U dveří je zastaví hlas André Hotrupa. Všichni se automaticky zastaví a otočí se k posteli. „Nerozuměl jsem,“ promluví Torsen. „Říkám, že mi stejně nic z toho nedokážete,“ špitne Hotrup a provokativně se usměje. „Ani nemusíme,“ ozve se Torsen s úsměvem na tváři. „Máme nahrané tvoje přiznání!“ Pobídne své kolegy k odchodu. Doktor jako poslední zavírá dveře. „Přijďte zítra, dneska už to stačilo,“ řekne jim a odchází. U dalších dveří narazí na sestru, se kterou o něčem diskutuje. S pohledem na skupinku policistů mizí v pootevřených dveřích. Kjelsson semkne rty. Pohlédne na Torsena a poté na Braunsteda. „Čekal jsi, že se přizná?“ „Jo.“ „S tím nábojem sis to vymyslel.“ „Předpokládal jsem, že se chytne.“ Braunsted se zaculí. „Co?!“ reaguje na to Torsen. „Tady poručík tím chtěl dát najevo, že typy jako Hotrup jsou vážně vychcaný,“ vysvětluje Kjelsson. „Typy? Máte pro něho nějaké označený?“ „Jistě.“ Kjelsson přikývne. Slova se však ujímá poručík Braunsted. „Inteligentní vrah.“ „To jako, že je chytřejší než my?“ reaguje Torsen. „Výborně, seržante!“ usměje se kapitán. „Chápete velmi rychle.“ „Jestli to dobře chápu. Nestačí na něho obyčejná lež.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504966
„Spíše bych uvedl termín předpokládaná lež.“ „Možná jste mi to měl říct na začátku, šéfe a nezkoušel bych to s tím nábojem.“ „Neříkám, že to byla chyba. Zkusil jste to. Přemýšlíte, improvizujete. To se mi líbí. Policejní práce není jen o nastavených pravidlech, nebo zaběhnutých výslechových metodách. Máte svůj styl. Osobitého stylu si považuji, seržante,“ vysvětluje Kjelsson. Vážně mě pochválil, i když jsem to z něho nedostal? Diví se Torsen. „Děkuji, šéfe! Kapitáne!“ „Časem to z něho dostaneme,“ promluví Braunsted. „Je to jen otázka ega, které několikrát popíchneme.“ „A jakou roli v tom hraje ego?“ ptá se Torsen. „Každý člověk má ego a na každého funguje něco jiného,“ odpoví mu poručík. „I když narazíte i na jedince, na které funguje to samé!“ Kjelsson jen souhlasně pokyne hlavou. Především je to o zkušenostech, pomyslí si seržant. Před budovou nemocnice se poručík Braunsted loučí se svými kolegy z Vejle. „Budu vás informovat o zdravotním stavu zadrženého. Moji lidé ho budou hlídat 24 hodin denně. Jakmile to jeho zdravotní stav dovolí, převezeme ho do vězeňské nemocnice.“ „Rád jsem s vámi spolupracoval,“ promluví Kjelsson a podává mu ruku. Seržant Trosen ho krátce po něm následuje. S takovými policisty se skvěle spolupracuje, pomyslí si a vyrazí za svým šéfem. Ω
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504966
E45, na cestě do Vejle Seržant Torsen na místě spolujezdce začíná nahlas přemýšlet. „Opravdu věříte, že se časem přizná?“ „Vzhledem k tomu, že to nedělal proto, aby na sebe upoutal pozornost, jako se to často stává u sériových vrahů, nebude to zítra, ani za týden. Možná ani za rok. Za ty dvě úkladné vraždy dostane doživotí. A to, co jste řekl ohledně té kulky, na balistice by se dalo zjistit, z jaké zbraně byla vystřelena. Teď máme Hotrupovu zbraň. Vaše lež nebyla tak daleko od pravdy.“ „Pochybuji, že ho střelil svou zbraní a tu zbraň si nechal.“ „Braunsted určitě získá soudní povolení k prohlídce jeho bytu. Nikdy nevíte, co tam mohou najít.“ „Jako byste předpokládal, že tam něco zajímavého najdou,“ usměje se Torsen. „Ten chlápek není normální. O tom není pochyb. Nepředpokládám však, že by si schovával nějaké trofeje od svých obětí. Vzhledem k vraždám, které spáchal. Nicméně nevylučuji, že bychom u něho v bytě nemohli najít něco zajímavého.“ „Mohl jste požádat Braunsteda, aby nás k tomu přizval.“ „Nemyslím, že je to pro nás tak důležité. Náměstek Slogard bude rád, že jsme vyřešili vraždu Briana Nasvida. A rozhodně nebude nadšený, až se dozví, co byl ten chlap zač, ale případ jsme vyřešili. Díky vám, Torsene!“ „Byla to společná akce.“ „Nebuďte skromný, Torsene. Tohle je především vaše zásluha. Zřejmě si vás nechám.“ Oh!
Ukázka elektronické knihy