98
p e t r a l a n g o vá • p r á z d n i n y z a t r e s t
jak strašně to bolí?“ Rozbrečela se. A já si připadala jako ta největší zrůda pod sluncem. „Nic mezi náma není, Lenko…“ „A záleží snad na tom?“ vyjekla zoufale. „Vždyť on je z tebe absolutně vyřízenej! Napadlo mě to už minule, ale dneska jsem si jistá na sto procent! Ty vaše dychtivý pohledy, to, jak se celej rozzáří, kdykoliv stojíš vedle něj… Netvrď mi, že v tom nejste až po uši, oba!“ Nervózně jsem se ošila. „Tak fajn, líbí se mi. A možná se líbím i já jemu, ale…“ Vytáhla jsem papírový kapesník a utřela jí obličej. Nebránila se. Držela poslušně jako ovečka a tiše vzlykala. „Nejsem až taková konkurence, jestli tě to uklidní! Ani ho pořádně neznám, prohodili jsme spolu všehovšudy pár slov. Ví o tom, že ho máš ráda?“ Bezmocně zavrtěla hlavou. „No super! A jak jsem to asi mohla tušit já? Myslíš, že jsem nějakej senzibil, nebo co? Že se jenom kouknu a hned vidím – ó, bacha, tahle holka je udělaná do Kristiána, ruce od něj pryč?“ Vytřeštila na mě uslzené oči. „Do Kristiána…? Co s tím má společnýho Kristián? Já přece mluvím o Šimonovi!“ Vzduch se mi vytratil z plic tak rychle, jako bych dostala prudký kopanec do břicha. Byla jsem připravená téměř na všechno, ale na takovýhle šok skutečně ne. „Děláš si ze mě srandu? Šimon?“ rozchechtala jsem se. Nahlas. Bláznivě. Trochu hystericky. „Tobě snad muselo přeskočit, Lenko!“ Vybavila jsem si náš tanec a v tu ránu ucítila podezřelé mravenčení na rtech. „Něco tak absurdního! Kdo to kdy slyšel!“ Panebože. A nejenom na rtech. „Vždyť jsme skoro sourozenci! Můj táta žije s Naďou a my dva… No tos mě fakt dostala! Šimon! Já se z tebe picnu!“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505214
99
p e t r a l a n g o vá • p r á z d n i n y z a t r e s t
Mlátila jsem se do stehen a čím dál víc si uvědomovala, že začínám být trapná. „Copak neznáš tu jeho Zuzanu? Vypadá jako Gigi Hadid! Takový kočce bych se nikdy nemohla vyrovnat! A upřímně řečeno, ani ty ne.“ Nechápavě trhla rameny. „Barbíně? Ale s tou se přece nedávno rozešel. Byla jsem si jistá, že kvůli tobě…“ Znovu jsem zalapala po dechu. „No prosím! Potřebuješ ještě nějakej důkaz, že jsi totálně mimo? Tak toho fňukání nech, jdi za ním a konečně mu všechno vyklop! Nebo aspoň naznač. Vezmi ho někam, kde se mu líbí. Vezmi ho třeba…“ Ale ne! Tohle v žádném případě ne! Tyhle myšlenky si zakazuju! Jeho prsty, bloudící po mých spáncích. Něžná vůně santalového dřeva. Ten čarovný, těžko popsatelný okamžik, kdy už vůbec na ničem nezáleží. Co to má ksakru znamenat?! „… do Krumlova. Nedávno se mi svěřil, že hezčí město v životě nepoznal. Uděláte si prima výlet, navštívíte synagogu, barokní divadlo, projdete se zámeckou zahradou a –“ „Do Krumlova? To jako vážně?“ Najednou celá ožila. „Asi tomu nebudeš věřit, ale zrovna v pátek se tam chystám! Slyšela jsi o jejich slavným otáčivým hledišti? Dostala jsem k Vánocům dva lístky na Dekameron. Totiž, slíbila jsem mamce, že půjdeme spolu, ale…“ „Však ona to pochopí, neboj,“ mrkla jsem na ni spiklenecky. „Tohle je přímo geniální nápad, řekla bych! A jemu tím uděláš velkou radost.“ „Takže ty se nezlobíš…?“ Tváře jí doslova planuly. „Šimon je opravdu moc fajn kluk, Annie. Hodnej, citlivej a neskutečně empatickej. Kdybys ho trochu líp poznala, hned bys věděla, že –“ „Tady jsou! Drbny!“ zahřměl nám nad hlavami rozlícený hlas pana režiséra. Hodného, citlivého a neskutečně empatického. „Vy mě chcete dohnat k šílenství? Přestaňte se už doprčic rozplývat nad mužskejma a pojďte něco dělat! Pauza dávno skončila, čeká se jenom na vás. No co je? Co
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505214
100
p e t r a l a n g o vá • p r á z d n i n y z a t r e s t
tak vejráte? Jestli ten text nedáš bez jediný chyby, Andulo, přísahám ti, že letíš!“ A pak se otočil a zmizel nám z dohledu. „Člověče, tys to fakticky uhodla. On je ze mě absolutně vyřízenej!“ A obě jsme jako na povel vyprskly smíchy. Chudák Johanka stihla spáchat sebevraždu ještě čtyřikrát, než jsme byli se svým výkonem jakž takž spokojeni. A potom se jelo úplně od začátku. Velkolepé entrée knížete Jana Kristiána, který zabloudil kdesi v temných lesích pod Lansberkem a přišel mého otce požádat o nocleh. Naše první setkání. Trochu přeslazený dialog, v němž mi ostýchavě vyjeví své city. A šup, chystá se veselka. Tenkrát se s tím evidentně kdovíjak nepárali! A konečně je na řadě ta báječná líbací scéna, co se mi o ní už několik nocí zdá. Na rozdíl od Johanky, jejíž srdce dávno bije pro zhýralého rytíře Huberta. „Ty se postav sem, Krisi, ať na tebe diváci dobře viděj. Chytni ji kolem pasu, jenom tak zlehka, nezapomeň, že seš urozenej kavalír,“ dirigoval nás Šimon. „Podíváš se na ni, začneš mluvit o těch růžích a pak jí dáš pusu. Opakuju, pusu, žádnej zalamovák! Ten si když tak nechte až na potom.“ Šlehl po mně očima. Ale možná to bylo jen úplně bezděčné gesto. „Ona se odtáhne a uteče ze scény. A ty z toho musíš bejt pořádně rozhozenej!“ „To jsem už teď,“ ujistil ho Kristián, natáhl ruce a trochu nemotorně mě objal. Zvláštní pocit. Tak dlouho jsem se na něj těšila. „V den, kdy nám farář požehná, natrhám kytici těch nejkrásnějších růží a jejich hebkými plátky vyzdobím naše svatební lože. Ponoříš se do nich, celou tě zlíbám a vroucně poděkuji Bohu, že jsem měl tu čest stát se tvým vyvoleným.“
Ukázka elektronické knihy