promočení a navíc vystrašení. Ono být v noci v neznámém lese, kde se plouží divné stíny a co chvilku se ozve zapraskání větvičky, není nic příjemného. A navíc měli strach z toho, jak se budou rodiče zlobit, že je neposlechli a vydali se do neznámého lesa. A s každou další minutou byl jejich strach větší a větší. Pak konečně zaslechli hlasy. „Hejkalkooo, Jankuuuu, Elvíroooo!“ „Tady! Tady jsme!“ volali a měli ohromnou radost, když se před nimi objevili hejkalové. „Teda víte, co byste zasloužili?“ zlobil se Jankův tatínek. Ale Hejkalčin mu položil ruku na rameno a řekl: „Jedině tak metál, podívejte, jak to krásně vymysleli.“ Světlo, které vydávaly světlušky, osvítilo všechny okolní stromy i s jejich novými značkami. „Takže se na nás nezlobíte?“ zjišťovala opatrně Hejkalka. „Zlobíme!“ ujistil ji přísně tatínek. „A samozřejmě si za to, že jste utekli bez dovolení, budete muset odpykat trest, ale…“ „… ale zasloužíte si taky pořádnou mísu sladkých koláčů a k tomu navrch domácí malinovku,“ dokončil větu Jankův tatínek. „Vždyť vy jste, bando jedna zatrolená, zachránili Kouzelnou louku, všechny kouzelné bylinky i celý les. A dočista bez pomoci. To se musí oslavit!“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505005
A že to byla veliká sláva. Všichni byli šťastní, že je zase vše, jak má být. A když přestalo pršet, zpoza mraků vykukoval měsíc a kouzelné bylinky kolem nich vesele zářily do tmy, byl nejlepší čas uspořádat pořádnou oslavu. A tak se jedlo, pilo a hodovalo až do ranního kuropění. Hejkalové vyprávěli strašidelné historky a víly zase krásné pohádky. Vodník je všechny strašil svým povídáním o tom, jak přišel ke svým dušičkám, a babka Jedůvka honem přispěchala s historkami ze svých cest po světě. Do postele se dostali, až když se sluníčko vyšplhalo nad obzor. Trest však naše hrdiny také neminul. Druhý den, hned jak vyskočili z postelí, museli vyrazit do lesa nasbírat tři velké nůše modrých trnek.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505005
Jediná hejkalka na světě Kouzelné bylinky byly zachráněny, život v lese se vracel pomalu zpět do starých kolejí. Hejkalové drželi své hlídky, víly sbíraly a sušily bylinky, aby bylo dost zásob na zimu, a Hejkalka se s Elvírou musela vrátit zpět do školy. Prožité dobrodružství však nešlo tak snadno zapomenout. Stále si o něm všichni hejkalové povídali. A Hejkalka litovala, že není mezi nimi. Zatímco jim babka Jedůvka vysvětlovala správné složení lektvaru přátelství, díky němuž lze poznat opravdového přítele, Hejkalka se toulala myšlenkami v lese. Chyběly jí noční hlídky i strašidelné historky hejkalů. A čím dál víc jí začínalo být jasné, že mezi víly nepatří. Třeba ve středu, když je Jedůvka zkoušela z přípravy lektvarů, se povedlo Hejkalce namísto borůvkového lektvaru na dobré trávení namíchat cosi, co svým zápachem připomínalo zkažená vejce. A co hůř, lektvar krásy připravila tak špatně, že z Elvíry udělala jednookého skřítka. Naštěstí jí podobu babka Jedůvka kouzlem vrátila zpátky. Další den měly mít víly velkou událost. Čekalo je totiž společné tančení při měsíčku. Zatímco všechny
100 Ukázka elektronické knihy