MARGUERITE KAYEOVÁ
„Tak se na mě nedívejte.“ „Estelle, mluvte vážně.“ „Když jsem vážná, jsem vždycky prostořeká a říkám neuctivé věci. Mám hrozný zlozvyk dělat vtipy, když se to nejméně hodí.“ „Chcete tím říct, že moji nabídku zvažujete?“ zeptal se s nadějí v hlase. „Vždyť jste mě doopravdy o ruku nepožádal. Ne,“ dodala rychle, „prosím vás, ještě si neklekejte. Musím o tom přemýšlet.“ Estelle se pokusila představit si, jak si balí kufry, odjíždí do Benátek a navždy opouští Aidana. Najde se ještě jiný muž, který by se alespoň trochu přiblížil její představě o tom, co chce od manžela? Je jí dvacet pět let. Kolik let života ještě může strávit hledáním, které nakonec stejně bude marné? Aidan už ženatý byl, oženil se velice mladý, protože se chtěl usadit a založit rodinu. To je jasný důkaz toho, že chce to samé, co ona a že je tím čím dál vzácnějším mužem – mužem oddaným manželství. Od té doby, co jeho žena zemřela, neměl žádnou jinou ženu. Sice nic takového jasně neřekl, ale je jisté, že ho teprve Estelle znovu přivedla k životu. O ženu ho připravila nehoda, ne nemoc. Estelle přemýšlela, co to mohlo být za nehodu. Nehoda kočáru? Spadla snad jeho dokonalá, ale bezejmenná manželka z hradní věže? Na jeho hradě jistě musí být spousta věží. Spíše je ale pravděpodobné, že to bylo něco mnohem obyčejnějšího. Nejspíše ji shodil kůň. Tohle všechno ale není vůbec důležité. Na první paní Malahideovou by teď neměla myslet. Otázkou je, jestli se chce stát druhou. Ano. Chce to. Hodně to chce. Sklopila oči a skrz 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503696
SETKÁNÍ VE FLORENCII
přivřené řasy se podívala na Aidana. Ucítila bodnutí touhy. Samozřejmě by mnohem raději byla první paní Malahideovou, ale druhá ještě nemusí znamenat horší. Byla ve velkém pokušení nebrat v úvahu své city k němu. Jejich polibky ji nikdy neděsily, ale byly to přece jenom polibky. Aidan ji vždycky ujišťoval, že jsou to jenom polibky. Ale pokud se stane jejím manželem, jistě bude chtít víc než jenom polibky a upřímně, když si uvědomila, co při těch polibcích cítí, i ona si byla jistá, že bude chtít víc. A kde potom skončí? To nemůže riskovat. Ale nechtěla říct ne. Ve skutečnosti zoufale toužila říct ano. Ale nemůže říct ano, pokud… „Aidane, co kdybych teď myslela logicky? To, co potřebujeme je… Jak jste to říkal? Vyloučit proměnné.“ „Nejsem si jistý, jak to myslíte.“ „Mám na mysli tu naši nevhodnou touhu. Musíme ji vyloučit. Zbavit se jí.“ „A jak byste to chtěla udělat?“ Očekává toho příliš? Musí se zeptat, nebo odejít pryč. „Zakázat ji?“ zašklebila se. „Chci říct, že bychom se měli dohodnout, že naše manželství bude jenom platonické.“ Aidanovi klesla čelist a Estelle začala panikařit. „Vím, že po vás chci hodně…“ „To dává dokonalý smysl.“ „Já vím. Myslíte, že je to možné?“ „Ano.“ Platonické manželství s Aidanem! Estelle cítila, jak se v ní všechno bouří proti, chtěla ale myslet hlavou. „Pokud by to znamenalo, že oba můžeme mít 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503696
MARGUERITE KAYEOVÁ
to, po čem touží naše srdce,“ řekla pevným hlasem. „Potom by taková oběť za to stála, nemyslíte?“ „Estelle, také by to ale znamenalo, že oba přistoupíme na to, že nikdy nebudeme mít vlastní děti.“ „Omlouvám se, ale myslela jsem, že vy už jste na to přistoupil.“ „Ano, ale vy…“ „Až do dnešního odpoledne jsem si myslela, že se budu muset dětí vzdát úplně,“ vysvětlovala. „Snažila jsem se smířit s tím, že budu učit hudbu, Aidane. Kdybych měla adoptované děti, bylo by to mnohem blíž tomu, po čem jsem vždycky toužila.“ „Ale pořád to není stejné jako vlastní děti. Vlastní krev,“ namítl. „Vy jste se s tím také dokázal smířit.“ „Je veliký rozdíl mezi tím, když se o to člověk snaží a neuspěje a tím, když to nikdy nezkusí. Možná byste potřebovala nějaký čas na rozmyšlenou. Napište svým sestrám. Vraťte se do Anglie a promluvte si o tom s nimi,“ navrhl tiše. „Udělat takové rozhodnutí bez rozmýšlení by nebylo moudré.“ Něco podobného poradila tetička Kate Eloise. O jejím rozhodnutí provdat se za Alexandra hovořily dlouhé týdny. Ale Phoebe se provdala ve spěchu a tajně a podle posledních dopisů se zdá, že je šťastná. „Kdybych teď napsala domů a čekala na odpověď, trvalo by to celou věčnost. Vy se za několik týdnů vracíte do Irska. A navíc,“ doplnila Estelle, „jste mě právě požádal o ruku bez jakéhokoliv dlouhého rozmýšlení. A kromě toho se o tom bavíme spolu. Probíráme to už nejméně hodinu. Zdá se mně, že jsme k rozhodnutí, které je pro mnoho lidí spíše citovou záležitostí, přistoupili velice logicky a rozumně.“ 100 Ukázka elektronické knihy