KRÁSA JEDNODUCHOSTI
97
učitel Vinoba Bháve. Během bojů za indickou nezávislost ho Britové uvěznili. Spolu s ním za mřížemi skončilo dalších několik stovek politických vězňů. Prosili Vinobu, aby jim předal podstatu Gíty. Odpověděl jim: „Udělám to, ale napřed si musíte vyžádat svolení ředitele věznice.“ Za ředitelem se tedy vypravila delegace a získala od něj souhlas, že se ve vězení jednou týdně může konat velké shromáždění, při němž bude Vinoba promlouvat o Gítě. Na závěr se ředitel zeptal: „A mohu si Vinobu také přijít poslechnout?“ „Ovšemže můžete,“ řekli vězni. A tak ve vězení v Dhulii ve státě Maháráštra přednášel Vinoba o Bhagavadgítě. Jeden z vězňů byl novinář a všechny promluvy slovo od slova zaznamenal těsnopisem. Později vyšly knižně jako Talks on the Gita (Hovory o Gítě). Ony promluvy výrazně ovlivnily mnoho mých spirituálních i ekologických postojů. Bhagavadgíta je dlouhá výpravná báseň, podobenství o válce a míru. Odehrává se během lítého střetu mezi členy velké rodiny. Na jedné straně stojí sto bratrů, na druhé jejich pět bratranců. Válčí o královskou korunu. Gíta představuje část eposu Mahábhárata, v níž Kršna rozmlouvá s válečníkem Ardžunou zmítaným pochybami, že bojuje s příslušníky vlastní rodiny. Autor používá rámec války jako metaforu jednání. Poukazuje na to, že válka představuje důsledek touhy ovládat, dobývat a uzurpovat si moc. Když nad těmito lidskými tužbami zvítězíme, zvítězíme i nad svárem a válkou. Jedná se také o metaforu boje mezi odvrácenými stránkami lidské povahy, konstruktivní a destruktivní.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504424
98
SATIŠ KUMÁR
Když Bhagavadgíta vznikla, v Indii existovalo hnutí, které lidi podněcovalo k tomu, aby se zřekli světa. Buddha, Mahávíra a mnoho jejich následovníků pocházeli ze šlechtické a majetné kasty, a přitom vstupovali do mnišských řádů. Gíta byla sepsána v reakci na tuto vlnu. Kršna říká Ardžunovi: „Zřekni se lpění na světě, ale svět nezatracuj. Nezříkej se jednání ve světě.“ Gíta tudíž tím nejjasnějším a nejhlubším způsobem líčí filozofii karma jógy. Prohlašuje, že jednání je přirozené všem lidem a nelze se mu vyhnout. Všichni máme potřebu jednat. Naše tělo je stvořeno k činu. Kdybyste někomu poručili, ať sedí v pokoji a nic nedělá, ať tam týden či měsíc jenom dřepí v naprosté nečinnosti, dotyčný člověk by nebyl příliš šťastný. Od přírody nás to nutí hýbat se, pracovat na zahradě, vařit, tvořit, stavět, sázet, zpívat a tančit. Činnost pro nás představuje přirozený zdroj uspokojení. Činnost je nádherná. Činnost je sama o sobě odměnou, pramenem potěšení a radosti. Gíta nás pobízí, ať nestojíme stranou a plně se oddáme činům, aniž bychom si lámali hlavu s výsledkem. Když netoužíme po výsledku, když neprahneme po chvále a úspěších, zcela se soustředíme na samotné konání, které bychom měli provádět co nejlépe a nejúplněji. Pokud budeme jednat s čistými úmysly, půjde o pravou jógovou činnost a jako taková nebude mít škodlivé následky. Ale jednání bez jógy je jako lepidlo. Oním lepidlem je naše dychtění po úspěchu a lpění na něm. Touha po chvále a uznání je lepkavou plochou, na kterou se nachytávají karmické následky. Pokud však po plodech svých skutků netoužíme, osvobodili jsme se ze spárů domýšlivosti a ega.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504424
KRÁSA JEDNODUCHOSTI
Gíta říká: „Nezříkejte se jednání, zřekněte se touhy po plodech svých činů. Nezříkejte se světa, zřekněte se připoutání ke světu.“ Naše činy by měly být pokládány na oltář službě druhým, nikoli osobnímu zisku. Když je někdo nemocný, starý nebo hladový, a my zůstaneme pasivní, jak mu pomůžeme? Takže jednejme ve vzájemném souladu, reciprocitě, oddané službě a zároveň s láskou, péčí, soucitem a dobrosrdečností. Každý skutek je svým způsobem služba. Práce na zahradě je služba. Sloužíme nejen svým nejbližším a nejdražším, pečujeme o samotnou Zemi. Obděláváme půdu a při tom obděláváme i svou duši. Spolu s tím, jak zahradu zbavujeme plevele, se ve vlastním životě zbavujeme plevele úzkosti, vzteku, pýchy, ega a strachu. Jak s půdou splýváme v jedno, obnovujeme v sobě spojení s živly. Zahradničení proto představuje jógu činu, duchovní cvičení, meditaci. Při důsledné praxi se karma jóga záhy stane naší přirozeností. Každá činnost, kterou provádíme pozorně a vědomě, bez tužeb a lpění, je karma jóga. Vaření, pěstování, psaní knihy, stavění domu, vyrábění nábytku, procházení se podél řeky – dokud naplno prodléváme tady a teď, tak vše, co děláme, je karma jóga. Tak vypadá ideální konání podle hinduismu. Jak jsme si ukázali v předchozí kapitole, umělec se zaměřuje spíše na samotné tvoření než na jeho výsledek. Ať se jedná o zpívání, tancování, nebo malování, taková činnost už je úplná sama o sobě. Jakékoli výsledky a závěrečné plody jsou vedlejší. Z toho důvodu karma jogín představuje umělce v pravém smyslu slova.
Ukázka elektronické knihy
99