96–97
Miroslav Brýdl: Asi půjdu se svou ženou na zahradu, i když tam chodím dost nerad. Ale dnes ji poslechnu a půjdu jí na zahradu pomoci. Děkuji za účast v Hovorech v Lánech, děkuji prezidentu České republiky Václavu Havlovi a starostovi města Litomyšle Miroslavu Brýdlovi. Díky, na shledanou. Václav Havel: Na shledanou. Miroslav Brýdl: Na shledanou. Redaktorka: Eva Hůlková
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503711
24 | 4 | 94 Pane prezidente, v knize vašich projevů, o níž jsme mluvili minulý týden, ve stati o roli českého prezidenta uvádíte, že prezident by měl být hledačem konsensu, tvůrcem prostoru, dorozumění, strážcem politické kultury, že by sám neměl hrát, ale spíše by měl sledovat, jestli se hraje fér. Dovolila bych si v této souvislosti otevřít pro nás velice bolavé téma, které se týká současné neutěšené situace Českého rozhlasu: před několika dny Rada pro rozhlasové a televizní vysílání rozhodla, že Českému rozhlasu bude odňata středněvlnná síť a že bude přidělena privátnímu provozovateli. Chtěla bych znát váš názor na tuto záležitost. Neznám nebo nemohu posuzovat všechny technické nebo ekonomické detaily, ale jako posluchač rozhlasu vím jedno: na střední vlně chytím Český rozhlas v podstatě všude, na VKV jenom někde. Dále vím, že sice mám VKV, ale nemá je každý. Kdyby to takto dopadlo, znamenalo by to omezení vysílacích možností Českého rozhlasu. A na pozadí dalších věcí, jako byl například poslanecký návrh, který chtěl privatizovat ČT2, mne napadá, zda tu nejde o nebezpečnou nebo přehnanou privatizační vášeň, která by se ve svých důsledcích mohla obrátit nejen proti veřejnosti, ale posléze i proti politické moci samotné. Budou-li jenom privátní rádia a budou-li vysílat jenom pop music a reklamy a bude-li televize vysílat jenom americké horory a tak dále, tak by se jednoho dne mohlo stát, že k veřejnosti důležité politické informace vůbec nedolehnou, že na žádné stanici nebudeme moci poslouchat informativní, zasvěcenější komentáře nebo rozbory, ať už profesionálních komentátorů z řad žurnalistů, nebo politiků samotných. Souvisí to samozřejmě i s tím, že u nás dosud není legislativně upravena celá nonprofitní sféra, což je téma, k němuž se často vracím. Veřejnoprávní instituce je jedním z mnoha typů nonprofitních organizací. Máme sice zákon o televizi a zákon o rádiu, ale ty zákony
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503711
98–99
jsou trošku ve vzduchu a nejsem si jist, jestli jsou nejlepší, hlavně ten rozhodovací mechanismus pomocí rad. Čili je to připomínka toho, jak je důležité upravit a promyslet dobře a nepředpojatě, jaké postavení dát veřejnoprávním institucím. Pokusy nadmíru omezovat jejich možnosti ve prospěch komerčních sdělovacích prostředků považuji za velmi nebezpečnou tendenci, která by se mohla obrátit proti nám všem. Teď už tedy známe názor prezidenta, který je jednoznačný a ve shodě s premiérem, s předsedou Poslanecké sněmovny, s představiteli všech politických stran a širokou veřejností. Všichni se shodují v tom, že tento krok rady není nejlepší. Kde je potom právo a spravedlnost? Promiňte, že používám tak velkých slov. Asi tomu bude tak, že tato rada, ostatně pokud vím neodvolatelná, je vybavena nepřiměřenými kompetencemi. Rada, kterou ustavil parlament, by přeci jenom neměla být nejvyšší a jedinou rozhodující instancí. Nepochybně má milion důvodů, jimiž své rozhodnutí zdůvodní. Ale ať je to jakkoli, myslím, že jako ve všem by i zde měla být možnost odvolání a vyššího posouzení jejího rozhodnutí. Pane prezidente, do rozhlasu přichází řada dotazů, jak se vlastně cítíte, zdali už jste zdráv. Mohli bychom tuto posluchačskou zvědavost ukojit? Samozřejmě mě těší, ba dojímá zájem veřejnosti o mé zdraví, také se s ním všude setkávám. Děkuji tedy za tuto starost. Mám pocit, že už jsem zdráv. Zajisté to není jen proto, že jsem byl ukázněným pacientem, ale i proto, že jsem byl v rukou dobrých lékařů. Takže vaše zkušenosti s naším zdravotnictvím jsou dobré? Moje zkušenosti prezidenta s naším zdravotnictvím jsou naprosto vynikající. Bohužel si však nejsem jist, jestli mají stejně dobré zkušenosti i ti, co nejsou prezidenty. Vím například o jednom případu, který se stal nedávno a který mě velmi trápí. Jeden z našich řidičů z Hradní policie, který dva nebo tři dny sloužil na setkání v Litomyšli, byl hodně unaven a při zpáteční cestě měl velmi vážnou havárii. Má zřejmě přeštípnutou míchu v páteři a mnoho dalších
Ukázka elektronické knihy