98
Kapitola devátá peníze za celý týden,“ zabručel „MělaPaulsisa odnalilnichsi vzít další pastis. „O takovém nesmyslu
jsem v životě neslyšel. Zrušit dovolenou kvůli zlým snům.“ Adèle zamračeně sledovala, jak do sebe manžel lije už třetí apéritif. „Musím říct, že mi to taky připadá trochu přitažené za vlasy,“ řekla a otočila se k Amy. „Možná hledali nějakou záminku, aby mohli jet domů.“ „To si nemyslím. Chudák Eva byla opravdu vyděšená. Jen doufám, že se o tom nikdo jiný nedoslechne, hlavně ta reportérka, nebo už nebudu mít žádné další hosty.“ Amy těšilo mít večer v domě přátele, ačkoli Paul byl nesvůj a choval se popudlivě. Neustále bubnoval prsty do opěrky pohovky a nervózně se v místnosti rozhlížel. Adèle si zase roztržitě pohrávala s dlouhým perlovým náhrdelníkem a zdálo se, že je myšlenkami jinde. Měla na sobě elegantní modré šaty, nejspíš kvůli tomu, že Amy pozvala i Fabiena a Claudine. Ona i Paul si zřetelně oddechli, když jim pověděla, že ti dva nepřijdou a nakonec budou večeřet jen tři. „Proti panu vévodovi nic nemám,“ podotkl Paul. „Nejspíš je v pohodě, ačkoli nevím, o čem bychom u večeře asi tak mluvili. Zato slečna Loubierová, to je jiná věc. Čistě mezi námi, přijde mi, že už samu sebe vidí jako budoucí vévodkyni.“ Nejspíš proto, že jí brzy bude, pomyslela si Amy. Ze zahrady přiběhla štěkající Michka. „Nezmínila ses, že sis koupila pejska,“ řekl Paul a sehnul se, aby štěně pohladil.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504812
99
M A R I E
L A V A L
•
T A J E M S T V Í
S Í D L A
B E L L E F O N T A I N E
„Je to fenka, dal mi ji Fabien,“ vysvětlila Amy. „Přinesl mi ji den po té vloupačce.“ Paul hvízdl přes zuby. „Dal ti jednoho ze svých cenných loveckých psů? Páni! To od něj bylo moc hezké. Pes ti bude dělat společnost. Nejspíš se tu teď sama trochu bojíš, zvlášť po té krádeži a příhodě s náměsíčností.“ Amy potřásla hlavou a vzdychla. „Udělala jsem ze sebe úplného blázna.“ „Ovšemže ne,“ ozvala se vlídně Adèle. „Nemůžeš za to, žes ve spaní chodila po lese.“ „Takže na příští hon neplánuješ další představení?“ „Snad už k ničemu takovému nedojde… Děsí mě pomyšlení, že jsem v noci otevřela přední vchod, šla do lesa a nic z toho si nepamatuju.“ Amy se zamyšleně sehnula a podrbala Michku na hlavičce. „Doufám, že by mě tenhle pejsek probudil, kdyby se to opakovalo.“ Ze dvora se ozval rámus motoru. Auto zastavilo, někdo vystoupil a zabouchl dvířka. Michka se rozštěkala a vyběhla ven. Kdo by to v tuhle dobu mohl být? Amy udiveně vyšla za štěnětem do chodby. Byl to Fabien, oblečený v tmavě šedých plátěných kalhotách a bílé košili. Nesl láhev šampaňského. „Jejda, dobrý večer. Nečekala jsem vás. Claudine říkala, že toho máte hodně a nepřijdete.“ Přimhouřil tmavě zelené oči do štěrbin. „Claudine se spletla.“ Podal Amy šampaňské. „Doufám, že nejdu příliš pozdě.“ „Vůbec ne. Prosím, pojďte dál.“ Otevřela dveře dokořán, absurdně šťastná, že ho vidí, a velice ráda, že přijel sám. Šel za ní do kuchyně, kde právě Adèle vytahovala z trouby nahřáté talíře. Tvářila se překvapeně. „Dobrý večer, pane vévodo.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504812
100
M A R I E
L A V A L
•
T A J E M S T V Í
S Í D L A
B E L L E F O N T A I N E
Usmál se. „Odteď už žádný pan vévoda. Prosím, říkejte mi Fabien.“ Paul a Adèle byli zpočátku trochu nervózní, ale když Fabien pro pobavení vyprávěl veselé historky o slavných hostech Manoir Coste, brzy se uvolnili. Vyjádřil Paulovi účast ohledně propadu ve stavitelství, probral s Adèle místní klevety a pochválil všechny chody, které jim Amy přichystala. „Tak dobrý jablečný koláč jsem už dlouho nejedl,“ prohlásil a odstrčil prázdný talíř. Amy se zasmála. „Pochybuju. Máte v Manoir Coste vynikajícího šéfkuchaře.“ „Aha, málem bych zapomněl…“ Fabien zašátral v kapse košile a vytáhl kus papíru popsaný elegantním písmem. „Recepty – na briošky a crème brûlée, které vám tak chutnaly,“ vysvětlil. „S poklonou od šéfkuchaře.“ Pohlédla mu do očí. Už se neusmíval. Stejně jako tehdy při loveckém plesu se na ni díval, jako kdyby v místnosti osaměli, ona byla nejkrásnější ženou světa a na nikom jiném nezáleželo. Amy ale věděla, že to tak není. Fabien má přítelkyni a Claudine je stokrát atraktivnější, než kdy může být ona. Je hloupé, nedospělé a jednoduše nesprávné být z toho celá pryč. A vůbec, v jeho pohledu se neskrývá nic mimořádného, jen se jí to zdá. I kdyby, nemá právo ji okukovat. Nazlobená sama na sebe odstrčila židli a prohlásila, že uvaří kávu. „Dobrý nápad. Rozdělám v obýváku oheň v krbu,“ řekl Paul. „Doufám, že ještě máš trochu toho likéru, co ti dal Verdier.“ Adèle se na manžela zamračila, zjevně už vypil víc než dost. Nic ale neřekla. „Jak se daří vašemu podnikání?“ zeptal se Fabien, když Amy přinesla do pokoje tác s konvicí kávy a šálky. Bezděky si povzdechla.
Ukázka elektronické knihy