vázanou mašli na šatech, kterou se snažila upravit. „Moc jsem toho neviděla. Pan Winters a slečna Tallertonová nás okamžitě nastrkali zpátky do kočáru a hned jsme odjeli. Neměla jsem ani čas dopít si mléko.“ „Chápu. Budu je muset pochválit za jejich rozvahu.“ Grace se posadila. „A teď už se vrať za nimi. Musím se umýt a nasnídat.“ Mary seskočila z postele a dovnitř vešla Boltonová. Počkala, až se zavřou dveře, a vesele se uchechtla. „Vím, že bych se neměla smát, ale pan Winters a slečna Tallertonová mi to celé včera večer vyprávěli. Naštěstí už byli zapřažení čerství koně, takže když slečna Tallertono vá zavelela, mohli okamžitě vyrazit. K žádné škodě nedošlo. Jen se za nimi rozeběhl nějaký rozčilený mladík. Kočí John říkal, že se jeho koně vylekali, ale rozhodně nezranili.“ „To se mi ulevilo. Rozhodně bych se ale nerozpakovala vyplatit náhradu, kdyby se jim něco stalo.“ „Ne, mylady. Dorazili sem krátce poté, co jste se odebrala do postele. Nechtěla jsem vás budit.“ Grace s úsměvem vstala z postele. „Jsem ráda, že už jsou tu. Další záležitost, se kterou si už nemusím dělat starosti.“ Ve dveřích se ukázala Janina hlava. „Jak se dnes cítíš? Slyšela jsem, že jsi prý nemocná.“ „Nejsem nemocná.“ Grace si oblékla župan a přešla k umyvadlu. „Těším se, až mi konečně řekne i někdo dospělý, co se vlastně včera večer stalo.“ Na Janině tváři se objevil široký úsměv. „Ano, byla to docela zajímavá záležitost.“ Protože děti už byly po jídle, Grace si nechala přinést svou snídani do pracovny. Alespoň se tam nějak zaměstná a nebude muset myslet na Worthingtona. Sotva se dotkla toustu a jen nalačno upíjela čaj, zatímco se probírala účty za domácnost, které sem dorazily kočárem se zavazadly včera večer. Uplynula hodina, Grace se opřela v židli a vzdychla. Nefungovalo 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504198
to. Nedokázala se na nic soustředit. Dnes ji má přijít navštívit. Hlavou jí prolétlo, že by se nechala zapřít, ale takovou myšlenku zavrhla. Zaslouží si znát pravdu. Slíbila si, že za všech okolností zachová klid. Pohlédla na dlouhou řadu čísel a odolala touze něčím mrštit na zem. Snad po tisící ji napadlo: kéž by její rodiče bývali nezemřeli. Tentokrát však ze zcela sobeckého důvodu. Chtěla si vzít Worthingtona, jenže nemohla. Royston zaklepal na dveře a vstrčil dovnitř hlavu. „Ano, Roystone? Co se děje?“ „Mylady, lord Worthington se nechává poroučet a žádá vás o rozmluvu v soukromí.“ Nedá se před tím prchnout. Grace pevně stiskla rty. Třeba to nebude tak zlé, jak si myslí. Jakmile mu poví o všech svých závazcích, možná bude ještě rád, že ho musí odmítnout. „Výtečně. Vzkažte mu, že jsem hned u něj.“ Matt se dostavil do Stanwood House později dopoledne a předal majordomovi svou navštívenku. Nemohl uvěřit, že ji celou tu dobu měl přímo před nosem, jen na druhé straně náměstí. „Je její milosti lépe?“ Muž se majestátně uklonil, jak je to majordomům vlastní. „Pokud je mi známo, mylorde.“ Bůh ví, že Matt nikdy nedokázal přimět ani svého majordoma sestoupit na úroveň běžného smrtelníka. „Rád bych si s ní pohovořil v soukromí.“ „Račte mě následovat, mylorde.“ Majordomus se znovu uklonil a odvedl Matta do salonku s okny obrácenými do ulice. „Dám její milosti vědět, že ji očekáváte.“ Matt si dal ruce za záda a zůstal stát před oknem. Z chodby se linul hluk připomínající stádo slonů, nebo ještě lépe jeho sestry. Pak zaslechl starší ostrý hlas a smečka se rozeběhla kamsi nahoru po schodišti. Otočil se, když uslyšel, jak se otevírají dveře. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504198
Vstoupila lady Grace, zavřela za sebou dveře a udělala pukrle. „Mylorde, přejete si?“ Pořád ještě byla ve tváři bledá, ale jinak nádherná jako vždy. Grace před sebou sepjala dlaně. Matt se uklonil, usmál a přikročil k ní. „Přeji si jedině to, abych si vás vzal za ženu. Chtěl jsem vás požádat o ruku hned tehdy prvního rána, ale zapomněla jste se mi zmínit, že hodláte odjet časně.“ Na jejím útlém krku se objevila červeň a rozlila se jí až po tvářích. Vyhýbala se jeho pohledu. „Netřeba přikročit k takovým formalitám. Šlo pouze o příjemné povyražení, mylorde. Nic víc.“ Čelist mu povolila, zato se mu samy od sebe zatnuly pěsti. Po minulé noci takovou odpověď rozhodně neočekával. O co tady jde? Žádná žena jejího nepopiratelného charakteru, navíc ještě nedávno panna, by se nepomilovala s cizím mužem a nepřešla to jen tak mávnutím ruky. Matt se snažil uklidnit zjitřené pocity a udržet nevzrušený výraz. Pomalými kroky došel až těsně k ní. „Pro vás snad, pro mě však nikoli.“ Zvedl obočí. „I kdybych snad věřil, že ohledně té první noci mluvíte pravdu, ta včerejší dozajista něco znamenala.“ Ruměnec na její tváři ztmavl a Gracin zrak vylétl k jeho očím. „Já… Já vám nerozumím.“ Potěšilo ho, jak ji vyvedl z rovnováhy, a zaznamenal také zrychlený dech a zmatek v jejích nádherných hlubokých modrých očích. Vzal ji za ruce a políbil ji. Její rty se otevřely tak… Tak, jak ji to naučil on. Dosud se jí nedotýkal žádný jiný muž. Lady Grace Carpenterová byla jeho. Matt zvedl hlavu. „Nebylo to něco nevýznamného. Žádné pouhé povyražení. Myslím, že je načase prozradit mi, jakou hru to se mnou hrajete, mylady.“ Grace nemohla uvěřit, že Worthington stojí v jejím salonku a líbá ji. A co je horší, že mu jeho polibky opětuje. Co je to za moc, kterou nad ní má? Jako by se s ním nedokázala ovládat, její paže se samy zvedaly k jeho ramenům a její prsty se mu znovu zatínaly zezadu do krku, jako 99
Ukázka elektronické knihy