KONIPAS BÍLÝ Motacilla alba VELIKOST: cca 16–19,5 cm HMOTNOST: cca 14–22 g U NÁS: březen až září, v malém počtu zimuje HLAS: především silné a zřetelné „cilipp“; zpěv: švitořivý
NEJEN U POTOKA Německé jméno „Bachstelze“ je poněkud zavádějící, protože se nevyskytuje pouze u potoka („Bach“ = potok), ale i ve všech možných prostředích, kde široko daleko nenajdete žádnou vodu. U tekoucí vody je dokonce typičtější konipas horský. Konipas bílý tedy sídlí v otevřené kulturní krajině, s oblibou v selských usedlos tech, v průmyslových oblastech nebo také na sportovních hřištích. Objevuje se dokonce i na horách. Italský název „ballerina bianca“ je tedy výstižnější a mnohem hezčí. V češ tině se jedná o ptáka, který „pase koně“, vyskytuje se často v jejich blízkosti a živí se hmyzem, jenž na nich parazituje. VLNITÝ LET Konipas bílý dokáže upoutat pozornost. Elegantně cupitá a ustavičně pohupuje ocasem. Vyznačuje se typickým vlnitým letem v nápadných hlubokých obloucích. TYPICKÉ ZNAKY Přibližně velikosti vrabce, ale štíhlejší a s výrazně delším
ocasem. Svrchní strana je šedá, spodina bílá s rozsáhlou černou náprsenkou a černým hrdlem. Nad bílým obličejem ho zdobí černá čepička, která je u samečka ostře ohraničená od šedého hřbetu, zatímco u samičky je přechod měkčí. Vnější okraje ocasu jsou bílé. Mláďata a dospělí ptáci v prostém šatu (malý obrázek) mají bílé hrdlo. PODOBNÉ DRUHY Mladý konipas horský (viz str. 190). Liší se žlutými spodními ocas ními krovkami a jednobarevnou světlou spodní stranou těla.
94 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504887
PŘEDMĚSTÍ / VESNICE – PTÁCI, KTERÉ URČITĚ UVIDÍTE
ŠOUPÁLEK KRÁTKOPRSTÝ Certhia brachydactyla VELIKOST: cca 12–13,5 cm HMOTNOST: cca 7–11 g U NÁS: celoročně HLAS: krátké a jasné „týt“, často v řadě „tytytyt“; zpěv: tichý a krátký, stereotypní „týtýtyteroitt“ MASKOVÁNÍ Za žádnou cenu nebýt nápadný! Touto zásadou se řídí šoupálek krátkoprstý. Díky peří v barvě kůry se perfekt ně hodí pro život na kmeni stromu. Tam se nachází říše tohoto malého zpěvného ptáka. Šoupálek šplhá ve spirálách nahoru po kmenech stromů a pátrá po drobném hmyzu nebo pavoucích, kteří se ukrývají v borce. Také tenký a tichý hlas odpovídá jeho život nímu mottu. Přesto šoupálka častěji slyšíme, než vidíme. Není divu, když nosí maskovací outfit! MOTÝL Příležitostně však šoupálek krát koprstý překoná sám sebe. Když se v jeho blízkosti objeví nějaký atraktivní létající hmyz, stane se ze šoupálka najednou elegantní motýl, který se ho v krátkém třepotavém letu vydá ulovit. Poté se vrátí zpět na svůj strom. TYPICKÉ ZNAKY Menší než sýkora a pod saditý. Má silný opěrný ocas. Relativně dlou hý a špičatý zobák je mírně zahnutý dolů. K vnějším znakům dále patří svrchní strana v barvě kůry a bělavá spodina těla, často s vybledlými hnědavými boky. Na křídlech se nacházejí světlá, rovnoměrně odstupňovaná políčka. PODOBNÉ DRUHY Je extrémně obtížné rozeznat ho od šoupálka dlouhoprstého (viz str. 97). Ten má kratší zobák, zřetel ný, čistě bílý nadoční proužek, bílé boky a nepravidelně odstupňovaná světlá políčka na křídlech. Nejlepší rozlišovací znak však představuje hlas. Projevuje se slabým volá ním „srí“, zpěv má klesající kudrlinku „sirr huitirr uit“.
95 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504887
JAKO DVOJČATA Snadno zaměnitelné druhy HLAVNĚ NEZOUFEJTE! Vyobrazené druhy vypadají skutečně zatraceně podobně a liší se často pouze nuancemi v barvě opeření, ve velikosti nebo také v neopeřených částech těla, tedy v podobě zobáku a nohou. Spolehlivý poznávací znak však zpravidla představuje hlas. Zde naleznete několik tipů, jak jednotlivé ptáky rozeznat. BUDNÍČEK MENŠÍ Phylloscopus collybita
BUDNÍČEK VĚTŠÍ Phylloscopus trochilus
Má nenápadné, nevýrazné opeření a tmavé nohy. Špičky křídel jsou kratší (viz str. 92).
Pyšní se zářivějším a živějším opeřením. Má světlé nohy. Špičky křídel jsou delší (viz str. 130). Zaměřte se na porovnání zpěvu!
SÝKORA BABKA Poecile palustris
SÝKORA LUŽNÍ Poecile montanus
Postrádá světlou skvrnu na křídlech. Má malou, jasně ohraničenou skvrnu na bradě. Leskne se jí vršek hlavy (viz str. 126).
Na křídlech se nachází světlé políčko. Má větší, nejasně ohraničenou skvrnu na bradě. Vršek hlavy se neleskne. Má „býčí šíji“.
DROZD ZPĚVNÝ Turdus philomelos
DROZD BRÁVNÍK Turdus viscivorus
Menší než kos černý. Vyznačuje se skvrnami na hrudi ve tvaru šipek. Na hrudi má často nažloutlé základní zbarvení (viz str. 123).
Největší drozd, výrazně větší než kos černý. Na hrudi a často i po jejích stranách má tmavé kulaté skvrny (viz str. 140).
HAVRAN POLNÍ Corvus frugilegus
VRÁNA ČERNÁ Corvus corone
Dospělý havran polní má světlou a holou bázi zobáku. Zobák je špičatý, dlouhý a úplně rovný (viz str. 64).
Má tmavou a opeřenou bázi zobáku. Zobák je silnější, tupější, s dolů zahnutou špičkou (viz str. 36).
RÁKOSNÍK ZPĚVNÝ Acrocephalus palustris
RÁKOSNÍK OBECNÝ Acrocephalus scirpaceus
Vizuálně ho lze obtížně rozeznat. Má zelenavé opeření na hřbetě a delší zobák. Hlava je kulatá.
Opeření na hřbetě má teplý hnědý odstín. Zobák je kratší, hlava špičatější. Zaměřte se na porovnání zpěvu (viz str. 188)!
96 Ukázka elektronické knihy