vynadíval, odvedla ho Keren do zákoutí k vysílající videxové stěně. Tady, chránění clonou hudby, můžou mluvit. Ovšemže jen šeptem, protože draci mají citlivý sluch. Arri jí toho potřeboval tolik říct. Ale při pohledu na její krásu a na její radost z jeho přítomnosti nedokázal udělat nic jiného než položit ji na otoman. Jak ji líbal, jak jí vyhrnoval šaty a plný potřeby se tiskl boky k jejímu klínu, toužil ji celou obklopit. Ochránit. Přivlastnit si ji tím nejtěsnějším způsobem, co existuje. Až když spolu potom leželi, unavení, zadýchaní a nasycení, všiml si, že se její prsty, kterými ho hladila v zátylku, křečovitě třesou. „Co je, sluníčko?“ vydechl. „Dorreson ví, že se s někým scházím. A taky ví, že to není drak.“ „Jak?“ „Mám na tobě tvou vůni. Řval, že jsem přímo nasáklá.“ „Kruciš,“ hekl Arri. S dokonalým dračím sluchem počítal, ale jaksi zapomněl na čich. Hlavně, že jen díky vůni ho Flebussion už jednou usvědčil – tehdy v Chřtánu. „Ječel na mě,“ pokračovala, „že zatímco on byl na misi, já se tu kurvila s nějakým prašivým dvounožcem. Naštěstí tu otec právě hostil delegaci zbrojařů. Byli mezi nimi skollové, wemurové, brůssové i lichové. Dorreson se může uřvat vzteky, protože už odletěli. To, že jsem právě teď s tebou, je v pohodě, protože pach přetrvává i několik týdnů. Ale výhledově…“ Vzal do dlaně její zápěstí, protože na hladké perlově bílé kůži našel šedé modřiny. Keren se jako poloviční dračice léčila extrémně rychle. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504945
Z toho usoudil, že před několika hodinami vypadaly mnohem hůř. Vztek mu zatemnil zrak. Už to dál nesnese. Pomalu se z ní zvedl. „Musím jít,“ zaskřehotal. „Ne,“ sykla a znovu ho strhla na sebe. „Myslíš, že nevím, co máš v plánu? Nedovolím ti to!“ Jasně, že chtěl Dorresona zabít. Okamžitě! „Slíbil jsi, že počkáš, než Rawantes dokončí úkol,“ šeptala a oči se jí horečnatě leskly. „Když teď proti Dorremu vyjedeš, všechno se rozsype! Otec ho sice moc nemiluje, ale navenek by ho podpořit musel. Je jeho pravá ruka.“ Arrimu se zatmělo před očima. „Ještě řekni, že je ti toho křupana líto!“ zasyčel. „Možná, že se ti líbilo, jak se kolem tebe dnes motal. Když se do sebe pustíme, ty vlastně nemáš co ztratit. Buď přežije on, nebo já. Tobě vždycky zbude vítěz.“ „Jsi blbec,“ zachrčela a skulila ho ze sebe, až dopadl s mohutným zaduněním na zem. „Měl bys jít,“ řekla tak chladně, až ho bodalo u srdce, „než někoho napadne mě zkontrolovat.“ Došlo mu, že to přehnal. Samozřejmě, že má Keren co ztratit. Kdyby ho Dorreson v souboji zabil, okamžitě by tím získal právo na svatbu s Keren. Ysyanův život by potom nestál za vědro špinavé vody. Váhavě si klekl a natáhl se pro její ruku. Otíral se rty o vnitřní stranu jejího zápěstí. Pásl se pohledem na jejím nahém těle. Její pleť zářila jako perly. Přecházel mu z ní zrak stejně, jako když ji viděl poprvé, ozářenou raním sluncem v hradní bylinkové zahradě. „Nikam nepůjdu,“ zachraptěl, „dokud jsi na mě naštvaná. Omlouvám se. Mám 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504945
nervy nadranc. Není to snadné dívat se na vás dva jako na pár. Je těžké vídat syna, jenom když spí. Miloval jsem ho, ještě když byl ve skořápce. Jak mám sakra snášet, že ho vychovává chlap, který ho plánuje zabít?“ Posadila se, pátravě si ho prohlédla. „Vážně máš nervy nadranc, co?“ Vzápětí nadskočila, jako by si až teď na něco vzpomněla. „Děláš si starosti kvůli tomu přepadení na Maharáví? Vlastně jsem o tom s tebou chtěla mluvit hned, jak jsi přišel.“ Okamžitě toho využil a znovu se vydrápal k ní nahoru. „Přeprogramovaní rekruti Chřtánu pozabíjeli dva vojenské oddíly a vybili osazenstvo jednoho z krytů,“ procedil skrze zuby. „A unesli mého synovce a neteř a další děti a k tomu mou prostřední sestru. Těhotnou! Její manžel z toho zešílel. A to není všechno. Od Aliance jsme dostali zprávu, že celý Mizeon je zabalený v kvederické síti a přístupu ze subprostorální úrovně brání nulové pole. Naši chystají nějakou akci, i když netuším, jak se tam chtějí dostat.“ Ale ano, tušil to. Flebussion zmínil, že se do toho vloží Aliance. A oni už způsoby, jak ty bariéry překonat, mají. Ale bylo lepší to Keren neříkat. Co neví, nemůže nikomu mimoděk říct. „Zítra odcházím na Maharáví,“ pokračoval. „Na Mizeonu se teď roztahují raisi a obecní. A já jsem byl dva roky otrokem a žil jsem mezi nimi. Chce se po mě, abych arcidémony vybrané do mise proškolil, jak tam zapadnout. Za tři dny se vrátím. Každou minutu, co tam budu, budu myslet na tebe a Ysyho. Štve mě, že nemůžu pro sestru a ty děti udělat
100 Ukázka elektronické knihy