JOANNE ROCKOVÁ
„Jestli jsem tu nevhod, můžu odejít,“ nabídl. Ušel dlouhou cestu od člověka, který odepsal Chiařinu práci jako jeden velký večírek, ale nepochybně ještě zdaleka nechápal všechno. Chiara k němu zvedla své zelené oči. „Ne. Opravdu bych si ráda promluvila.“ Pak se otočila ke své asistentce a stiskla jí ruku. „Jsem v pořádku. Ale děkuju ti. Chci, aby ses dnes večer bavila. Moc pracuješ.“ „Někdy mi to ani jako práce nepřipadá, když si spolu užíváme,“ namítla Jules, ale pak přikývla. „Ale jestli ti to vážně nevadí…“ „Trvám na tom.“ Chiara vykročila spolu s ní k východu. „Stefan mi už poslal na pozemek dva muže, kteří budou dům v noci hlídat. A Miles tu se mnou ještě několik hodin bude.“ Miles si nemohl pomoct; doufal, že to pro jejich vztah věští něco dobrého. I když… Možná se Chiara snažila Jules jen uklidnit, aby odešla s lehkou hlavou. Vzápětí spolu v celém domě osaměli. Chiara se krátce podívala na alarm, jestli se po zavření dveří vynuloval, a pak se k němu znovu otočila. „Můžu ti vzít plášť?“ zeptal se a přistoupil k ní blíž. Chtěl se ji dotknout, ano. Ale také ji chtěl utěšit. Chiara se na sebe podívala, jako by zapomněla, že se ještě nesvlékla. „Aha… Děkuju ti.“ Když se za ni postavil a položil jí ruce na ramena, krátce se zachvěla. „Myslím, že jsem venku trochu prochladla.“ „Anebo jsi prostě vyřízená z policie, výhrůžek, a navíc z té scény na parkovišti.“ Vzal do rukou měkkou kašmírovou vlnu a pomohl jí z pláště. Ten pohyb rozvířil její jemnou citrusovou vůni. Vdechoval ji a uvědomoval si, jak na něj vše, co se týká jí, silně působí. I když by ji nejraději otočil k sobě a políbil ji, došlo mu, že ještě víc chce zmírnit její starosti a utěšit ji. Proto jen pověsil její plášť, vrátil se k ní, lehce jí položil ruku na záda a nasměroval ji do obývacího pokoje k pohovce. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503708
SRDCE NA KUSY
„Nejspíš budeš mít pravdu. Ta návštěva na policii byla dost skličující i bez toho dramatu po ní.“ Objala se oběma rukama kolem pasu a znovu se zachvěla. Miles ji odvedl až k pohovce a odsunul polštář, aby se mohla pohodlně usadit v rohu. Pak z opěradla sundal kašmírovou deku a přikryl ji. Poté dálkovým ovladačem spustil plynový krb. Žaluzie byly zatažené, ale on ještě přes ně přetáhl těžké sametové závěsy a posadil se vedle ní. „Můžu ti je sundat?“ zeptal se a ukázal na její vysoké kožené boty. Pousmála se. „Vážně?“ zeptala se a v očích se jí objevila jiskřička zájmu. Alespoň doufal, že to tak bylo. „Jestli ti to nevadí…“ „Chci, abys měla pohodlí. A nechci, abys dnes večer litovala, že jsi poslala svoje přátele pryč.“ Rozepnul zip na první botě a připomněl si, že to dělá jen proto, aby jí pomohl, ne aby ji sváděl. „Nebudu litovat,“ odpověděla s očima upřenýma na jeho ruce tam, kde se jí dotýkal. „Moc jsem si s tebou chtěla celý den promluvit.“ Připomínka toho, že toto není skutečné rande, přišla právě včas. Miles byl totiž při sundávání druhé boty ve velkém pokušení pohladit ji po noze až ke kolenu. A zůstat tam. Nejprve se ale musí věnovat tématu, kterému se čtrnáct let vyhýbal. Zatraceně. S velkým sebezapřením dokončil vyzouvání, odložil boty za pohovku a znovu se posadil. „Dobře.“ Vnitřně se obrnil a připomněl si, že jeho kamarádi mu dnes ani trochu nepomohli. Je načase přerušit celé to mlčení. „Pojďme si promluvit.“ „Mám jednu otázku.“ Chiara sáhla pod přikrývku a posunula se, aby se dostala do kapsy sukně. Z ní vytáhla zrnitou fotografii, kterou nejprve uhladila a pak mu ji podala. „Víš, kdo to je, Milesi?“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503708
JOANNE ROCKOVÁ
Podíval se na fotku a veškerá jeho vášeň se vytratila; nový příval podezření zmrazil vše, co cítil. Bylo jasné, že Chiara stále pátrá po Zachově osudu, protože tvář, která na něj zírala ze starého snímku, patřila někomu, koho dobře znal. Koho oba se Zachem dobře znali. A on vůbec nedokázal odhadnout, proč se zrovna o této ženě Chiara chce něco dozvědět.
100 Ukázka elektronické knihy