ohraničený celek vzbuzující dojem, jako by slova nacházela melodickou oporu ve svém dvojníkovi – pomyslném zvukovém zrcadle. Odraz může být zpětně vnímán jako nově se formující obrazná přináležitost, jako zdroj nových konotací. V závěru druhého zpěvu zaznívá táž strofa, která druhý zpěv NS otevírala, avšak s obměněným třetím veršem („v nebesích sladce oblačných pro slova bereš roucha“),313 a která prostřednictvím shodných shluků hlásek umístěných blízko sebe vytýká ty nejexponovanější výrazy opětovně vyzdvihující básnictví – uměleckou tvorbu jako dar i úděl (nebesa jsou sladká a oblačná zároveň).
Zmizelá katedrála – vývoj cyklu v závislosti na zpřesnění rýmu a tvarové sevřenosti Interpretační důsledky rýmových souzvuků Třetí, a ve verzích z let 1936 a 1948 závěrečný oddíl Triumfu smrti se skládá ze šesti zpěvů o šesti až devíti čtyřveršových strofách s veršem krátkého rozsahu – šesti- až devítislabičným. Nevelký rozsah veršových řádků a pravidelně uplatňované schéma střídavého rýmu314 nás při porovnávání verzí ZK I – ZK III opravňuje upřít pozornost na zpřesnění rýmu, opět stvrzující tendenci k sevřenějšímu tvaru a kompoziční jednotě jednotlivých zpěvů a celého cyklu Zmizelé katedrály. Porovnáním variant cyklu pochopíme závažnost, jakou autor připisuje hláskové, morfologické a syntaktické struktuře. V tabulce uvádíme změny týkající se slov na rýmových pozicích v ZK315 včetně komentáře k typům souzvuků a interpretačním důsledkům, jež ze změn (ZK I → ZK II, III) vyplývají. Vysvětlivky k tabulce: • Římská číslice, uvedená v závorce za rýmovou dvojicí, označuje pořadí zpěvu ZK, arabská číslice značí strofu. Z označení lze odvodit změny provedené v téže strofě. • V tabulce uvádíme pouze změny, jež básník provedl, nikoliv rýmové dvojice (a to ani rýmy s nepravidelnostmi), které zůstaly zachovány. 313 Ibid., s. 21. V pozdější tvorbě, zejména té psané za války (Sen, První testament), užívá Holan těchto obměněných textových segmentů, autocitací či nepravidelných refrénů-repetendů ke skrytému kontrastování změn, jež ze vzájemného porovnání vyplývají a jež mají být odhaleny, má-li být pochopení textu úplné. Často se jedná o významově nejzatíženější pasáže. 314 Nikoliv však bez výjimky, neboť v ZK I nalezneme 13 nerýmovaných párů. V ZK III je nerýmujících se dvojic přítomno ještě 8. 315 Citace pocházejí z následujících zdrojů: ZK I (V. Holan: Bagately, s. 55–66); ZK II (ibid., s. 147–158); ZK III (V. Holan: Jeskyně slov, s. 26–36). 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503858
•
U některých dvojic na pozicích rýmů dochází k úplné změně lexika. Vzhledem k odlišnému počtu strof v ZK I a ZK II si pořadí strof nemusí odpovídat. V rámci tří verzí ZK však porovnáváme výhradně identické strofy a v nich tytéž rýmové pozice. Neuvádíme přehled rýmových párů, které ze ZK I do pozdějších verzí nepřešly.
ZK I (1930)
ZK II (1936) ZK III (1948)
Komentář ke změně typu souzvuku
věží / dveří (I., 1)
Věží / dveří (1) věží / Svěží (1)
asonance → echo (V rámci textových změn jde o výjimku: varianta ze ZK I zůstala zachována ještě i v ZK II.)
pomine / zastřené (I., 5)
opadal / dál (5)
polorým → echo
pojďme / mroucí (I., 8)
stroucí / mroucí (6)
nerýmuje se → dvouslabičná rýmovka
domnívat / prstoklad (I., 8)
svát / prstoklad (6)
poloasonance se shodou koncové souhlásky → různoslabičný rým
pahorcích / dlaních (II., 1)
aroma / má (1)
poloasonance se shodou koncové souhlásky → echo
kolmé / prolne (II., 2)
zpříma / hřímá (2) snímá / hřímá
pobožně / žhne (II., 2)
svlék / fialek (2) smek / fialek
Z hlediska hláskového složení je v ZK I patrná hravost spočívající v předstírání dokonalého rýmu, jenž v prvém případě zakrývá neutralizaci znělosti „m/n“, ve druhém případě obsahuje druhý člen páru navíc hlásku „h“. Z pohledu obrazného komplexu je opuštěna statičnost a zdobná „dojímavost“, verš se v ZK II otevírá smyslům a smyslnosti („zachvění“, „svlék“). V ZK III je dodržením kvantity („snímá/ hřímá“) dovršena precizace rýmu, lexikum se sjednocuje v ireálném záběru podněcujícím imaginaci (přibylo „čechrání“ i expresionistické „obličej, jenž se smek“). Výsledkem je soudržný obraz bez fakultativních dekorativností. (změna: kvantita vokálů)
hlasem / zem (II., 4)
hlasem / pásem (4)
rým různoslabičný → stejnoslabičný s rozšířenou rýmovkou V téže strofě („Hleďte,“ řekla jste hlasem / setkaným v zrcadlo, / „klesají mlhy na zem, / když léto se propadlo.“),316 obměněné v závěrečných dvou verších („klesají
316 V. Holan: Bagately, s. 57. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503858
mlhy pásem / pro jakou kytici?“), zaznamenáváme opačný směr změny (z dokonalého rýmu v ZK I „zrcadlo/propadlo“ na nerýmující se pár „zrcadlo/kytici“), již si v několika málo případech vyžádalo obrazné a sémantické zpřesnění (nikoliv však zjednodušení, jak dokládá i tázací forma). skla / zlomena (II., 8): jména / zlomena (8): „Hleďte,“ řekla jste hlasem setkaným v křehkost skla – „jak ocúnovým časem zlomena je naše katedrála v tón neživý, tam pomalu stín svála jsem já i vy.“317
setkaným do jména
v tón neživý –318
jednohlásková asonance → bohatý rým s dvojslabičnou rýmovkou V ZK I i ZK II Holan variuje textový segment ze čtvrté strofy („Hleďte,“ řekla jste hlasem / setkaným v zrcadlo“) ve strofě osmé. V ZK I se ženin hlas odráží nikoliv od zrcadla (jako ve čtvrté strofě) jako konkrétního objektu, nýbrž naráží na „křehkost skla“ – tedy spíše na samou podstatu materie, jíž je abstraktní křehkost. Hlas synekdochicky zastupuje (i) reálnou ženu. V obou verzích je variování uskutečněno tak, že substantivum zrcadlo se zbavuje identity konkréta a mění se v abstrakta „křehkost“ a „jméno“, z nichž prvé si svůj konkrétní předobraz podržuje (křehkost zrcadla). V ZK II je přechod od konkréta (zrcadlo) k abstraktu (jméno) strmější než v ZK I, kde hlas nejprve skutečné ženy slábne (slyšitelnost hlasu se tříští), čímž se zároveň vytrácejí reálné kontury ženy jako bytosti. V závěru hlas zaniká, s ním se bortí i katedrála lásky a mizí znovuvybavená vzpomínka na kdysi skutečnou (?), nebo odevždy jen silou imaginace (?) stvořenou ženu. V ZK II se hlas nevytrácí, neboť je to hlas vyslovující „jména“ a náležející hmotnému subjektu jako její „hmatatelný“ sebevýraz – důkaz existence. Následně se, ačkoliv před okamžikem ještě vyslovoval (či oslovoval?), hlas a s ním postava ženy vytrácejí, a to právě v momentě, kdy se jevily nejskutečnějšími.
317 Ibid., s. 58. 318 Ibid., Bagately, s. 150; resp. Holan 2009: 29. 100 Ukázka elektronické knihy