Nahoře na silnici se na nás vrhli dva vojáci na každého a spoutali nás. Došli dolů pro batohy. „Kde je ten třetí?“ zeptal se Zsoltán, když viděl tři batohy, ale jen dva lidi. „Který?“ zeptal jsem se. „Byli jste tři. Tak kde je ten zmetek, co střílel na ten vrtulník?“ „Jo ten. Aha, už vím. Tak ten už je dávno pryč. Pohádali jsme se a on odešel pryč,“ řekl jsem Zsoltánovi a ten mi dal ránu pěstí. Zatmělo se mi před očima. „No to určitě, to ti budu tak věřit. Pán je hrdina, co?“ řekl Zsoltán. „Ty svině, nech ho!“ zařvala Aniko a Zsoltán jí jednu ubalil také. Dva vojáci nás každého drželi a Zsoltán rozhodl: „Půjdou před autem na náves. Tam je vyfotíme, naložíme na náklaďák a odvezeme do Budapešti,“ pak se otočil na jednoho vojáka a říká: „Sedneš si na přední kufr auta. Natáhneš si samopal, a jestli se pokusí utéci, zastřelíš je. Ale to ti povídám, jestli něco neklapne, oni ti utečou, osobně tě zastřelím! Rozumíš?“ „Rozkaz soudruhu podplukovníku!“ řekl voják a učinil vše přesně dle přání podplukovníka Szaboa. Utíkali jsme s Aniko před autem. Naštěstí nejeli moc rychle. „Tak alespoň už víme, co znamenají pentle na plotech,“ řekl jsem Aniko se usmála: „Příště pentlové vesnice vynecháme.“ „Ale, proč? Zatkla tě horda nadržených vojáků. To je přece dle tvého přání,“ řekl jsem a Aniko dodala: „Zatím se to ale vyvíjí jinak, nežli bych si představovala. Uvidíme, ale, kam se to posune!“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504959
Oba jsme se rozesmáli. Běželi jsme spoutáni před autem a smáli jsme se. Dojeli jsme na náves. Bylo tam mnoho vojáků. Zsoltán vystoupil jako první. „Ty Zsoltáne, koukám, že jsi udělal kariéru i v novém režimu, co?“ řekl jsem mu. On se pomalu ke mně přitočil a povídá: „Tak poslouchej, frajere. Já si užil dost. Nemám ti co vysvětlovat. Seru na tebe. Zažil jsem mnoho. Válku ve dvou uniformách. Nejdříve jsem bojoval na straně nacionalistů, a pak to začalo vypadat bledě, tak jsem se stal odbojářem. Na poslední chvíli. To ti povídám. Pak přišel konec války a všichni byli proti komunistům. To se mi zdálo dobrý. A pak, když ve 49 roce komunisti definitivně vyhráli, nestihl jsem to včas odhadnout. Chyba, rozumíš? A skončil jsem. Rozumíš? Definitivně. Já, chlap v plné síle, v nejlepších letech, jsem musel vypadnout od válu, a to jenom proto, že jsem nebyl s komunisty.“ „Takže teď ses poučil a včas otočil kabát, že?“ konstatuji zjevný fakt. „Ale hovno. Teď jsem pochopil, že na jednotlivci vůbec nezáleží. Jistě, mohl bych být proti komunistům. Ale co z toho? Chápeš?“ „No to nechápu. Pokud vím, byl jsi dost proti nim a teď najednou…“ „Co teď najednou? Prostě jsem pochopil, že i když budu pro, i když budu proti, že se nic nezmění. Chápeš? Svět půjde dál. Jen jeden chudák buď bude mít spokojený život, nebo nespokojený. Kde jsou Američani? Proč nepřišli na pomoc? Protože na nějaké 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504959
Maďarsko kašlou! A když je světu ukradený osud Maďarska, myslíš, že jej bude zajímat můj osud? Ne nebude. Prostě nade mnou každý mávne rukou. Ať se zachovám tak, či tak. Už chápeš? Já ti říkal, že je všechno ztracený, ale tys to nepochopil. Prý, že chceš bojovat. No tak bojuj! Máš, co jsi chtěl. Já jsem na tom líp. Rozumíš?“ „No, moc ne.“ „No tak poslouchej, Jáne. Jaký je rozdíl mezi mnou a tebou? Já byl proti komunistům, ty taky. Komunisti vyhráli a já včas otočil. A ty ne. A výsledek? Tebe ještě letos zřejmě popraví a já za to, že jsem tě chytil, dostanu metál. Možná mě povýší a budu zpátky plukovník a možná ne. Koupím si automobil a budu trávit léto u Balatonu. Nebo v Sovětském svazu. A ty budeš mrtvý. Já budu souložit děvčata, mít milenky a ty budeš mrtvý. Ano, uznávám, ty budeš mít ty svoje „zásady“, ale k čemu ti jsou na šibenici?“ „Alespoň se za sebe nemusím stydět,“ odpověděl jsem mu. „A opět kecáš, a to dokonce dvakrát Jáne,“ vypálil mi do očí a plamenně pokračoval: „Ty jsi osobně sám byl u komunistů. Až pak, když tě vyhodili, prozřel jsi. Cha chá. Stydět by ses měl, protože jsi jim pomáhal v nejhorších letech. A potom, co já teď? Kdybych zůstal na svých názorech, jsem teď v base, čekám na smrt. Já včas pochopil. A otočil. Na poslední chvíli. To ti povídám. A proto jsem teď tady a ty jsi teď s pouty na rukách.“ „Ukázal jsi sovětům ve škole ten zadní vchod?“ zeptal jsem se. „Ty hovado. Nejenom že ukázal. Já jim o něm dokonce přímo řekl. Dal jsem jim plánky a varoval je, kde je a kde není obrana. Pochop to konečně už. Kdybych to neuděl já, oni by na to stejně 100 Ukázka elektronické knihy