tio caesarea). Jak indikace, tak postup provedení císařského řezu má jasně daná pravidla. Vždy je zvažován s ohledem na matku i dítě, v některých případech však může být jedinou alternativou.
Vývoj mozku a nervového systému se prolíná celým životem, stojí za rozvojem motorického a senzorického systému, paměti, myšlení a dalších psychických funkcí. Jednotlivé fáze vývoje po narození jsou velmi precizně a detailně popsány v dostupných publikacích věnovaných vývojové psychologii. Znalosti tohoto oboru jsou pro jakéhokoli odborníka pomáhajících profesí stěžejní a nadmíru podstatné, ať pracuje s dětmi, dospívajícími, dospělými nebo starými lidmi. To chceme zdůraznit (a motivovat ke studiu vývojové psychologie). Vývojové změny psychiky samozřejmě bezprostředně a neoddělitelně souvisejí se změnami mozku. Poznámka: V další části našeho textu se nebudeme primárně a podrobně zabývat tématy vývojové psychologie, neboť jsou dobře popsána jinde, ale zaměříme se na hmotný mozek a jeho systémy. S vývojem jednotlivých psychických funkcí seznamujeme v dalších kapitolách naší knihy.
Přestože vývoj psychiky a mozku i změny s ním spojené jsou kontinuálním a celistvým procesem, neprobíhají zcela plynule a rovnoměrně. Proces zrání zahrnuje specifické mezníky vymezené tělesně (např. dospívání) a psychosociálně (např. nástup do školy, dosažení plnoletosti). Navzdory obecným zákonitostem je do značné míry individuálně specifický. Osobitá je nejen rychlost a jakost vývoje, ale rovněž míra a konkrétní forma uspokojování základních potřeb. Již bylo uvedeno, že v určitých obdobích neboli senzitivních fázích je citlivost vůči určitým typům podnětů a stimulace vyšší než jindy. Daná fáze tak výrazněji ovlivní vývoj mozku a psychiky v dané určité oblasti (například pro rozvoj schopnosti vytvářet a udržovat funkční vztahy je senzitivním obdobím rané dětství). Dětství a dospívání bývá někdy označováno jako stadium růstu. Období dospělosti je stadiem stabilizace a stáří je stadiem involuce a regresu.
Při narození tvoří hlava zhruba čtvrtinu celkové délky těla. To se postupně radikálně změní – v dospělosti představuje hlava jen přibližně osminu tělesné délky. Mozek novorozence váží asi 400 g. Období prvních let (tedy období novorozenecké, kojenecké, batolecí a počátek období předškolního) je mimo jiné charakteristické výrazným nárůstem hmotnosti mozku. Tato doba se označuje jako brain spurt. V následujícím období sice hmotnost mozku dále narůstá, ale již jen pozvolna. Koncem prvního roku dosahuje hmotnosti kolem 800 g a ve třech letech až 1200 g. Další „hmotnostní skok“ přichází s nástupem puberty, kdy mozek dosahuje hmotnosti cca 1400 g. Mozek dospělého člověka váží průměrně okolo 1500 g. Podívejme se na ilustrativní graf, který ukazuje, jak se průměrná hmotnost mozku mění po narození (obr. 3.40).
——— 98 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504286
1500
1300
1000
800
400 0 1 2 3 4 5
10
15
20
30 věk (roky)
Obr. 3.40 Změny hmotnosti mozku v čase po narození – všimněte si období intenzivního nárůstu hmotnosti Zvětšování objemu mozku souvisí především s růstem výběžků nervových buněk, tvorbou myelinových obalů a zvyšováním počtu spojů mezi neurony (tedy synapsí). K nárůstu hmoty (a hmotnosti) mozku přispívá i zvětšování objemu těl mozkových neuronů, přibývání glií a parciálně i cév zásobujících mozek krví. Mozek se vyvíjí a mohutní jako celek, maximální rozvoj však zaznamenáváme především v oblasti koncového mozku.
Vývoj centrálního nervového systému se zaměřením na mozek
hmotnost mozku (g)
Pokud si uvědomíme intenzitu změn mozku provázenou zvětšováním jeho hmotnosti v raném věku (v tak velké intenzitě, která už nikdy dále nenastane), je nám zřejmé, jak klíčové toto období musí být. Jsou to právě rané zkušenosti, které vytvářejí základ dospělé struktury a funkce sítí mozkových neuronů, zpracování podnětů a informací, prožívání a chování, navazování a udržování vztahů, ale i odolnost vůči zátěži a zranitelnost, samostatnost a řešení problémů, přístup k životu a lidem, sebepojetí a sebehodnocení atd. v celém dalším životě.
Jednou z podstatných potřeb v období raného dětství (zhruba do konce předškolního věku) je nejen potřeba novosti (ve smyslu nových podnětů a zkušeností), ale i potřeba jistoty a stability (vyplývající zejména z přístupu, postoje a péče pečujících osob, prioritně matky). Velký vliv mají rovněž poskytované projevy pozitivní zpětné vazby, nefalšovaného přijetí, láskyplného kontaktu a emoční podpory (včetně mazlení a hlazení, vzájemné interakce). Jejich dostatečná míra i kvalita spoluutváří sítě v mozku dítěte. Mohli bychom říci, že valná část spojů v koncovém mozku se po narození formuje na základě vlivu prostředí a vztahových osob. Významné jsou především rané zkušenosti, jejichž „stopy“ v mozku přetrvávají. ————————————————— 99 ———
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504286
Z uvedeného vyplývá, že vše, co se kolem dítěte a s dítětem děje, vytváří v neuronálních spojích jeho mozku „pozitivní a negativní otisky“, které následně ovlivní mozkovou a psychickou činnost, vlastnosti osobnosti a chování do budoucna. Tento vliv se projeví velmi široce a dlouhodobě.
Komplexní a zdravý rozvoj mozku (a dítěte) zahrnuje rozvoj funkcí smyslových (spojených se zachycením, příjmem, přenosem a zpracováním informací z vnějšího prostředí i vnitřku těla), motorických (obsahujících jak realizaci, tak koordinaci volních pohybu), kognitivních (zahrnujících paměť, myšlení, motivaci apod.). Rozvíjeny jsou také složky osobnosti, emoční stránka (akcentujeme zejména nutný pocit bezpečí, bezpodmínečného přijetí a oceňování jako podstatné prvky zdravého vývoje), dále formy a kultivace chování a morálky, vztahová oblast (se socializací a zapojením signifikantních osob v roli pečujících a zároveň limitujících autorit a později i vrstevníků). Aby vývoj probíhal fyziologicky a všestranně, je potřeba zapojovat, stimulovat a rozvíjet všechny tyto oblasti. Adekvátní péče a stimulace je nezbytná již od prvních minut a hodin po porodu. Týká se člověka (kterému se prioritně věnujeme), ale i jiných savčích mláďat. Jsou známy experimenty dokládající, že u mláďat savců bez adekvátní smyslové stimulace a mateřské péče (kterou matky realizují spontánně a pudově od prvních okamžiků po příchodu svých potomků na svět, např. olizováním, zahříváním, těsným kontaktem se svým tělem, vylučováním pachových látek, vydáváním specifických zvuků apod.) dochází k zpomalování vývoje. Počet funkčních synapsí v mozcích takto deprivovaných mláďat nedosahuje počtu a kvality synapsí v mozcích adekvátně stimulovaných potomků. Navíc se objevují odlišnosti ve zvládání zátěže a stresu i v celkové reaktivitě na podněty.
Obrovský význam přitom má nejen vnímání a prožívání či pasivně přijímaná péče, ale i vlastní realizace dané činnosti (včetně neúspěšných pokusů), její opakování a trénování. Vedle toho je nezbytné opakovaně řešit problémy různého charakteru (jejichž náročnost by měla pomalu narůstat) a rovněž zažívat přiměřenou, ale jasnou limitaci zvnějška. I tyto potřeby či podmínky se týkají stejně dětí jako zvířecích mláďat – stačí pozorovat například kočku, jak a čemu učí svá mláďata a co a jak koťata spontánně dělají, jak při hře trénují a rozvíjejí své schopnosti a dovednosti.
Pestrost podnětů musí vždy zahrnovat také podněty z oblasti sociální, které se týkají interakce s druhými lidmi (nejprve matkou, poté oběma rodiči a dalšími dospělými, následně vrstevníky a ostatními). Není na škodu zdůrazňovat a opakovat, že adekvátní sociální interakce (která jistě zahrnuje dobré, podpůrné a podnětné, láskyplné a všeobecně kvalitní vztahy a přítomnost pozitivních vzorů, ale i limitaci a stabilitu) je velmi významnou podmínkou socializace dítěte (vrůstání do společnosti), ale i přiměřeného a fyziologického vývoje neuronů, synapsí, funkčních mozkových systémů i mozku jako celku.
——— 100 ————————————————— Ukázka elektronické knihy