KATHRYN HUGHESOVÁ
„Ještě ses s ním ani nesetkala, Taro. Nevynášej rychlé soudy.“ „Ale jo, jenže… prý mě chce poznat, nebo to chce máma. Pochybuji, že on po tom nějak speciálně touží. Příští neděli jdeme spolu na oběd. My všichni včetně tebe.“ „Mě?“ zasmál se Alf. „É… Neumím si představit, proč by se chtěl seznámit se mnou.“ „Smůla,“ prohlásila Tara. „Pokud musím jít já, tak potom musíš i ty.“ Mlčky pili čaj a Tara si v hlavě promítala ty mučivé chvíle, kdy se chovala jako blázen a obvinila Toma, že se mu líbí jeho vlastní sestřenice. Bylo to fakt ponižující. „Co se děje?“ ozval se Alf. „Nic extra.“ „Právě si zavzdychala, proto se ptám.“ „Opravdu? Jen jsem nad něčím přemýšlela.“ Podívala se na jeho bledé, hubené nohy, na modré žilky, které mu prosvítaly přes pokožku. Pokusila se změnit téma. „Proč máš sundané ponožky, Alfe?“ Překvapeně se podíval na své nohy, jako by zapomněl na ten pravý důvod. „Asi jsem si chtěl ostříhat nehty na nohou, jenže jsem na ně nedosáhl.“ „Chceš, abych ti s tím pomohla?“ „To bys pro mě udělala?“ Podívala se na jeho nehty, tlusté a zežloutlé. Větší drápy neviděla ani na nohou dravých ptáků. Byl zázrak, že se vůbec mohl obout. „Kde máš nůžky na nehty?“ Sklonil se k noze židle a podal jí je. „Tohle jsou kuchyňské nůžky, Alfe. Máma s nimi odřezává kůži ze slaniny.“ Alf vypadal trochu zmateně. „Co tím chceš říct, Taro?“ Pokrčila nosem. „No, že… je to nehygienické, co jiného? Skočím ti pro naše.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503739
POSLEDNÍ SLIB
Vrátila se za pár minut, klekla si před Alfa a položila si jednu jeho nohu do klína. Navzdory všemu se usmála. Tolik od tohoto večera očekávala, ale to, že bude sedět na kuchyňské podlaze a stříhat nehty skoro osmdesátníkovi, ji tedy ani ve snu nenapadlo. Stiskla nůžky oběma rukama, až jí námahou zrudla tvář. „Takhle to nepůjde, Alfe,“ fučela. „Jsou příliš tvrdé. Musíme je nejprve nechat změknout ve vodě. Máš nějakou mísu?“ „Jo, ve dřezu je jedna.“ „To jako vážně? Mísa, ve které myjeme nádobí? Ta, ze které jíme?“ Přikývl. „To je přesně ona.“ Tara vstala a naplnila mísu vodou. „Tak pojďme na to. Jen o tom, proboha, nikdy nevyprávěj mámě.“ Když se Taře úspěšně podařilo Alfovi ostříhat nehty, posbírala je z podlahy, hodila do dřezu a spláchla je proudem vody do výlevky. Tleskla rukama. „Zvládli jsme to, Alfe.“ „Díky ti, má milá. Jsi hodné děvče.“ Sklonil hlavu a prohlédl si své čerstvě ostříhané nehty. „Nedovedu si představit, že by to pro mě udělala naše Judith.“ Strčil si ruku do kapsy a vytáhl librovou bankovku. „Tady máš.“ Tara zvedla ruce. „Nechci za to zaplatit, Alfe.“ Zamával jí bankovkou před očima. „Trvám na tom. Vím, že si šetříš na nějaký speciální dárek pro mámu k narozeninám. Přidej si to k tomu.“ Tara natáhla ruku a vzala si zmačkanou bankovku. „Je to hodně peněz, Alfe.“ Zadívala se do jeho usměvavé tváře. Musela připustit, že radost, kterou Alf pocítil, když ji obdaroval penězi, byla větší než její radost z jejich přijetí. Nahnula se a políbila ho na čelo. „Díky, Alfe.“ * * * 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503739
KATHRYN HUGHESOVÁ
Když se Violet ráno vrátila, Tara stále ještě ležela v posteli. Vzala ji za rameno. „Vstávat! Umírám touhou slyšet všechno, co se včera přihodilo.“ Tara se protáhla a zašilhala na hodiny. „Není co vyprávět.“ Znovu zavřela oči a vytáhla si peřinu až k bradě. „Chci ještě spát.“ „Taro, to mi nedělej, mám pro tebe vzrušující novinku.“ Stáhla z ní peřinu. „Probuď se už, Taro.“ Tara jí opět vyškubla peřinu. „Snad se nebudeš vdávat!“ „Cože? Ne, samozřejmě, že ne, nebuď hloupá.“ Violet se na chvíli odmlčela, když si všimla výrazu dceřina obličeje. Obočí měla zcela u sebe, jak moc se mračila. „A bylo by to tak hrozné?“ „Ano, bylo! Vždyť ho sotva znáš.“ „Ale je to něco vážnějšího, Taro. Intimita, jakou jsem nikdy předtím nezažila.“ „Dokonce ani s mým otcem?“ Violet potlačila pokušení posměšně vyprsknout, ale protože nedůvěřovala vlastnímu hlasu, jen mlčky zakroutila hlavou. „A co je tedy ta velká novinka?“ Violet zatleskala a radostně vykřikla: „Larry nás vezme na dovolenou!“ „Nás?“ „Ano, Taro, tebe a mě. Pojedeme na kontinent.“ „Kontinent? Co to znamená – kontinent?“ „Já nevím, Taro. Jedeme autem, pak trajektem a pak budeme ve Francii. Alespoň myslím. Není to vzrušující?“ „Nemáme pasy.“ „Tak si je necháme udělat. Spolupracuj, Taro. Pojedeme poprvé v životě na dovolenou do zahraničí a ty jenom hledáš překážky. Slibuji, že až Larryho příští týden poznáš, tak si ho rychle oblíbíš.“ „A co Alf?“ „Co s ním?“ 100 Ukázka elektronické knihy