ANNIE WESTOVÁ
dekoracemi, byla to na první pohled ložnice naprostého romantika. Pokoji vévodila postel s nebesy, se závěsy z lehkého mušelínu. To zde trávila volný čas Olivia? Žena, která měla, jak zjistil na základě diskrétních dotazů i vlastního pozorování, předpoklady stát se jedním z nejpragmatičtějších členů nového manažerského týmu? V životě by neřekl, že je tak romanticky založená. „Co si to dovoluješ?“ Stoupla si před něj s rukama založenýma v bok a probodávala jej oříškovýma očima. „Nemáš právo narušovat mé soukromí. A proč si myslíš, že tady je i Paolo…?“ Odmlčela se a na její tváři byla přesně čitelná ta chvíle, kdy si dala dvě a dvě dohromady. Rozhořčeně přivřela oči a líce jí hořely, jako by dostala facku. Alessandro hned poznal, že ji svým omylem k smrti urazil, a proklínal svou pro něj tak netypickou žárlivost. Jak jen se mohl nechat svou podezíravostí dohnat tak daleko? „Takže ty jsi mne podezříval, že tady mám Paola? Kvůli sexu?“ Olivia sledovala, jak sebou její manžel při jejích slovech trhl. Rozhořčeně zavrtěla hlavou. Jeho drzost jí vzala řeč. Otevřel ústa, ale zarazila ho odmítavým gestem ruky. „Hlavně nic neříkej. Je mi to absolutně jasné.“ Cítila se pošpiněná. Tady, ve svém vlastním domě! Copak nestačilo, že jí ta nešťastná schůze pokazila celý den? Že ji nejdříve povzbuzoval, aby do své prezentace vložila tolik úsilí, a pak ji před ostatními členy vedení odmítl podpořit? Olivia sevřela rty. Nevěděla ani, co ji bolí víc. Jestli to, jak ji záměrně připravil o úspěch na schůzi, nebo to, že sem takhle vtrhl a předstíral, že si s ní chce promluvit! „I kdybych měla něco s Paolem, tak by ti do toho vůbec nic nebylo.“ Šťouchla Alessandra do hrudi tak 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503655
MUSÍM SI TĚ VZÍT
silně, že by nějaký menší a slabší muž upadl. „Navzdory tomu, co si o mně asi myslíš, mám k sobě i k tobě větší úctu, než abych šla se svým milencem do postele přímo ze schůze rady.“ Jak si jen o ní mohl myslet něco takového? Sotva začala Alessandrovi důvěřovat a pouštět si ho k sobě blíž, tak se dozvěděla, jak špatné má o ní mínění. „Šli jsme s Paolem dolů společně, ale on si vzal jiný taxík.“ Složila si ruce na vzdouvající se hrudi. „A teď bude nejlepší, když ho vyhledáš a probereš ty velmi naléhavé záležitosti přímo s ním.“ Vykročila ke dveřím a ostentativně mu gestem naznačila, aby odešel. „Nechci mluvit s ním. Potřebuji si promluvit s tebou.“ „Tak to je škoda. Nemám na tebe totiž vůbec náladu.“ Ke svému zděšení cítila, jak se jí při posledních slovech zachvěl hlas. „Je mi to moc líto, Olivie. Nepodezříval jsem tě doopravdy. Jen jsem…“ „Nelži. Samozřejmě, že jsi mne podezříval. Vždyť jsi sem vtrhl jako nějaký pomstychtivý manžel.“ „Já ale jsem tvůj manžel. A omlouvám se –“ „Jsi mým manželem jen na papíře. Nevlastníš mě!“ „Samozřejmě, že tě nevlastním. Ale měl jsem o tebe strach.“ „Strach? Tomu nevěřím!“ „Opravdu jsem se bál.“ Mluvil hlubokým hlasem. „Uznávám, že jsem přehnal svoje podezření s Paolem a za to se ti moc omlouvám. Ale chtěl jsem s tebou mluvit, protože jsem měl o tebe starost. Vím, že se něco děje.“ Olivia zavrtěla hlavou nad jeho drzostí. „Samozřejmě, že se něco děje. Opravdu sis myslel, že po tom, co jsi udělal, se na tebe budu usmívat jako smečka těch tvých patolízalů?“ Jeho neférové chování ji zraňovalo. Už předtím jednou uvěřila, že má šanci se svým návrhem uspět, 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503655
ANNIE WESTOVÁ
než ji potopili manažeři, kteří jí do očí tvrdili jednu věc, a svým kolegům za jejími zády druhou. „A co jsem udělal?“ „Nechal jsi mě v domnění, že můj návrh podpoříš!“ Vytrhla si z vlasů poslední sponky a vztekle je hodila na noční stolek. „Hrál sis se mnou jak kocour s myší a já byla tak hloupá, že jsem ti skočila na špek, protože jsem chtěla věřit, že jsi upřímný.“ Hořce se zasmála. „Zradil jsi mou důvěru.“ „Ne, počkej –“ „Ne, to ty počkej.“ Otočila se zpět k němu a zjistila, že popošel blíž k ní. To ji ještě víc naštvalo. „Vzala jsem si tě v dobré víře, že se k sobě budeme chovat férově. A také, že si budeme moci navzájem věřit. To, že mou iniciativu nepodpoříš, jsi mi měl říct na rovinu. Před schůzí.“ „Takže jde o tu schůzi?“ „A o co jiného?“ Šlo jen o to, že do svého návrhu vložila srdce i duši. Alessandro si strčil ruce do kapes a zhoupl se na patách. „Takže, takhle vyvádíš, protože jsi zklamaná z toho, jak ta schůzka dopadla?“ Mluvil s ní, jako s dítětem, co má záchvat vzteku. „Ne, nevyvádím. Jen důrazně vyjadřuji své opovržení a zklamání. A to i kvůli tomu, jak jsi sem vtrhl a obvinil mě z dost odporného chování.“ Zhluboka se nadechla a snažila se ovládnout nutkání jít a praštit ho pěstmi do jeho velké hrudi. „Nejenže jsi souhlasil s tím, aby se můj návrh na pobočku se svatebními oděvy i doplňky dostal na program jednání, ale především jsi mě přiměl věřit, že ho podpoříš. Místo toho jsi tam ale seděl a nechal lidi, aby ti to rozmlouvali. No a pak jsi diskusi bez rozhodnutí ukončil. Smetl jsi to jednoduše ze stolu, Alessandro. Navzdory všemu, co jsi mi v soukromí o mém nápadu tvrdil.“ „Ale já jsem ze stolu nic nesmetl, cara. Dal jsem 100 Ukázka elektronické knihy