čehosi, co by se pak mohlo vrátit. Tak to dělala moje hrdá matka. A na co byla hrdá? Na tatarské předky. Na židovské trochu méně, protože s matkou měla horší vztahy. Na to, že ženy v naší rodině bojovaly. Na tetu Marii, která s Andersovou armádou pochodovala na Monte Cassino. A na mě. Tak to říkala. Ale rodiče to svým dětem říkají jen tak. Hoď tam pět zlotých.
1 01
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504545
Přečetla jsem si nedávno, že „milovat znamená druhému říct: ty nezemřeš“. Jenže já jsem musela říct své matce: „Zemřeš. Zanedlouho zemřeš.“ I když jsem nikoho nemilovala víc.
1 02
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504545
Umírala svojí vinou? Mojí? Nebo snad vinou někoho jiného? Mohly za to cigarety? Plíce? Nebo už ji víc zajímal onen svět než ten náš? Nebo to bylo kvůli tomu, že nebyly léky na malobuněčný bronchogenní karcinom? A prolezl všechny buňky: – ledvin – uzlin – žaludku – plic – průdušek – mozku a mozečku Rak leze z díry, vystrkuje kníry, bába se ho lekla, na kolena klekla. Nic se mámo nelekej, na kolena neklekej, nebo:
1 03
Ukázka elektronické knihy