Kapitola sedmá
S
arah McKinnonová postavila pánev na plotýnku sporáku a přitom se tajně těšila z toho, že její starší syn sedí u kuchyňského stolu a pije kávu, kterou mu uvařila. Poslední dobou se to nestávalo často, vaříval si ji sám ve svém bytě nad garáží. Chyběl jí. Popravdě, chybělo jí, že se jí už žádný z jejích dvou chlapců neplete pod nohama, nebrebentí bez jediné pauzy a nepošťuchuje toho druhého. Bůhví, že bývaly doby, kdy měla pocit, že se z nich zblázní, že už nadosmrti nepozná ani vteřinku klidu. A teď, když vyrostli a ona se toho klidu konečně dočkala, zjistila, že touží po hluku, práci, nervozitě. Původně chtěla víc dětí. Celým srdcem toužila po holčičce, kterou by v domácnosti plné mužů mohla rozmazlovat. Ale ona a Stu neměli na třetí děcko štěstí. Chlácholila se tím, že mají dva krásné zdravé kluky a že to musí stačit. Teď měla navíc snachu, kterou milovala, a vnučku, za kterou by položila život. A určitě se dočká dalších vnoučat. Pokud ovšem Bena donutí, aby si našel pořádnou ženu. Ten hoch je proklatě vybíravý, říkala si v duchu a kradmo se po něm ohlédla. Mračil se nad ranními novinami. To, že 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503754
je ve třiceti svobodný, neznamená, že by mu k seznámení chyběla příležitost. V jeho životě se už vystřídalo pár žen – a v posteli taky, ale o tom nemá cenu přemýšlet. Nikdy se ale do žádné nepobláznil a Sarah soudila, že to je naprosto v pořádku. Pobláznění většinou předchází zamilování a zamilovat se, to je vážná věc. Čím opatrněji si vybírá, tím lépe si většinou vybere. Ale bože, když ona tolik toužila po vnoučatech! S talířem omelet v ruce postála na okamžik u kuchyňského okna. Na východní straně oblohy se vyloupával úsvit a ona se dívala, jak rozkvétá, zalévá se růžovým světlem a září stříbřitými obláčky rozvalujícími se dost nízko nad obzorem. V noclehárně už muži vstávají a usedají k vlastní snídani. Za pár minut uslyší dunět manželovy kroky nad hlavou. Vždycky vstávala dřív než on a vychutnávala si ranní blažené chvilky, kdy bděla jen ona a dům. Za chvíli seběhne dolů, hladce vyholený a voňavý od mýdla, s vlhkými vlasy. Dá jí velkou pusu, pleskne ji po zadku a hodí do sebe první šálek kávy takovým tempem, jako by mu šlo o život. Manžela milovala pro jeho předvídatelnost. A ranč milovala přesně z opačného důvodu. Milovala svého syna, který nějakým zázrakem vzešel z jejího těla, pro kombinaci obou těchto vlastností. Postavila talíř na stůl a prsty prohrábla Benovi hustou kštici. Náhle si do nejmenších podrobností připomněla, když byl jako sedmiletý poprvé u opravdového holiče. Bože, ten byl pyšný! A ona pošetile plakala lítostí nad zlatými kučerami, které u holiče vystlaly podlahu. „Na co myslíš, chlapče?“ „Hmmm?“ Odložil noviny stranou. Čtení u stolu bylo povoleno jen do okamžiku, než se na něm ocitlo jídlo. „Na nic zvláštního, krasavice. Copak je?“ Přisedla k němu a objala dlaněmi svůj hrníček kávy. „Mám tě přečtenýho tam i pozpátku, Benjamine McKinnone. V hlavě se ti to málem zavařilo.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503754
„Většinou starosti s rančem.“ Aby získal čas, pustil se do snídaně. Omelety byly tak nadýchané, že by se klidně mohly vznášet centimetr nad talířem, a slanina byla zlatá a křupavá. „Jsi nejlepší kuchařka na světě, mami,“ pochválil ji s úsměvem. „Ty jsi zas nejlepší jedlík na světě, Bene.“ Pohodlně se opřela a vyčkávala. Chvíli mlčel a vychutnával jídlo, vůně, světlo sílící v okně s postupujícím rozbřeskem. Těšil se z matčiny přítomnosti. Je spolehlivá stejně jako východ slunce, pomyslel si. Sarah McKinnonová s hezkýma zelenýma očima a zářivě plavými, trochu narudlými vlasy. Měla mléčně bílou pleť, která se nikdy neopálila. Jsou na ní vrásky, povšiml si, ale tak něžné, tak přirozené, že je člověk ani nevidí. Místo nich vnímá jen úsměv, vřelý a spiklenecký. Byla drobná, v džínách a košili bylo znát, jakou má štíhlou postavu. Ben však věděl, kolik se v ní skrývá síly. Ne pouze fyzické, přestože ho jako malého dokázala kolikrát zvednout za kalhoty, beze stop únavy vydržela v sedle nebo na traktoru v krutém mrazu i nelítostném vedru a uměla si hodit pětadvacetikilový pytel na rameno jako fňukající mimino. Ale hlavní bylo, že i uvnitř byla jako ze železa. Nikdy nezakolísala. Za celý svůj život jedinkrát neviděl, že by se obrátila zády k těžkému úkolu nebo k příteli v nouzi. Pokud nenajde ženu stejně silnou, stejně laskavou a štědrou, zůstane starým mládencem. Ta představa by Sarah zlomila srdce. „Přemýšlel jsem o Wille Mercyové.“ Sarah s nadějí povytáhla obočí. „Ale? Vážně?“ „Ne tak, jak si myslíš, mami.“ I když ano. I když proklatě hodně ano. „Lítá v pořádným průšvihu.“ Radostné světýlko v očích jí pohaslo. „Tak to mě mrzí. Je to hodná holka, nezaslouží si tolik trápení. Už jsem myslela i na to, že ji zajedu navštívit, jenže vím, co má teď práce.“ 100 Ukázka elektronické knihy