země v globální ekonomice spojené s úrovní sofistikovanosti výroby (např. země na periferii). Tyto kategorie odpovídají dnes překonaným kategoriím zaostalí nebo divoši na jedné straně (ve smyslu vývojového stadia) a kolonie na straně druhé (ve smyslu postavení země v globální ekonomice). Struktura diskurzu i globální ekonomiky však zůstává stejná. Jen termín rozvoj dnes označuje jak vývojové stadium, tak postavení v ekonomice. Hierarchické hodnocení společností je dnes založeno na jejich postavení v globální ekonomice, a to zase na sofistikovanosti výroby. Země s vysokým HDP na osobu jsou považovány za „rozvinuté“ (tedy následováníhodné) a „rozvinuté“ (s technologicky vyspělou ekonomikou). Klíčový prvek diferenciace už není nepřekonatelná „civilizovanost“, ale opět je to něco, v čem vítězí bývalí kolonizátoři – „HDP na hlavu“, přestože je dnes kolonizovaní mohou doběhnout a také dobíhají.
100 Ukázka elektronické knihy