JULIA JAMESOVÁ
Vešla do svého pokoje a cítila, jak ji zaplavuje prázdnota. Políbil ji tak, jak si nikdy ani ve snu nepředstavovala. Ten polibek ji rozpálil až v samotném středu těla. A pak ji odstrčil. Jeho odmítnutí jí znělo v hlavě s třeskutou platností. „Tohle byla chyba.“ Rosalii unikl z hrdla první vzlyk. Xandros stál na terase svého bytu a zíral na ozářenou Akropoli, ale ve skutečnosti ji neviděl. Poslouchal ozvěnu svého vlastního hlasu. „Tohle byla chyba.“ Sevřel zábradlí, až mu zbělely klouby. Thee mou, taková chyba! Stálo ho to veškerou sílu, aby ji poslal do toho pokoje a odešel k výtahu. Každým krokem se chtěl obrátit, vběhnout za ní a – Ne! Vůbec na to nemysli! Opovaž se si to představovat! A ze všeho nejmíň… Roztřeseně se nadechl. Byl blázen, když si myslel, že ji zvládne doprovodit k pokoji a dokáže odolat tomu pokušení. Nechtěl se s ní ještě rozloučit. Chtěl jejich společný čas protáhnout, co nejvíc to bude možné. A taky mnohem intimnějším způsobem… Ne! Opět zamířil do těch nebezpečných vod. Zatnul čelist a znovu obnovil svoji sebekontrolu. Toho večera už podruhé, po tom, co si dovolil to sladké potěšení z polibku. Prozradilo mu to, že jakýkoliv jejich další kontakt bude jako škrtnout zápalkou. Musí se kontrolovat, dokud… Což se stane už brzy. Zítra večer… jim začínají líbánky. Bude to první den jejich manželství a Rosalie bude konečně jeho. Nechal se prostoupit tím příjemným ryze mužským pocitem, který se teď objevoval pokaždé, když jen pomyslel na tu úchvatně lákavou ženu, která už bude brzy – ach, tak brzy – celá jeho. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504906
V ŘECKU, A BEZ VINDRY
A do té doby… Zavřel za sebou balkonové dveře a odkráčel do ložnice, přičemž si cestou rázně strhl kravatu a sundal manžetové knoflíčky. Zalesklo se mu v očích. Do té doby se musí o dnešní zmařenou vášeň postarat klasickými prostředky. Zamířil rovnou do koupelny. Byl čas na sprchu. Velmi studenou sprchu. Rosalie fascinovaně zírala, jak helikoptéra začala klesat k zemi, a znovu se jí zmocnila stejná radost, jako když jí Xandros těsně po svatbě oznámil, že ji bere na líbánky na svůj soukromý ostrov. Vůbec ji nenapadlo, že by mohli mít líbánky. Ne, když uzavřeli pouze účelové manželství. Ale pak si uvědomila, že je to stejné jako s tím, proč musela nosit ten přenádherný diamantový zásnubní prsten. A dnes k ráno k němu po krátkém, jednoduchém obřadu v řečtině s anglickým tlumočníkem přidala i nezdobený platinový kroužek. Měli ukázat světu a jejímu otci, že jsou skuteční novomanželé. Proto byla vděčná, že to proběhne na Kallistris, daleko od zvědavých lidí, kteří by se mohli ptát, proč se nechovají jako zamilovaný pár. Oči jí na okamžik potemněly, ale rychle ty nevítané myšlenky zahnala. Včerejší noc byla… obtížná. A to bylo ještě slabé slovo. Ale v těch několika probdělých hodinách se s tím smířila. Musela. Xandros ji políbil – doslova ho o to prosila pohledem a zaplavilo ji obrovské ponížení, když si vybavila jeho slova. Litoval toho. A ona dostala svou lekci. Odteď už bude jen taková, jakou ji chtěl mít – veselá, přátelská, vděčná, nadšená… Došla jí přídavná jména, ale to na věci nic neměnilo. Ten muž prohlásil, že líbat ji byla chyba. Rychle 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504906
JULIA JAMESOVÁ
znovu vyhlédla z okénka a pozorovala stále se přibližující malý ostrůvek. A pak už dosedli na malý heliport těsně u pobřeží. Xandros vyskočil ven, poděkoval pilotovi a Rosalie ho následovala. Byla moc ráda, že se ještě před odletem stihla v hotelu převléknout ze svatebních šatů do lněných kalhot a vzdušné halenky. Xandros vyměnil svůj klasický pracovní oblek za bavlněné kalhoty a volnou košili. I tak vypadal neobyčejně krásně. „Pozor na vrtuli!“ varoval ji, když společně spěchali se skloněnými hlavami k okraji heliportu. Jakmile se stoj vznesl, Xandros se k ní obrátil. „Vítej na Kallistris,“ řekl a doprovodil to hřejivým úsměvem, ze kterého jí poskočily vnitřnosti. Pak už se oba zahleděli k přijíždějícímu džípu. „Ach,“ vydechl Xandros potěšeně. „To je Panos.“ Věkem ošlehaná tvář místního správce se roztáhla do širokého úsměvu, když ho Xandros představil. Ještě předtím ji stihl varovat, že neumí moc anglicky, ale jeho žena, Maria, mluví plynně. „Kalimera,“ pozdravila nesměle Rosalie. Dostalo se jí rázného potřesení rukou. „Kyria Lakaris!“ zvolal Panos a byl vůbec prvním, kdo ji tak nazval. Budu si na to muset zvyknout, pomyslela si. Stejně jako na společné soužití s Xandrosem… ale pouze jako přátelé, nic víc. Odtrhla od něj oči a doufala, že časem její intenzivní pocity díky jeho neustálé přítomnosti ochabnou. Že si na něj zvykne. Rychle nastoupili do džípu a Xandros cestou rozmlouval s Panosem, zatímco Rosalie na vymleté cestě pevně svírala boční rám, aby to s ní tolik neházelo. Objeli skalnatý mys a ona ohromeně vykřikla. 100 Ukázka elektronické knihy