Predátor
Neusmívám se, ne, jen… Ano, teď, zrovínka teď, v momentě, kdy advokát rozmrzele zvedl dvěma prsty s leštěnými nehty ze střechy auta rozmázlou třešni a s odporem ji odhodil, kdy se Bára sehnula a jiný krvavý puchýř vstrčila do úst, šťavnatě rozkousla a pecku vyplivla, kdy si advokát postěžoval, proč jsme museli zaparkovat zrovna na tomto zpropadeném místě, mi hlavou projela ta slova. Jako osvobodivý, ale jedovatý šíp. Polibte mi všichni prdel. Nebo ještě lépe. Polibte si prdel. Nejsem si tak úplně jistá, koho tím myslím. Čí bíle rozkynuté zadnice. Jako bych se skrze tmavě zelené listí třešňové větvičky zadívala i vzhůru. Vzhlédla do očí každému, kdo… Bylo by pěkné roztáhnout paže jako v extázi osvícení. Rozverně se zakřenit. Polibte si prdel. Vracím se mezi ty, kdo mají hlavu zatíženou kilovou hroudou másla. Která v letním parnu roztekla a všechno zmastila. Úmorné vedro, ochablost a únava. Znovu a znovu. Pořád dokola. Od léta do léta. Koho to vlastně překvapuje, dojímá a baví. Monotónní zeleň léta, suchá půda, jasné obzory. Každý rok své myšlenky opaluju na letním slunci. Rožním je a griluju. Vybledlé barvy horkem houstnou a výrazní. Letmý 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503510
dotek rozpukané puklické zeminy je připomínkou zaseklého háčku pod jazykem. Háčku na předlouhém vlasci. Můj otec, Rudolf Lauschmann, byl rehabilitován. Moje matka, Ulrike Lauschmannová, byla rehabilitována. Poslední tečka za úředně právními tiskopisy. Takových let to trvalo. Před páteční smírčí schůzkou si obhlédnu terén. Teď už můžu. Za oknem přijímacího salónu, kde stávalo piano, kde Rozálka vyťukávala nenáviděné etudy, je navrstvena pyramida. Pyramida prázdných obalů od kávy a kakaa, čajů a kulatého balení trojúhelníkových tavených sýrů. Na vrcholku balancuje mumifikované negrovité hrdlo Pepsi-Coly. Místní konzum. Přecpaný věcmi, jako je moje hlava přecpaná smíšenými pocity. Obchůdek s ubohou výlohou, v níž trůní zaprášená lahev. Někdejší blýskavé zábradlí před vchodem je oprýskané, kovová klika s umělecky vyvedenými secesními ornamenty chybí úplně; nahradila ji bakelitová lepkavost a vstupní mříž navazující pošty. K hlavnímu vchodu a k zachované klice s hadími motivy se nedostanu vůbec: od vnějšího světa jsou odstřiženy vysokým plotem. Ovládej se. Buď tvrdá. Nelituj se. Nebreč nad ztraceným časem. Jenomže z oken vylézá a batolí se neohlášené dětství. Dusí mě tak, jako bych si do vyprahlých úst sypala kakaový prášek přímo z krabic. Na jejichž obalu je vyzubená holandská slečna v bílém čepečku se zvednutými cípy. Dusí mě, zhluboka vdechuju štiplavě zvířený prach a ostrý nostalgický kouř, co vhání slzy do očí. Nenávratnost toho všeho. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503510
Zdálo se, že štěstí na lidi mě opustit nemůže. V tom životně důležitém prostoru. Který ve mně dodnes vězí. Nikdy ho nic nevystrnadilo. Vím, kdo vypustil džina zběsilosti; nakazili se nacistickou prašivinou, aniž by si toho byli vědomi. Nakazili se peklem, za jehož zřízení měli být nacisté po právu — protože spravedlivě nelze — potrestáni. Ale za co trestali mě? Za co tolikrát trestali zrovna mě? Já procházela pekly. Já byla za existenci pekelných kotlů odkopnuta. Tolikrát mi hlavou probzučela moucha a dorážela: tehdy, v prvním poválečném létě, jsem samodruhou Ženu poslechnout neměla. Neměla jsem se nechat vystrnadit. Ládínek Stolař by mě ve stodole nenechal. Chtěl mě následující noc propustit. Měla jsem ve stodole vydržet. Jeden jediný den vydržet na slámě, hmátnout do pavučiny, polknout. Nálada a duch dřívější pospolitosti by se probudily, navrátily, přetrvaly. A můj život by byl jiný. Jako Popelka nad ošatkou tady přebírám svá kdyby. Zapomněla jsem, že u auta se sluní Bára s právníkem. Který z očí sesmekl sluneční brýle a jedním prstem jemně kopíruje obrys dívčina obličeje i rudě naběhlý srpek rtů; listí stromů přestalo ševelit, i vítr zatajil dech. Musím se zmátořit. Přestat planě rozjímat. Musím si uvědomit, proč jsem tady. A trošku hejbnout svojí opotřebovanou kostrou. Vejdu. Nad hlavou mi durdivě zacinká zvonek. Zvoní mi hrana. Těžkopádná, znavená žena s culíkem tmavých, ne100
Ukázka elektronické knihy