Romek po její třetí návštěvě pochopil, že ta paní s hlubokým a trošku zastřeným hlasem je jeho andělem a dal jí velikou, uslintanou psí pusu. Teď už to nebude jen hodinová procházka, sáček piškotů a další čekání v útulku. To by mu paní nechala erární obojek a šňůru. Adéla si nebyla jistá, ale do přepravky s měkkou červenou dekou se nechala naložit bez odporu. Doma jim jejich nová paní připravila pelíšky, misky na vodu a potravu, hračky a Adéle kočičí věž s místy na kočičí drápání a houpání a báječné hry a jednou schovávačkou, kdyby ji psí packy příliš utahaly a chtěla mít chvíli klid. V předsíni stál úplně nový kočičí záchodek, ale oba mohli i ven, na zahradu. Stačilo postavit se ke dveřím a zamňoukat, nebo štěknout. Kočka a pes jako oheň a voda, jistě. Ale ne tam, kde spolu rostou a kde do jejich světa vstupuje moudrý a milující člověk. Ani jejich paní netušila, jak rychle si je oba zamiluje a oni ji. A skoro zrovna tak rychle se stali parťáky na život a na smrt oni dva. Paní začala kotěti říkat familiárně Ádo, nebo Aduš a Romek zůstal Romkem. A samozřejmě Romečkem, když správně reagoval na povel, nebo když leželi všichni tři na pohovce a paní jim hladila kožíšky. To pak Aduš vždycky předla, až se chvěla a Romek, oči zavřené, pískal štěstím. Paní však oběma stanovila jasná pravidla. Tak to má přece být. Už proto, že nemilovaný, nevychovaný pes může být nebezpečný a kočka, která vám nevěří a skáče vám drápy proti obličeji, také není to, co chcete. Áda byla vykastrována, protože koťata, která nikdo nechce, nekončí většinou dobře a Romek se brzy naučil, že na Sedni má sednout a na Zůstaň zůstat na vykázaném místě. A nejraději slyšel Volno, běž si! To jej paní odepla ze šňůry a mohl běžet, kam chtěl. Samozřejmě i tahle svoboda měla limity, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504944
nesměl se prát s jinými psy, honit kočky, cyklisty a zvěř v lese a musel na přivolání K noze!, nebo Ke mně! všeho nechat a přiběhnout. Však se to vyplatilo, protože když se neloudal, následovala pochvala, pohlazení a dostal něco dobrého. Potom si Pavlova maminka přečetla několik knih o ptácích a jejich chovu, obešla několik výstav, vyslechla rady zkušených chovatelů a koupila párek papoušků, kterým se říká amazoňan. Ptačí slečna dostala jméno Henrieta a ptačí kluk se jmenoval Harlekýn. A jednoho dne přivezla firma malou voliéru a postavila ji do haly v přízemí a další, velkou, postavili ti šikovní chlapi na zahradě. Ptáci napřed pobyli v hale a potom, až bylo dost teplo i v noci, se mohli proletět venku. Venkovní voliéra zabírala celou jednu stranu zahrady a končila dřevěným domečkem, ve kterém měla paní zásobu potravy pro ptáky, pracovní oděv a nářadí na čištění a jednu starší židli pro sebe. Když vešla do domečku, vždycky za sebou zamkla přídavný zámek a teprve potom otevřela voliéru. Ptáci nemohli uletět a nemohl je vypustit nikdo, kdo by nečekaně vešel, kdyby bylo zavřeno jenom na kliku. A ta židle? Paní někdy ve voliéře proseděla půl dne, když bylo hezky. Navykla tím ptáky na svoji přítomnost a četla si tam oblíbené knihy. Chvíli četla, chvíli pozorovala papoušky a jejich krátké tiché vzájemné povrkávání ji uklidňovalo. Zvykli si i na Romka a Ádu. Ti samozřejmě dovnitř nesměli, ale někdy papoušky pozorovali celé hodiny. A Romek se osvědčil i jako zdatný hlídač a ochránce, když ještě povyrostl a zesílil. Jakýsi nenechavec papoušky vyslídil a zkusil, jestli pletivo i dveře drží. V tom okamžiku měl rozzlobeného Romka za zády a paní stačil jediný pohled. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504944
„Když zůstanete stát a nepohnete se, nic vám neudělá,“ řekla a zavolala policii. Koupila totiž psovi i venkovní boudu a dokud nebyla zima a chtěl, měl na vybranou. I když v noci byl i v létě nejraději v domě. Jako v případě papoušků, tak Pavlova maminka postupovala i u zařízení akvária. Přečetla si pár knih, šla na několik prodejních výstav, mluvila se zkušenými matadory akvaristiky a pak se teprve rozhodla. Odborná firma jí postavila veliké akvárium, do skříně pod ním umístila filtrační techniku, ohřev vody a vzduchování a paní si od chovatele přivezla šest nádherných terčovců. Protože jsou to dost velké ryby a potřebují velmi teplou vodu, ve které většina jiných ryb nevydrží, zůstalo jen u nich. Věděla, že s jejím domácím zvěřincem bude dost práce, že bude pospíchat ze zaměstnání, aby vyvenčila Romka, ale to právě chtěla. Mít doma krásné živé bytosti a starat se o ně tak, aby se měly co nejlépe. Tak, jako se starala o rodinu. Romek dospěl a byl z něj krásný pes. A měli se moc rádi. Paní se s ním nebála vyrazit na procházku ani v noci, po filmu, na který se celý týden těšila. Měl rád děti a všechny lidi. Když se mu ale někdo nelíbil, dal to najevo jasně a srozumitelně. Pětatřicetikilový kříženec staforda a patrně nějakého lehčího ovčáckého psa by v nebezpečí nezaváhal. Tím spíš, že spolu chodili cvičit poslušnost a obranu. Paní si tím dost výrazně zlepšila kondici a z Romka byl skvělý pes. Ona navíc poznala jiný svět, nové lidi a našla mezi nimi několik opravdových přátel. Pavel a Jiří spojili své odbornosti a rok a půl se věnovali ortopedii seniorů. Je specifická, protože opotřebovaný pohybový aparát je jiný, než u těch mladších a mladých. Přitom trpí úrazy, které by je bez 100 Ukázka elektronické knihy