102
OD OKUPACE K PŘÁTELSKÉ POMOCI
bolševiky, kteří „v těžkém revolučním zápase“ dokončili očistu strany a hospodářského aparátu od „balastu“. Tuto inspiraci označil za stále platnou v boji proti „třídním nepřátelům“ roku 1969.171 Tradiční zásluhy Sovětského svazu byly doplněny o „přátelskou pomoc“ z roku 1968. Na shromáždění v Domě důstojníků Sovětské armády v Olomouci se sešli tajemníci Severomoravského krajského výboru KSČ, sovětský konzul z Brna, nově dosazený rektor Univerzity Palackého František Gazárek i zástupkyně Leninského svazu mladých. Ve svém projevu už vedoucí severomoravský krajský tajemník Leopold Kovalčík mohl v souvislosti s rokem 1968 otevřeně hovořit o kontrarevoluci a „smrtelném nebezpečí pro socialismus“ a uzavřít lapidárním hodnocením: „Vstup vojsk na naše území byl aktem bratrské internacionální pomoci v hodině dvanácté. Zabránil rozpoutání bílého teroru.“172 V rámci několikadenních listopadových oslav předal předseda městského národního výboru František Řeháček pamětní medaile města Olomouc několika sovětským důstojníkům a útvarům. A v Trutnově u příležitosti oslav VŘSR kladli věnce a drželi projevy u přemístěného tanku funkcionáři okresu ruku v ruce se zástupci sovětské posádky. Tato ceremonie rovněž opět oživila otázku umístění strženého tanku a otevřela dilema, zda tank na novém místě slavnostně odhalit, jak si někteří přáli, či nikoliv. Ukázalo se, že zástupci sovětské posádky s novým umístěním „nesouhlasí a trvají na vrácení zpět na původní místo“.173 Pro slavnosti roku 1969 se ovšem museli spokojit s tímto provizoriem. Ostře sledované oslavy říjnové revoluce v okrese přesto proběhly pro organizátory vcelku uspokojivě. Přímo v Trutnově se průvodu, kladení věnců a projevů místních funkcionářů i zástupce sovětské posádky účastnilo asi sedm set lidí, což prý bylo nejvíce za posledních pět let. Bylo zřejmé, že tento každoroční rituál je opět na vzestupu. Menší incidenty byly označeny za víceméně ojedinělé provokace – několik stržených sovětských vlajek, při projevech „někteří mladí vzadu rušili“, studenti Lesnické střední školy v Trutnově odmítli hlasovat o odeslání pozdravného dopisu na sovětské velvyslanectví a „tvářili se, jak by to tam nepatřilo“. V Žacléři jistý občan při referátu stranického funkcionáře „vykřikoval na celý sál Fuj“, jiný napadl ve vinárně majora sovětské posádky a v pobočce Federace dětských a mládežnických organizací ČSSR vyhodili pozvánky na představení sovětského souboru do popelnice. Za nevhodný byl označen projev funkcionáře v Úpici, který nepoužil „hodnotný referát“, pro tyto účely speciálně připravený, odchýlil se od žádoucí aktualizace a zaměřil se pouze na „údobí zrodu VŘSR, vůbec se nezmínil o loňském roce, vzdání díků Sovětskému svazu“.174 Do tohoto období spadá i počátek masového rozvoje Svazu československo-sovětského přátelství. Jeho obnova se uskutečňovala prostřednictvím výzev v tisku i individuálních návštěv, a hlavně zakládáním závodních odboček, často za účasti
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504770
OD OKUPACE K PŘÁTELSKÉ POMOCI
103
příslušníků Sovětské armády. Změny, ke kterým došlo na úrovni celozávodních výborů KSČ velkých olomouckých podniků, se brzy projevily institucionalizací nadstandardních vztahů vybraných funkcionářů se sovětskými důstojníky, právě ve formě zakládání odboček SČSP. Nově ustavený Celozávodní výbor KSČ národního podniku Sigma Olomouc prosadil na mimořádné podnikové konferenci v září 1969 usnesení, jímž se zavázala odstranit z funkcí nositele „pravicových a protisovětských tendencí“, provést pohovory s vedoucími pracovníky, obnovit odbočku SČSP a navázat družbu se sovětskou posádkou.175 Zakládající schůze odbočky Svazu československo-sovětského přátelství v podniku s volbou výboru se za přítomnosti zástupců sovětské posádky nakonec konala až v únoru 1970, ale ihned se začalo projednávat navázání družby s některým olomouckým sovětským útvarem. Když ředitel podotkl, že do podniku „dochází Kiril Vasil, který navrhoval uskutečnění družby s kasárnami Prokopa Holého“ v Olomouci, volba byla jasná. V příštích měsících už se formulovala „družební dohoda“.176 Byla podepsána v předvečer výročí osvobození 8. května 1969. V úryvcích zveřejněných v podnikovém časopise se psalo o rozvoji vzájemných „společenských, politických, kulturních vztahů“. Obě strany se zavázaly zorganizovat několikrát do roka společnou besedu, uspořádat
Vasil Biľak v Milovicích v listopadu 1969 / foto Jiří Karas, ČTK
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504770
104
OD OKUPACE K PŘÁTELSKÉ POMOCI
vzájemné sportovní utkání, výlety a koncert pro příslušníky družebního útvaru, zajistit na pionýrské tábory besedu o osvobození Sovětskou armádou, pozvat ženy z vojenského útvaru na setkání s pracovnicemi závodu. 177 Součástí smlouvy byla také vzájemná hospodářská „výpomoc“, která už ovšem nebyla blíže specifikována. Na skutečnost, že pod společensko-politický pojem družby se mohou vejít i čistě materiální zájmy, se veřejně příliš nepoukazovalo. Nicméně v rámci Svazu československo-sovětského přátelství se už v té době běžně hovořilo o zlepšování podmínek pobytu příslušníků sovětských posádek. Na zástupce okresních svazových organizací v tomto směru apeloval tajemník Ústředního výboru SČSP Jan Němec: „Udělejme vše pro to, abychom jim vynahradili ... vzdálený domov, rodné i přátele (sic), pomohli v jejich těžké službě a vše dobré, co udělali, opláceli nadále už jen dobrým.“178
„ Ne v i n né dě t s k é h l a v ič k y “ Dosavadní neformálně pěstované vztahy jednotlivců se sovětskými komandaturami se zúročovaly i v oblasti, na které si chtěli sovětští propagandisté dát obzvlášť záležet. Učitelka Základní školy v Javorníku Klára Kožuchová a ředitelka Základní školy v Žulové Emilie Blehová na Jesenicku spolupracovaly se zástupci Sovětské armády již od podzimu 1968.179 Pomáhaly jim zprostředkovávat další kontakty – například s místním zemědělským družstvem či s odbočkou Svazu československo-sovětského přátelství – a organizovat vzájemné návštěvy a oficiální oslavy. Kožuchová se zúčastnila aktivu učitelů-komunistů konaného 4. září 1969 v Praze, kde nově zvolený ministr školství Jaromír Hrbek mluvil o potřebě důsledné očisty. O týden později obě pedagožky zasedly na okresním aktivu ředitelů škol na Šumpersku, který schválil „Prohlášení ke všem učitelům a výchovným pracovníkům v okrese“. V něm se psalo o nutnosti napravit „vše, co bylo napácháno od ledna 1968“, vypořádat se s „projevy antisovětismu“ a vést výchovu v duchu proletářského internacionalismu, obnovit vztahy se školami v SSSR a „všemi prostředky podpořit zdravé jádro učitelských kolektivů“.180 V září 1969 využila ředitelka školy v Žulové svých osobních kontaktů se sovětskými důstojníky a pozvala jejich zástupce na besedu s učiteli a žáky osmých a devátých tříd. Šlo o první školu, která v okrese Šumperk vydala svoje děti besedám se sovětskými vojáky. Ti během návštěvy povyprávěli o karpatsko-dukelské operaci a osvobozování Československa od fašistů, rozdali dětem odznáčky a dohodli se na další návštěvě.181 Vznikla tak tradice vzájemných setkávání dětí, učitelů a sovětských vojáků, na jejíž zakládající moment se o rok později vzpomínalo
Ukázka elektronické knihy